5.KAPITOLA

51 4 4
                                    

Pohled Sky

Sakra, neměla jsi to říkat, teď tě bude nesnášet, protože od tebe čekal něco víc ušlechtilého a ne že jsi zdrhla. Přišla jsi o jediného člověka, který tě měl tady v Kanadě rád a který byl tak hodný a ubytoval tě u sebe, gratuluju Sky.
"Panebože, to jsem netušil, to je mi tak líto" řekne po chvíli ticha Noah a já se na něj překvapeně podívám. On pak přistoupí blíž a omotá okolo mě své silné paže. V návalu všech emocí do něj zabořím hlavu a nechám slzám volný průchod.
"Šššš" šeptá mi do ucha, zatímco mě hladí po zádech a tiskne k sobě. Nevím proč, ale je mi takhle dobře, alespoň na chvíli cítím že je vše v pohodě. Když se uklidním, pomalu se odtáhnu a sednu si na jeho postel. On si sedne vedle mě, pohladí mě po rameni a kouká se na mě něžným pohledem.
"Chceš si o tom promluvit?" zeptá se takovým milým tónem, že mu okamžitě od A do Z všechno popíšu.
"Oh, to je mi tak líto. Neměla jsi to lehké Sky. Nedokážu si představit vyrůstat bez mého táty a ty jsi ho ani nikdy nepoznala. A to s těma vysokýma..." Noah se odmlčí a asi hledá správná slova, aby mi neublížil ještě víc.

"Myslím, že o hodně přišli, když tě nepřijali na stipendium" Noah se lehce pousměje a já pootevřu pusu. Tenhle kluk je snad první v mém životě, který je na mě takhle hodný.
"Děkuju Noahu" obejmu ho kolem krku a on mě něžně a přesto pevně obejme.
"Jenom říkám pravdu. Rodičům můžeme klidně nechat tu starou pravdu, pokud chceš" řekne Noah a já přikývnu.
"Jo, to bude asi nejlepší. Nechci, aby o mně věděli, co jsem udělala"
"Notak, nemůžeš za to, neměla jsi to lehké. Já ti pomůžu najít tvou vysněnou školu" Noah je tak neskutečně milý kluk, nikoho takového jsem ještě nepotkala.
"Děkuju, ale já už nemám ani peníze"
"Půjčíme ti" dodá Noah obratem a já zalapám po dechu.
"To ne proboha, to po vás nemůžu chtít, navíc se známe necelý den"
"Ano, ale já mám pocit, jako bych tě znal odjakživa" řekne Noah polohlasem a přiblíží se svým obličejem k mému. Já neuhnu a naše obličeje jsou k sobě blíž a blíž.
"Děti večeře!" zakřičím pravděpodobně kousek od dveří jeho mamka a my se od sebe rychle odtáhneme. Noah vstane a podrbe se na zátylku.

"Já-" chci něco říct, ale Noah mě přeruší.
"To nic, nic to nebylo, jenom jsem se nechal trochu unést" Noah se co nejrychleji vydá dolů. Chvíli koukám na místo, kde se to před chvílí málem stalo a srdce mě bodá jako by bylo obaleno ostnatým drátem. Vůbec tomu nerozumím, proč to tak bolí? Asi to bude ten nával všeho, co se teď stalo. Oklepu se, nasadím falešný úsměv a sejdu za nimi.
"Tak tady to je" jeho mamka nám všem naservíruje večeři.
"Dobrou chuť" popřeje Noah a pak jednohlasně i já a jeho rodiče. Chvíli se v tom přehrabuju, ale pak mi to přijde nevhodné, tak se do toho rychle pustím. Pokukuju po Noahovi, ale ten se mi vyhýbá pohledem. Radši sklopím pohled a jím dál své jídlo.
"No a řekneš nám něco o sobě Sky?" zeptá se jeho mamka a já přikývnu a řeknu nějaké zásadní fakta, jakože ráda tancuju a podobně.
"To je krásné, my jsme Noaha vždycky chtěli vést k hudbě, ale on je absolutní antitalent a ani ho to nebaví, zato hokej ho nadchnul hned"
"Jo, viděla jsem všechny ty trofeje, musí být opravdu dobrej" dodám a jeho táta se hned rozzáří štěstí, musí na něj být pyšný.

"Ano, v hokeji je nejlepší, přijdeš se někdy podívat má vlastní oči, ne?" Noah se na mě poprvé za tuhle večeři podívá zkoumavým pohledem.
"Jasně, moc ráda" upřímně se usměju.
"Skvěle. Jinak já jsem Jessie a tohle je můj manžel Shawn" představí nás jeho mamka a mně to pak dojde.
"Těší mě. Shawn...Mendes? Vy jste ten Shawn Mendes?" vyhrknu, div se nezadusím. On se lehce zasměje a přikývne.
"Páni, slyšela jsem vás jednou v retro rádiu a byla to fakt pecka, máte krásné písničky. To, jak mluvíte o lásce, je krásné" řeknu nadšeně a Noah mě překvapeně pozoruje.
"Děkuju, snadně se o ní píše, když lásku poznáš, já tu svou našel hned na první pokus v patnácti" usměje se a podívá se na Noahovu mamku. Je to fakt krásné, jaký mají mezi sebou vztah. Taky bych si někdy přála, aby si mamka našla milujícího manžela, ale ona už nikoho dlouho nehledá. Párkrát šla na nějaké rande, ale vždycky se vrátila s nepořízenou, přitom je to tak super ženská.
"Jako hodně malá jsem asi tančila na gymnastice sestavu na vaši písničku"
"Pamatuješ si ještě tu sestavu?" zeptá se najednou Noah a já se na něj kouknu a v duchu si zkusím vzpomenout.

Goodbye Kde žijí příběhy. Začni objevovat