Inconceivable / Vkook

•55•

Jung-Kook

V tom ponurém šeru, které v koupelně bylo, jsem hleděl na svou dlaň plnou jakýchsi prášků. Ještě před malou chvilkou jsem si je zběsile vyloupával z platíčka, ale teď jsem byl jako smyslů zbavený a nevěděl jsem vlastně, co to dělám. Cítil jsem se vyčerpaně a unaveně, ale hlavně prázdně. Tedy krom mé třeštící hlavy, která byla zcela zahlcena mými sebetrýznivými myšlenkami, jež tohle celé započaly. Takže mezi těmi všemi myšlenkami nebyla ani jedna racionální, díky které bych si uvědomil své činy. Tahle myšlenka byla ztracená, ale to i já, takže jsem tupě zíral na všechny ty prášky v mé dlani a doufal jen, že mi pomůžou... jelikož jsem měl pocit, že mě má hlava ze všech těch splašených a nesmyslných myšlenek asi praskne. Cítil jsem se jako blázen a chtěl jsem, aby to už všechno skončilo, a tak jsem svou ruku přiložil blíž k ústům. Opravdu jsem netušil, co to dělám, ale i přesto jsem otevřel pusu a s hlubokým nádechem jsem si dlaň ještě víc přitiskl ke rtům...

„Tae! Počkej!" rozezněly se něčí slova v mé hlavě a já sebou splašeně cukl. Pohlídl jsem zmateně na svou dlaň u pusy, která se mi rozechvěle chvěla, a tak jsem jí od svých úst odtáhl. „Tae?" vydechl jsem do ticha, jelikož mi právě došlo, co za slova jsem to slyšel. Netušil jsem, zda se mi to jen zdálo nebo to bylo opravdické a Tae-Hyung tu někde je. Když jsem se však rozhlédl kolem nikde tu nebyl. Opravdu jsem nevěděl, kde je pravda a zda to náhodou nebyl jen výplod mé bláznivé hlavy. „Tae!" řekl jsem o něco hlasitěji a pohlédl na svou dlaň, kde bylo stále několik prášků, s kterými jsem se chtěl právě... Já jsem se chtěl otrávit! Zhurta jsem je odhodil na zem, takže se všechny rozutekly do všech stran a já jako bych se probudil ze snu do reality, jsem koukal kolem sebe na tu spoušť, co tu byla. „Co se to sakra stalo?" šeptl jsem si sám pro sebe a zaraženě jsem hleděl na střepy rozházené všude na podlaze koupelny, kde jsem uprostřed ní klečel a snažil jsem se pochopit, co se to tu stalo. „Tae! Jsi v pořádku?..." ozvalo se znovu, tentokrát jsem však dokázal rozpoznat, že se ten hlas ozval zpoza dveří!

Okamžitě jsem pochopil, že to není žádný výplod mé hlavy, ale že je to skutečné. Zděsila mě však slova dotyčného. Proč by Tae-Hyung neměl být v pořádku? Měl jsem strach, že se už opět něco stalo, a tak jsem se rukama zapřel, abych mohl vstát, když v tom mi mou levou rukou projela palčivá bolest. Jeden ze střepů se mi zaryl do mé dlaně, takže z ní teď tekla krev. V dlani jsem měl zaražený střep, jenž způsoboval, že mě ruka bolela, a tak jsem si ho z ruky s pár bolestnými vzdechy vyndal. Krev z rány tekla ještě víc, ale to mě neodradilo od toho vstát. Vymrštil jsem se proto na nohy, čímž jsem zapříčinil, že se mi mírně zamotala hlava a udělalo černo před očima. Já jsem se však včas zachytil rukou za umyvadlo, takže jsem pořád stál na nohou. S poraněnou rukou jsem se snažil moc nehýbat mezitím, co jsem opatrně našlapovat mezi střepy, neboť jsem se o ně nechtěl opět poranit. Když jsem se dostal až ke dveřím koupelny zběsile jsem je odemkl a následně i otevřel.

Hleděl jsem do prázdného pokoje, kde nikdo nebyl, a tak jsem začal pochybovat o tom, co jsem ještě před malou chvilkou slyšel. Pak jsem však zaregistroval, jak se něco v polootevřených dveřích na chodbě mihlo. Došlo mi, že by tam mohl být Tae-Huyng a tak jsem přešel přes pokoj až ke dveřím. Než jsem stihl na chodbu nakouknout ozvalo se z ní: „...O Yoon-Giho se bát nemusíš! Je v pořádku. Má jen rozseknuto hlavu, ale tu mu už zašili," Vystrčil jsem hlavu ze dveří a zaznamenal jsem, že ten dotyčný na chodbě není Tae-Hyung, ale Ho-Seok. „Tae? On tu někde je?" zeptal jsem se ho tak trochu z cesty. On při mé otázce sebou cukl, jakoby se lekl a otočil se mým směrem. „Nevěděl jsem, že tu jsi," vydechl překvapeně a udělal ke mně krok, aby byl u mě blíž. „Ne, Tae-Hyung právě teď došel." „Takže tu byl?" vyhrkl jsem, když jsem si uvědomil slet nedávných událostí, kdy se tu Tae náhle objevil a kdy jsem se následně popral s Yoon-Gim, který mě už opět nasral a stalo se tohle vše...