Goodbye

20.KAPITOLA

Pohled Noaha

Sky se koukne do mobilu a výrazně zbledne, jako by viděla ducha.
"Sky, Sky co se děje?" vytřeštím oči a zmateně se na ni koukám. Ona se na mě koukne, ale tváří se úplně stejně.
"Co se děje? Je ti špatně?" zeptám se vyděšeně, protože se bojím, co všechno jí může být. Takovou starost, jako mám o ni, jsem snad ještě nikdy k nikomu neměl. Je to tím, že ji miluju? Ne, Noahu na to teď nemysli. Rychle se proberu a pomůžu jí vstát. Rodiče na nás zmateně koukají.
"Hned jsme zpět" řeknu jim a dojdu s ní na dámské záchody. Stoupneme si k umyvadlu a ona se o něj opře.
"Notak, opláchni se prosím, mám o tebe strašnej strach. Co se s tebou děje? Sky, mluv prosím!" vykřiknu už trochu zoufale, protože na ní nejde vidět žádná změna. Nakonec se přeci jen rozhoupe a opláchne si obličej. Podám jí pár utěrek, aby se mohla usušit a přistoupím blíž.
"Prosím, řekni mi, co se stalo. Týká se to univerzity? Napsali ti něco na tu esej" zeptám se a ona jenom zakroutí hlavou.
"A čeho teda? Psal ti něco Aiden? Nebo Sasha ti vyhrožuje?" chytnu ji za ruku a ona se mi pomalu podívá do očí a zakroutí hlavou.

"Tak co? Alespoň mi řekni, čeho se to týká" začnu prosit očima a ona lehce přikývne.
"Mamky, ale víc ti řeknu doma, mohl by mě někdo slyšet" řekne a já horlivě přikývnu. Ještě chvíli tu zůstaneme, dokud se barva jejího obličeje nespraví a pak se vydáme zpět ke stolu, kde už nám přinesli jídlo. Nevím, co se to děje, ale už ani nemám tolik chuť, mám ale příšerný hlad, takže to do sebe stejně nasoukám, ale ne tak rychle, jako obvykle. Kouknu se na Sky, která se v tom trochu přehrabuje, ale snaží se jíst. Vypadá docela smutně, že by se jí zastesklo? Přeci jen, pokud to chápu dobře, tak neutekla od matky jako takové, ale utekla kvůli studiu, takže se jí stýskat může. Já bych nemohl od rodičů utéct, znamenají pro mě tolik, že bych bez nich nepřežil ani týden. Pak po večeři, kdy to Sky do sebe jakž takž dostane, se vydáme do auta a táta nás zaveze do objednaného hotelu, kde budeme spát přes noc. Naštěstí při večeři se na nic neptali, asi poznali, že je to vážné. Pokud jde o takové věci, jsou přeborníci, vždycky ví, kdy se zeptat a kdy radši být ticho. Já se takové věci musím ještě učit.

Dojdeme na náš pokoj a Sky si sedne na postel. Vezme si mobil a zírá do něj.
"Můžu?" zeptám se něžně a ona přikývne a podá mi mobil.
"Ahoj, tady máma. Prosím ozvi se mi, mám o tebe strach. Řekni mi, kde jsi a jak ti je?" přečtu nahlas zprávu, která se mi zobrazí.
"To je tvoje mamka? Tak jí prostě napiš, že jsi v pohodě, ne?" zeptám se trochu zmateně a dám jí ruku na koleno.
"Moc ráda bych, jenomže ona by mi ještě nějak napíchla telefon a našla mě, kvůli tomu jsem si ji předtím zablokovala. Jsem hrozná dcera, já vím. Ale já chci studovat a - a" začne vzlykat a já ji rychle schovám do objetí.
"Ššš, klid Sky, bude to dobrý. Aiden mimo to, že mu jde sport, umí taky s počítačema, mohl by nám pomoct. Mohla by jsi jí odepsat, aniž by ti napíchla mobil, co říkáš?" zeptám se a ona ke mně zvedne uslzené oči.
"Myslíš, že by to šlo?"
"Určitě by to šlo" lehce se usměju a pohladím ji po tváři. Ona se k mé ruce přitulí a zavře oči.

Cítím k ní v tuhle chvíli tak silné pouto, že to není možné, nás snad spojila nějaká magie nebo co.
"Ale Aiden to neví, že jsem utekla" řekne najednou vyplašeně.
"Asi mu to budeš muset říct. Neboj, má tě rád, vezme to dobře. A kdyby ne, tak za to stejně nestojí, ne?" řeknu, ani nevím, kde se to ve mně bere. Neměl bych být proti Aidenovi spíš? Místo toho mu tady pomáhám získat Sky.
"Dobře, tak jo, zkusit to můžeme" přikývne a já se usměju.
"Ach jo, musí být strašně zoufalá. Koupila si jiné číslo, aby mi mohla napsat. Určitě má strach a já si v klidu cestuju Anglií" schová si obličej do dlaní a já vidím, jak nepravidelně dýchá.
"Sky, jsi dospělá. Ano, sice jsi jí to neřekla a má strach, ale jsi dospělá a můžeš cestovat kam jen budeš chtít" pohladím ji po zádech a ona se na mě koukne.
"Myslíš? Ale stejně jsem příšerná dcera. Po tom všem, co pro mě udělala, já udělám tohle. Když já jsem nechtěla, aby platila ještě mojí vysokou, stipendium mi nikde nedali a babička potřebuje operaci, má rakovinu. Musí se zaplatit tohle, ne nějaká podělaná vysoká" začne téměř hystericky brečet a já ji schovám v náručí.