Goodbye

25.KAPITOLA

Pohled Sky

Noah mi zřejmě podle jeho výrazu nevěří, ani se nedivím, já totiž opravdu lžu. Něco se stalo. Něco, čeho jsem se bála, ale teď na to nechci myslet. Musím si vyčistit hlavu a jít spát. Znovu se na něj podívám a uvidím, jak drbá Zacka, jsou spolu fakt roztomilý. Asi každá holka mi dá za pravdu, když řeknu, že kluk, co má rád psy nebo jiná zvířata, je prostě k sežrání. Musím se usmát a tak trochu přestanu vnímat, jenom je sleduju. Vnímat začnu až v té chvíli, kdy se na mě Noah podívá a já si uvědomím, že na něj pěknou dobu zírám.
"No nic, já musím jít spát, tak dobrou" řeknu rychle.
"Dobrou" řeknou mi ostatní a já rychle vyběhnu nahoru do svého pokoje. Zavřu dveře, opřu se o ně a sjedu po nich dolů. Chytnu se za hlavu a chvíli přemýšlím nad vším, co se v posledních dnech stalo. Náš výlet po Evropě, který byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života, pak to všechno s mamkou, babičkou a aby toho nebylo málo, tak se nemůžu rozhodnout mezi Noahem a Aidenem. Já vím, že tohle je teď asi můj nejmenší problém, ale kvůli tomu, že tohle je můj první blízký kontakt s kluky, tak je to pro mě hodně důležité.

Nakonec se rozhodnu, že si dojdu dát sprchu, abych si pročistila hlavu. Ve sprše na sebe nechám dopadat teplé kapky vody. Nemůžu uvěřit, že prázdniny jsou téměř za mnou a já zanedlouho nastoupím na vysokou doopravdy, ne jen na ten letní program, kdy jim stačilo, abych napsala jednu esej. Teda doufám, jestli jsem něco přehlédla, tak mám asi průšvih. Ne že bych těch průšvihů měla teď málo, nechci už mít další. Vypnu vodu a vylezu ze sprchy. Pak okolo sebe omotám ručník a začnu si sušit vlasy. Obléknu se do pyžama a vyčistím si zuby. Pak dojdu do postele a lehnu si. Ještě chvíli se mi myšlenky rozebíhají všemi různými směry, pak nakonec konečně usnu. Ráno mě probudí sluneční paprsky, které svítí skrz stáhnuté žaluzie a záclony. Je to celkem prudké slunce. Kouknu se do zrcadla a musím uznat, že to dělá krásné světlo. Vypadá to, jako bych v zrcadle měla nastavený nějaký filtr. Využiju téhle situace, jenom si rychle učešu vlasy a udělám si pár fotek. Zrovna pózuju na další, když někdo zaklepe na dveře a bez otálení vejde. Kdo jiný by to mohl být, než Noah?

"Juu, ruším?" zeptá se, ale očividně je mu odpověď jedno, protože na ni nečeká a zavře dveře.
"Jo, rušíš Noahu. Nemůžeš alespoň čekat, když zaklepeš? Co kdybych byla nahá?" zeptám se ho a on úplně zrudne.
"Eh, jo, jasně. Máš pravdu, příště budu klepat" zazubí se a opět se chová, jako by se nic nestalo.
"Tak jak se spalo po dlouhé době ve vlastní posteli?" zeptá se mě a já si vzpomenu na dvou skutečnou vlastní postel, která na mě čeká v New Yorku. Jsem zvědavá, za jak dlouho se tam podívám.
"Výborně, nebyl vedle mě chrnící medvěd" pošťouchnu ho, on otevře pusu, vrhne se na mě a shodí mě na postel. Začne mě lechtat a já sebou cukám a škubu na všechny strany, u toho se samozřejmě směju jako blázen.
"Noahu! Noahu prosím ne!" vykřiknu, když už opravdu skoro nemůžu. Od smíchu mi po tvářích stékají slzy a vsadím se, že můj obličej je rudej jako rajče. Vlasy mám samozřejmě opět rozcuchané, ale nevadí mi to, já se hlavně snažím dostat pryč z Noahovo pekelného sevření a mučení.
"Noahu! Udělám cokoli, jenom mě prosím pusť" řeknu už absolutně hotově a upřímně mě překvapí, když přestane. Bude v tom ale háček, cože jsem to předtím řekla?

"Takže cokoli, jo?" řekne Noah a pomalu ode mě odstoupí. Sakra a mám problém.
"Ehm, noo...já to jenom tak řekla, víš? To neber vážně" řeknu trochu nervózně a zastrčím si pramen vlasů za ucho.
"Beru to vážně. Nebo chceš snad znova zlechtat?" nahne se ke mně, že začne znovu, ale já rychle uhnu.
"Nenene, v pohodě. Udělám, co budeš chtít" řeknu s vykulenýma očima.
"Fajn, v tom případě mi řekni, co ti včera šeptali babička s dědou. Jsem totiž hrozně zvědavej" široce se usměje.
"Jo, to vidím. Budeš brzo starej" protočím oči a musím se zasmát.
"No dobře, řeknu ti to. Jde o to, že-"
"Snídaně!" ozve se zezdola hlas Jessie a já využiju situace a vystrčím Noaha ven.
"Mamka tě volá na snídani, já hned přijdu" usměju se, on ani nestihne nic říct a já zavřu dveře. Uf, to bylo o fous. Abych mu tohle řekla, musím si to ještě trochu promyslet a přijmout to sama, je to pro mě takové trošku zvláštní a hlavně k nepochopení. No nic, musím se rychle připravit, ať na mě dlouho nečekají. Rychle si na sebe vezmu první džíny, které uvidím, pak si vezmu světle růžové tričko a seběhnu dolů.