Goodbye

9.KAPITOLA

Pohled Sky

Zrovna si v pokoji tančím, je to takový můj únik od reality, když zezdola uslyším bouchnutí dveří. Trochu sebou trhnu, podjede mi to a jen tak tak se stihnu zachytit o komodu. Sakra, to bylo o fous. Trochu se vzpamatuju a vydám se dolů za tím zvukem. Uvidím tam Noaha, co ze sebe poměrně agresivně skopl boty, až sebou práskly o zeď.
"Noahu" vydechnu vylekaně a o kousek rychle couvnu. On si očividně všimne teprve teď, že tu jsem a překvapeně otevře pusu. V očích se mu leskne lítost.
"Promiň Sky, to jsem nechtěl" udělá ke mně krok, ale já couvnu. Podívá se na mě ještě víc s bolestí v očích.
"Ty se mě bojíš? Já takový nejsem, opravdu. Prosím věř mi" přikrčí obočí a udělá ke mně ještě krok. Tentokrát už zůstanu stát. Je to přece ten samý Noah, kterého už pár dní znám, ne? Ten by mi nic neudělal, zachránil mě.
"Ne Noahu, nebojím se tě" přistoupím k němu ještě o kousek blíž a on mě obejme. Hlavu mi zaboří do ramene a já ho pevně obejmu.
"Děkuju Sky, byl jsem naštvanej kvůli Aidenovi" rekne Noah, když se pomalu odtáhne. Nakloním hlavu a chvíli na něj zmateně koukám.

"Trošku jsme se neshodli" odpoví mi, když uvidí, jak nechápu. Ale i tak to nechápu, jsou to přece dost dobří kamarádi, co jsem tak pochopila. Co by se s nimi mohlo stát tak vážného? Panebože, doufám, že v tom nehraju roli já.
"Noahu? Když se zeptám, řekneš mi pravdu?"
"Jistě, na co se chceš zeptat?" pohladí mě jemně po paži.
"Jestli se to týká mě, ten důvod, proč jste se pohádali" Noah se na chvíli odmlčí a pak zakroutí hlavou.
"Ne, netýká" odpoví mi jistě, takže přikývnu a oddechnu si. Nechtěla bych v tom být zapletená.
"Dobře, tak to jsem ráda" lehce se usměju, pohladím ho po zádech a vydám se zase nahoru.
"Jdu pokračovat v tom, v čem jsi mě vyrušil" oznámím mu a trochu se zasměju.
"A v čem?" zeptá se zvědavě a doběhne mě.
"Ále, jenom tančení" zazubím se.
"Jee a můžu se kouknout? Jenom na chvíli prosím" usměje se na mě tak neodolatelným úsměvem, že nemůžu říct ne.
"Dobře, ale jenom chvíli, musím se soustředit" dojdu do pokoje a Noah se opře o futra dveří. Já si zapnu hudbu a nechám se unášet jejím rytmem. Tančím tak dlouho, dokud můžu.

Proberu se ze svého transu a pomalu otevřu oči. Všimnu si, že Noah tam stále stojí a zaujatě mě pozoruje.
"Páni, jsi vážně talentovaná" řekne uznale a já se začervenám.
"Děkuju" dodám nesměle.
"Chtěla by ses zítra přijít podívat na zápas?" zeptá se mě najednou Noah a já otevřu pusu. Pak začnu tleskat a skákat do vzduchu.
"Jo! Jo, moc bych chtěla" skočím mu kolem krku a pevně ho obejmu. On je nejdřív dost zaraženej, ale pak ovine svoje ruce okolo mého trupu. Chvíli se objímáme, pak se odtáhnu, ale na tváři mám stále široký úsměv.
"Vždycky jsem hrozně chtěla jít na hokejový zápas, ale mamka se z nějakého důvodu vždycky hokeji vyhýbala" řeknu mu a on chápavě kývne.
"To je mi líto, ale teď už můžeš. A navíc budu rád, když na tvém prvním zápase budu já" zazubí se a já se lehce zasměju.
"Jo, já budu taky ráda. Těším se" usměju se a on mi úsměv opětuje a pak pomalu odejde k sobě do pokoje. Já se pak ještě rychle protáhnu a ukončím denní trénink. Zajdu si dát večeři, pak se vysprchuju, udělám svou večerní rutinu, převléknu se do pyžama a zahučím do postele. Sotva zavřu oči, usnu.

Ráno se probudím okolo desáté. Je to docela nezvyk, jak tady vstávám pozdě. Doma jsem vždycky vstávala brzo, abych pomohla mamce a babičce nebo mě rovnou vzbudily, ale tady mě nikdo nebudí a já jsem tak unavená, že vždycky celé ráno prospím. Konečně se zvednu z postele, učešu si vlasy, které mi trčí do všech stran a trochu ze sebe udělám člověka. Pak si vezmu džíny, tričko a džínovou bundu a sejdu dolů. Vezmu si předpřipravenou snídani z lednice a pustím se do ní. Když si tak vychutnávám svoje lívance, najednou mi cinkne mobil. Nevšímám si ho, ale pak mi cinkne znovu. Trochu se zamračím a vezmu si ho do ruky. Přišly mi dvě zprávy od dvou různých lidí, můžete dvakrát hádat, kdo to je. Rozkliknu si tu první a přečtu si ji nahlas.
"Ahoj, těším se dneska na zápas! Hned po škole jedeme, takže se připrav a hlavně si vezmi něco teplého na sebe" usměju se pro sebe, když to dočtu. Noah se tak hezký stará, je to opravdu sladký. Někdy mám pocit, že k němu můžu cítit něco víc, ale nejsem si jistá, jak taková láska vypadá. Nikdy jsem ji nezažila. Myšlenky zaženu zaklepáním hlavy a kouknu se na zprávu od druhého kluka.