Goodbye

42.KAPITOLA

Pohled Noaha

"SOS!" přečtu si ve svém mobilu. Zrovna jsem skončil trénink, když mi zapípal mobil a já tak nějak neměl co dělat, tak jsem se hned na něj koukl. Uviděl jsem tam tuhle zprávu od Sky a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Co se sakra může dít? Když už, proč mi normálně nenapíše, co se děje a píše mi jenom SOS?! Co si mám sakra pod tím představit. Hoří jí nad hlavou, potkala někoho nebo ji máma táhne do Ameriky? Já prostě netuším.
"Sky, co se děje?" zeptám se a ona mi obratem odepíše.
"Máma chce vidět kolej a nedá se přesvědčit, pomoz mi! :((" napíše mi a já začnu přemýšlet. Mozek mi jede snad na tři sta procent a všechny kolečka jedou jako po másle.
"Mám nápad, ale je dost šílenej. Můžeš na chvíli do soukromí?" napíšu jí.
"To nevím, asi mě nenechá, je moc natěšená." odepíše mi obratem a mě hned napadne jiný a dokonce ještě lepší plán. Zmáčknu malý telefonek na mobilu a začnu vytáčet její číslo. Nejdřív mi to rychlosti típne, ale když jí zavolám podruhé, dojde jí, že to není omyl a zvedne mi to. Nic ale neřekne, čemuž se nedivím.

"Ahoj, tady Steve z vysoký. Moc se ještě neznáme, ale co bys řekla na to, kdybychom ještě s Chrisem a Emmou někam vyrazili?" řeknu do telefonu a doufám, že mě slyší i její máma. Sky nejdřív chvíli mlčí, než jí to dojde.
"Jasně, spolubydla se o mně zmínila?" zareaguje a já se usměju.
"Jojo, Emmu napadlo, že bys mohla jít s námi a podle mě to vlastně není špatný nápad. Tak co říkáš?" zeptám se napjatě. Chvíli je tam jen takový šum, jako by se dohadovali o tom, co budou dělat. Občas slyším nějaké útržky konverzace, ale nic, z čeho by se něco dalo vysoudit nebo poznat.
"Dobře, půjdu, ale jenom pod tou podmínkou, že se seznámíte s mojí mamkou. Přijela ze Spojených států a chce vidět, že mám taky kamarády." téměř cítím, jak protočí oči. Schválně se do mobilu zasměju.
"Chápu, určitě nevadí. Tak za hoďku v kampusu." povím jí, potom se rozloučíme a zavěsím. Wow, tohle šlo lépe, než jsem čekal. Sky je ve lhaní možná trošku lepší, než jsem já. Ale vymýšlení plánů, to už mě baví víc. Teď to bude ale teprve ta pravá sranda, protože potřebuju dostat Aidena a Tamaru na vysokou. A co hůř, musíme zařídit to, abychom se tam dostali jinak, než nezákonně, což bude asi to horší.

Aidena a Tamaru se mi nakonec podaří přesvědčit, i když zezačátku mají oba dost veliké pochybnosti. Ale co no, není se co divit. Normálně po nich nechci, aby se vydávali za někoho jiného. Navíc jsem to na ně spíš vyhrknul, než že bych jim pořádně vysvětlil, o co jde. Co nejrychleji se sejdeme, aby náš plán mohl vyjít.
"Čau, už mi konečně vysvětlíš, co se děje?" vysype na mě naštvaně Aiden.
"Jo, klid. Všechno vám vysvětlím, ale až cestou. Pojďte." pobídnu je a vydám se na autobus.
"Sky byla s mamkou a ona už dneska odjíždí, no a tak chtěla vidět, kde Sky bydlí a samozřejmě si myslí, že bydlí normálně na koleji. No jenže Sky nemá výmluvu pro to, proč by ji tam neměla vzít a i když něco zkoušela, tak to nezabralo. Za každou cenu to tam prý chce vidět. Pak mi napsala o pomoc a mě napadl šílený, ale pokud se nám povede, nejuvěřitelnější plán, který můžeme mít." dořeknu a oni oba na mě civí jako bych spadnul z Marzu nebo možná i Uranu.
"Hej, co je? Tak jdete do toho?" hodím na ně vyzývavý pohled.

Oba naráz přikývnou a já se sám pro sebe zaraduju.
"Fajn, tak musíme rychle, ať to ještě nějak stihneme domluvit. Opravdu nechci, abychom měli s rektorem problém." řeknu trochu nervózně a oni přikývnou.
"Tak jo, takže jak že se to jmenuji? Ella?" zeptá se Tamara.
"Ne, Emma." odpovím jí trochu přísně.
"Škoda, Ella by bylo hezčí." ušklíbne se. Kdyby mi nepomáhala, protočil bych oči.
"A já jsem...?" zeptá se zase pro změnu Aiden, který je celou dobu úplně ticho až do teď. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí. Doufám, že se tam nebude se Sky pokoušet flirtovat nebo se s ním budu muset před její mamkou poprat. To budou takové středověké zápasy o princeznu.
"Jseš Chris a já jsem Steve." odpovím a on přikývne. Jestli to prohodí, tak se zblázním.
"Oukej, jsem Christian." zazubí se a já se lehce zasměju.
"No, zní to líp než Aiden." pokračuju ve smíchu a on mě probodne nenávistným pohledem.
"Furt lepší než Noah." odpoví mi a uchechtne se.
"No tak to teda ne no!"
"Jo, to jo!"
"Hej, kluci, uklidněte se. Všechno lepší než Tamara. To zní spíš jak Samara." zasměje se Tamara a my se k ní přidáme. Proč jsem si jí vlastně nikdy nevšímal? Je to docela fajn holka.