Goodbye

53.KAPITOLA

Pohled Sky

"Fajn." kývne Jason. Sama absolutně nechápu, že se mi to opravdu povedlo a dokázala jsem se ho zbavit. Jenom doufám, že to nebude na krátkou dobu. Nesmím na sobě dát znát žádné překvapení, takže jenom přikývnu.
"Máš moje slovo, že to nikomu neřeknu." povím a on přikývne.
"Zkus a jsi mrtvá. Ty i tvůj kámoš." zúží oči do úzkých štěrbin, ze kterých srší nenávist.
"Budu držet jazyk za zuby, pokud nás necháš na pokoji. Pokud ne...no, to se dozvíš." dodám a tím ze sebe dostanu všechno to sebevědomí, co jsem měla. Díky bohu Jason se co nejrychleji sbalí a odejde. Já spadnu na postel a obličej si zakryju dlaněma. V tu samou chvíli se ke mně přiřítí Noah i Aiden, kteří byli schovaní a díky bohu nepotřební. Kdyby došlo na jejich část, plán už by byl v prdeli.
"Hele, nepřemýšlela jsi o přestupu na herečku? Byla bys fakt dobrá." pochválí mě Noah, mezitím co mě Aiden pevně objímá a hladí po zádech a vlasech.
"Fakt vtipný. Jsem ráda, že jsem se nezhroutila přímo před ním." uchechtnu se sama sobě.
"Myslím, že si zasloužíš odměnu. My všichni." nabídne Noah. Tak taky nakonec uděláme, dáme si odměnu v Tim Horton's, vyhlášeném kanadském řetězci rychlých občerstvení.

Pár týdnů později se procházím společně s Aidenem ruku v ruce městem.
"Jsi ta nejzajímavější holka, jakou jsem kdy poznal." pošeptám mi do ucha, přičemž mi vyběhne husina. Jenom on na mě má takový efekt, jak jen to dělá?
"Je to vůbec kompliment?" zeptám se provokativně a on zvedne obočí, prohlédne si mě a pak přimhouří oči.
"Neštvi, Holdová."
"Já? Já přece nikdy neš-" zastavím se v půlce věty, když se můj zrak zastaví na dvojici dospělých lidí, kteří k sobě mají až nějak důvěrně moc blízko. Šálí mě zrak nebo je to moje máma? Aiden se podívá tím samým směrem a pak zase rychle na mě. Chytne mě za ruku a už mě táhne pryč.
"Pojď, musíme ještě něco vidět. Chci ti něco ukázat." snaží se mi namluvit, ale já moc dobře vím, že mě jenom chce dostat od mamky a jejího nového ne až moc tajného přítele. Asi každému dojde, že to nemohl být nikdo jiný, než Cameron. Co když jsme měli opravdu pravdu a Cameron je můj táta? Jenom při té myšlence se můj dech zrychlí, tep vystřelí nekontrolovatelně nahoru a ruce se mi začnou potit, jako by bylo třicet stupňů, to ale není ani z daleka, je tu touhle dobou už pod nulou, v teplé dny okolo nuly.

"Notak, klid. Nic to neznamená. Nemusejí spolu nic mít, třeba se jenom tak náhodně potkali." zkouší mě utišit Aiden, ale i jeho hlas ho zrazuje a mně napovídá, že lže. Myslí si to samé, co já, jenom se mi snaží pomoct.
"Chci za Noahem, můžu?" zeptám se ho a on bez jediného slova kývne. Doprovodí mě k Mendesům domů. Musím říct, že už je to pro mě domov, jako byl ve Spojených státech. Ale ještě aby ne, když to za chvíli bude půl roku, co tu s nimi bydlím. Ani nemůžu uvěřit, jak rychle to všechno uběhlo.
"Musím jít. Měj se." pozdraví mě Aiden a věnuje mi letmý polibek na čelo. Krátce ho pohladím ho paži a pak už vejdu dovnitř do domu. Noah se ke mně otočí, když mě uvidí a roztáhne ruce. Aiden už mu stihl všechno napsat. Z jedné strany je to dobře, alespoň se s tím nemusím prát sama, ale z druhé strany by bylo asi dobrý to někomu říct. Každopádně mi stačí to, že jsem v Noahovo náručí a on mě pevně tiskne k sobě a šeptá mi uklidňující slova.

Později večer, když se vrátím z kina, se vydám rovnou nahoru do postele. Chci to zaspat a zítra se na to mamky zeptat. Každopádně mi to nevyjde tak, jak chci, protože ani po hodině se mi nepovede usnout. Stále se převaluju ze strany na stanu. Bez rozmyšlení se zvednu, vyjdu z pokoje a potichu přejdu do Noahovo pokoje. Pomalu dojdu k jeho posteli a ve tmě uvidím, že se na mě zmateně dívá.
"Nemůžu spát, můžu k tobě?" zeptám se, on mi ani neodpoví a stáhne mě k sobě. Přikryje mě svou dekou, začne mě hladit po vlasech a mně se zanedlouho konečně podaří usnout. Probudím se až brzy ráno, kdy Noah ještě spí jako dudek. Trochu se usměju, pohladím ho po tváři a potichu odejdu do svého pokoje. Tam se převléknu do džín, obyčejného trička, svetru a prohlédnu se v zrcadle. Vypadám jako chlupatá kulička, ale lepší než umrznout. Dojdu dolů a udělám všem snídani. O půl hodiny později se objeví i Shawn a Jessie. Když mě uvidí, že jsem uvařila, oba se vděčně usmějí.
"Děkujeme, Sky. Jsi moc hodná." poznamená Jessie a pomůže mi s posledními věci. Pak to naservírujeme na talíře a položíme na stůl.