Goodbye

24.KAPITOLA

Pohled Noaha

Fuj, musím říct, že nic tak hnusného jsem asi nikdy v životě nepil, kromě vyprošťováku, to je asi o maličko hnusnější.
"Ale ale, tys čekal dobrou minerálku?" zeptá se mě táta. Já se šklebím, protože pít železo je fakt hnus.
"No, trochu jo no. Co to sakra je?"
"To víš, matička země nám nedává lízátka a bombónky, ale zdravé věci" řekne Sky s ušklebkem a poplácá mě po rameni.
"Hahaha, paní jedla vtipnou kaši, co?" zvednu obočí.
"Ne, já jsem pila chytrou a upřímnou minerální vodu" zazubí se a rodiče se začnou smát. Já se ze srandy zamračím a vydám se dál k dalšímu pramenu, který je nedaleko. Natočím si trošku a usrknu si. Ten není tak hroznej, docela se dá i pít. Není to pomerančový džus nebo Cola, ale ujde to. Postupně ke mně dojde i rodina, která taky uzná, že to není nejhorší. Pak dojdu k dalšímu a já tak nějak čekám, že to nebude tak hrozné, takže se zase troufale napiju. Asi to ani tak hrozné není, i když já vlastně vůbec nevím. Jediné, co dokážu cítit, je to, jak se mi spálil jazyk. Rychle to spolknu a zařvu.

Táta ke mně hned přiběhne.
"Proboha co se děje?" vyhrkne, já vypláznu jazyk a začnu si foukat vzduch na jazyk rukou, kterou mávám nahoru a dolů.
"Hovký, hovký" řeknu, to už přiběhnou i ženy a začnou se mi smát.
"Nemáš bejt takový střevo Noahu, ty na to jednou doplatíš" začne se smát mamka a Sky se bez otálení přidá. Já je obě probodnu pohledem.
"No mají pravdu, kdyby jsi mebyl tak hrr, tak bys teď neměl spálenej jazyk. To tě bude bolet ještě dlouho" táta mi dá ještě malej pohlavek a já se málem kousnu do jazyka, ale naštěstí ho rychle stáhnu do pusy.
"Počkej, najdeme nějakej studenější" řekne mamka a já rychle vykulím oči.
"Ne, další už prosím ne. Kupte mi nějaký normální pití prosím" řeknu a kleknu si před ně na kolena. Tlesknu rukama a nechám je spojené, jako bych se k nim modlil.
"Kupte mi normální pití, prosím prosím prosím, já to už nechci" udělám psí oči a moji rodiče si vymění pohledy a pak přikývnou.
"Jo!" rychle vyskočím na nohy a ještě než stačí něco říct, stisknu je v obětí.
"No počkej, počkej Noahu, uděláme kompromis. Jelikož je to zdravé a jsme tu jenom jednou, tak budeš pít dál, ale můžeš to zapíjet pitím, jo?" navrhne mamka a já neochotně přikývnu.
"Jo, to je asi kompromis" řeknu trochu nabručeně.

Pak mi táta naštěstí skočí koupit pití a já se dychtivě napiju. Skoro bych to celé vypil na ex, jak se snažím přebít hnusnou chuť železa v puse s kombinací se spáleným jazykem, no mňamina, co vám budu povídat. Pak se teda ještě dál procházíme Karlovými Vary a ochutnáváme prameny. Nějaké jsou horké, jiné železité, další jakž takž snesitelné. Po velmi náročném dni jsem rád, když si konečně sedneme do auta. V autě Sky opět usne a její hlava spadne na moje rameno. Musím se usmát a opřu si hlavu o tu její. Zavřu oči a jen tak si užívám společné chvíle. Rád bych i usnul, ale za tu krátkou dobu se mi to nepodaří. Dojedeme k našemu hotelu a já opatrně vzbudím Sky, která něco zamumlá téměř ze spaní. Rozhodnu se, že budu nejlepší kamarád na světě a do pokoje ji odnesu. Odpoutám ji a jak jsem řekl, tak taky udělám. Vezmu ji do náručí a rozejdu se nahoru.
"Hele ty frajere, hlavně ji někde nepusť, jo? To by asi nebyla moc vděčná" zasměje se táta a poklepe mě po zádech. Já zúžím oči do úzké linie.

Samozřejmě v pořádku ji donesu na pokoj a položím do postele, pak si sám udělám večerní rutinu, pořádně si vyčistím zuby a jazyk, který mě teda šíleně bolí, ale abych dostal železitou chuť natrvalo pryč, musím to přetrpět. Dám si i sprchu a pak se převléknu do pyžama a zalehnu do postele. Sotva to udělám, už upadnu do spánku podobnému kómatu. Probudím se až okolo deváté ráno. Už si začínám pomalu zvykat na evropské časy, ale teď už je mi to na prd, dneska odjíždíme z našeho dlouhého prázdninového výletu zpátky do Kanady. Víc jak polovina prázdnin je za námi a Sky zanedlouho nastoupí na vysokou. Já nastoupím do posledního ročníku, kam se vůbec netěším. Vybrat si vysokou a doufat, že někam dostanu sportovní stýpko bude stres. Sice by mi to táta zaplatil, ale já si řekl, že už toho pro mě udělali s mamkou dost, takže tohle si chci zařídit sám svými schopnostmi, stejně jako to dokázala Sky. Vlastně je mi velkou inspirací. Ja můžu naštěstí vynechat tu část s útěkem, ale jinak bych to chtěl podobně. Z jedné části ji vlastně i obdivuju, že to zvládla, já bych se moc bál utéct. Celý život mám všechno na stříbrném podnose, nezvládl bych se toho vzdát a odejít.