Goodbye

48.KAPITOLA

Pohled Noaha

"Gól! Sky, vyhrála jsi." řekne Aiden, když mi dají vítězný gól. Sky se zaraduje a skočí mu kolem krku. Já se z dálky usmívám a na chvilku zabloudím pohledem na Sky mamku, která se od ucha k uchu usmívá.
"Bylo to super, ale lepší by bylo, kdybych to vyhrála díky svým schopnostem, ne díky vašemu smilování." řekne Sky s úsměvem a protočí oči.
"Co tím chceš říct?" zeptám se na oko zmateně, i když vím přesně, na co naráží.
"Že jste mě nechali vyhrát, protože mám narozeniny. No není to tak snad? A oslavenci se nelže." dodá přísně, sundá si helmu a zvedne obočí s pohledem zabodnutým do mě.
"No dobře, nesnažil jsem se. Ale hrozně jsi se zlepšila!" dodám rychle a jí se na tváři rozzáří úsměv od ucha k uchu. Aiden se na ni zamilovaně kouká a můj pohled se opět stočí k její mamce. Ona se zároveň koukne na mě a oba se usmějeme. Ani už si nepamatuju jak a kdo, ale zkontaktovali jsme se a domluvili se na tom, kam za námi má přijít. Napadlo mě, že hokej bude ideální a myslím, že jsem se nemýlil.

Po hokeji se převlékneme do klasického oblečení a vydáme se s Aidenem ven, kde už je Sky se svojí mamkou a o něčem se baví. Vypadají obě tak šťastně, že se rozhodneme, že je nebudeme rušit a zůstaneme opodál. Tedy až do té doby, než si nás Sky všimne a mávne na nás rukou.
"Máš teď něco v plánu?" zeptá se Sky mým směrem a já zakroutím hlavou.
"Nic důležitého, proč?" zeptám se taky a Sky se rychlým pohledem podívá na mamku a usměje se.
"Chtěla bych si dát s mamkou oběd, jestli to nevadí. Nechcete taky?" zeptá se nás a my s Aidenem oba zakroutíme hlavou. "Nechceme rušit. Uvidíme se na koleji?" zeptám se a Sky nejdřív nepochopí, ale pak s úsměvem kývne.
"Jo, za dvě hoďky tam." odpoví mi.
"Nespěchej. Užij si to." usměju se a pak se obejmeme. Aiden ji taky obejme a pak oba odstoupíme a Sky s mamkou se vydají někam na oběd. Pro nás s Aidenem za chvíli přijede můj táta a nejdřív odveze Aidena a pak dojede k nám domů.
"Je moc hezký, jak jsi to vymyslel pro Sky. Máš ji rád, viď?" řekne najednou po dlouhé době ticha a já přikývnu.
"To mám." přiznám popravdě.

Doma už nedělám nic extra, spíš se vlastně věnuju uklízení, což je na dnešku ta nejméně zábavná věc. Naštěstí mi pomáhá mamka. Co já bych bez ní dělal? Nejspíše bych to ani nikdy nedodělal, to bych se dřív stal dědou.
"Moc děkuju mami." věnuju jí úsměv a ona mě pohladí po vlasech a lehce mi je rozcuchá, což se mi nelíbí, takže trochu zavrčím a zaklepu hlavou, abych si to trochu spravil.
"Ale notak, tobě to tak slušelo." dodá mamka a lehce se zasměje.
"Moc vtipný." řeknu ironicky a uklidím poslední zbytek po oslavě.
"Kdy přijde Sky?" zeptá se mě najednou mamka.
"Říkal jsem jí, ať nespěchá, ale mluvila o dvou hodinách, tak uvidíme." dodám a lehce se usměju. Jelikož už spoustu času z toho uplynulo, nezbývá už skoro nic z těch dvou hodin. Sednu si na gauč a začnu si projíždět sociální sítě, abych se nějak po zbytek toho času zabavil. Uplyne dvě a půl hodiny a Sky nikde, což je v pohodě. Sám jsem jí řekl, že má čas. Bylo mi jasné, že s mamkou bude chtít být dýl, protože se už pěkně dlouho neviděly a dokonce spolu ani nemluvily, takže si měly hodně co říct.

Konečně se otevřou dveře a v nich stojí Sky. Zvednu pohled od mobilu a podívám se na ni. Na tváři jí září nádherný úsměv. Bože, jak rád ji vidím takhle šťastnou. Zvednu se a pomalu se k ní vydám.
"Ahoj, tak jaký to bylo? Podle tvého úsměvu asi skvělý, co?" zeptám se a ona rychle přikývne.
"Jo, dostala jsem ten nejlepší dárek k narozeninám, co vůbec může existovat!" vykřikne nadšeně a skočí mi kolem krku. Vytřeštím oči a pevně ji obejmu.
"Co-co jsi doslala?" zeptám se zmateně, zatímco se ke mně tiskne.
"Moje babička...podařilo se odstranit nádor!" vykřikne štěstím bez sebe a já vykulím oči, div mi nevypadnou a co nejpevněji ji k sobě tisknu.
"Panebože, to je úžasný. Sky, moc ti to přeju. Zasloužíte si být šťastná rodina." zašeptám jí do ucha a ona mě začne hladit po zádech. Po chvíli se odtáhne a podívá se mi do očí.
"Moc děkuji za dnešek." poděkuje mi a já zakroutím hlavou a pokynu směrem, odkud právě vychází mamka.
"Ještě máš další překvapení." povím jí a ona se tam otočí a usměje se na ni.
"Tak Sky, ode mě tu máš tohle. Je to sice maličkost, ale snad ti udělá radost." řekne mamka s úsměvem a podá jí lapač snů. Má na sobě různé peříčka a korálky.