Goodbye

52.KAPITOLA

Pohled Noaha

Dneska je ten den, kdy se chystáme jednou provždy umlčet Jasona. Jako co si budeme, neměl se srát do Sky, teď má s námi velký problém. Sejdu na snídani, kde už u stolu sedí Sky a moji rodiče. Sky je prostě ranní ptáček.
"Ahoj." pozdravím a usednu ke stolu.
"Čau čau. Vyspal jsi se, když už je víkend?" zeptá se mě Sky s krásným úsměvem.
"Jo, konečně. Už jsem to potřeboval." uchechtnu se a pustím se do snídaně. Po chvíli rodiče odejdou dělat každý svou práci a my u stolu zůstaneme sami.
"Trochu se bojím." přizná Sky a já ji chytnu za ruku a pohladím ji palcem po hřbetu ruky.
"Neboj, ani na tebe nesáhne."
"Já vím a kdyby přece jen něco, budete tam v záloze vy, takže se nesmím bát." lehce se na mě usměje a já jí úsměv opětuju.
"Tak jo, jdu mu napsat." oznámí mi Sky poté, co se zhluboka nadechne a vydechne. Vím, že je to trochu risk, ale musí mu dát za uši ona, ne my, my jsme jenom záloha, jak jsme řekli. Potřebujeme, aby měl respekt z ní, aby si k ní nic nedovolil a to docílíme jenom tím, že mu dá lekci sama.

Po snídani si každý děláme svoje a to znamená, že Sky se protahuje a cvičí a já hraju na konzoli. V poledne si dáme oběd a pak si zajdu na trénink společně s Aidenem. Je to teď trošku tvrdší trénink, protože se připravujeme na zápas, ale mně to vůbec nevadí, ba naopak, je to větší zábava. Zároveň se ale nemůžu dočkat, až trénink konečně skončí. Ne že bych se těšil na to, co bude, ale spíš na to, že to konečně bude z krku a Sky bude mít klid alespoň na chvíli, než se najde jinej vysokoškolskej blb. Při tréninku myslím hlavně na to, zda to vše vyjde, jak má, a jestli to vůbec Jasona vystraší, protože jestli ne, tak jsme v pořádném průšvihu. A to, že na tohle všechno myslím, se dost projeví na mém výkonu. Po tréninku si mě k sobě zavolá trenér s tím, že chce něco probrat. Už dopředu vím, že to nebude dobré. Převléknu se do svého normálního oblečení, dojdu k němu do jeho "kanceláře" a sednu si za stůl. Už takhle to vypadá moc profesionálně a úplně se mi to nezamlouvá. Bojím se, co mě čeká za výslech nebo kárání. Ale co no, čekal jsem to, když jsem hrál tak mizerně.

"Co to na tom tréninku mělo znamenat? Ty hraješ dva týdny nebo od dětství?" zeptá se mě přísně se zvednutým obočím. I tak je ale v jeho hlase takový milý otcovský přístup.
"Od dětství trenére." odpovím mu a sklopím hlavu.
"Tak co to mělo znamenat? Nemáš náhodou neschopný dvojče?"
"Nemám trenére. Myslel jsem na jiné věci, omlouvám se. Už se to nestane."
"Já si myslím no." řekne přísně, ale pak se uklidní.
"Nemůžeme přijít o hráče, jako jsi ty." položí mi ruku na rameno a podívá se mi do očí.
"Nemám v plánu odcházet, trenére." odpovím a hrdě se narovnám. Alespoň něco vím jistě.
"To jsem rád, už jsem totiž začal uvažovat o tom, že na další zápas nepojedeš, jestli se tvůj výkon bude zhoršovat." řekne a já přísahám, že se mi zastaví srdce na pár vteřin. Vykulím oči a s otevřenou pusou na něj koukám. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, že bych nejel na zápas z důvodu toho, že by mi to trenér sám zakázal. A kdyby se mi to stalo, byla by to neskutečná ostuda. Vsadím se, že Aiden by mi to předhazoval snad až do smrti a to nesmím dovolit. Musím se sebrat a na příštím tréninku být lepší, než jsem kdykoli byl.

"Už se to nestane. Přísahám. Můžu už jít?" zeptám se a on přikývne. Jsem rád, že to mám konečně za sebou a můžu dokončit to, kvůli čemu mé myšlenky směřovaly jiným směrem.
"Ano, můžeš jít." potvrdí a já vyjdu z jeho "kanceláře". Vyjdu ven, kde už na mě čeká Aiden.
"Kde jsi byl takovou dobu?" zeptá se mě Aiden s káravým tónem.
"U trenéra." odpovím prostě a pokusím se to víc nerozvádět, ale očividně je mi to prd platné.
"A cos tam dělal?"
"Chtěl se mnou probrat taktiku na zápas." zalžu. Nenávidím lhaní, jak už jsem mnohokrát říkal, ale říct mu, že si mě zavolal na kobereček, to si rovnou radši můžu vykopat hrob. Dostával bych to sežrat dennodenně a kdyby se to rozkřiklo, tak nejen od něj, ale i od dalších lidí.
"Aha, tak to jo no. Kapitán." protočí oči a zasměje se. Já se lehce usměju a pak už se vydáme směrem k nám domů, kde už na nás má čekat Sky. A přesně jak jsem čekal, tak se i stalo. Sky napjatě pochoduje po pokoji a téměř si ani nevšimne, když přijedeme. Aiden se toho ujme a obejme ji, aby se uklidnila.