Inconceivable / Vkook

•12•

Tae-Hyung

„Tohle," řekl jsem předtím, než jsem mu opatrně přitiskl své rty na ty jeho.

Když se jeho rty, po mém jemném pohybu nezačali hýbat, začal jsem litovat svého rozhodnutí. Nevěděl jsem, proč jsem se rozhodl Jung-Kooka políbit, ale obviňoval jsem za to svůj stav. Přeci jenom jsem měl alkohol v těle a na hlavě krvavou ránu. Ale i tak jsem ho vždy někde v hloubi srdce chtěl políbit.

V tento okamžik jsem chtěl, aby se čas zastavil. Nechtěl jsem myslet na všechny ty problémy, které nastanou po tomhle polibku.

Věděl jsem, že tímhle vše zničím.

Jung-Kook se dotkl mých ramen a odtáhl se. I přestože jsem otevřel oči, neodvážil jsem se na něj podívat. Bál jsem se toho, co přijde.

„Promiň," špitl jsem potichu a svůj pohled směřovala na své ruce, s kterými jsem si nervózně hrál.

Ani po pár vteřinách se mi pořád žádné odpovědi nedostalo, a to mě přivádělo do rozpaků a obav. Nezbývalo mi nic jiného než se na něj podívat.

Díval se mi přímo do očí a ani nemrkal. Ale já se na něj prostě nemohl dívat, a proto jsem svůj pohled sklonil zpět dolů.

Byl jsem na sebe tak naštvaný, že jsem se nechal unést a políbil ho. Proklínal jsem se za to, protože jsem zničil vše, co už mezi námi bylo. Mohli jsme být alespoň přátelé.

Ale najednou jsem periferně viděl, jak se pohnul mým směrem. Ztuhl jsem a jen zíral na to, jak se ke mně přibližuje jeho stín.

„Sakra," povzdychl si.

Vzal můj obličej do svých velkých dlaní a zastrčil mi černý pramen mokrých vlasů za mé ucho. Aniž bych se stihl začervenat, ucítil jsem na svých rtech ty jeho.

Mé emoce byly zmatené, ale všechny obavy ustoupily hned poté, co jsem zjistil, že jeho jemné a teplé rty dokonale zapadají do těch mých. Motýlci v mém břiše létaly jako splašení a srdce mi tlouklo tak zběsile, že jsem přes něj neslyšel ani okolní zvuky světa.

Jelikož jsem šílel z jeho sladkých a jemných rtů, začal jsem ho nevědomky líbat více dravěji. Na to mě Jung-Kook opatrně kousl do rtu a pronikl svým jazykem do mé pusy a pevně se na mě natiskl. Ležel na mě tak, že mezi námi nebyla žádná mezera. To, že jsme tu leželi ve sprchovém koutě, ani jednoho z nás nezajímalo. Oba jsme se soustředili na naše vášnivé polibky.

Jung-Kook omotal nohy kolem mých boků a pevně se se svými boky přitiskl k mým. Tím nám oběma zapříčinil erekci v kalhotách.

Rukou jsem mu vjel do jeho načechraných vlasů a pevně si ho přitáhl blíž k sobě. Na to mi Jung-Kook odpověděl vzdechem, což mě ještě víc vzrušilo.

Když nám oběma došel vzduch, odtáhly jsme se od sebe. Při pohledu do jeho očí jsem si všiml malých jiskřiček, což mi vykouzlilo malý úsměv na tváři.

„Úžasně líbáš," polichotil mi a já se začervenal. „Ty také," zamumlal jsem nervózně a pohlédl do jeho očí, které sledovali každý můj sebemenší pohyb.

Byl nehorázně roztomilý a já znovu potřeboval ochutnat jeho rty. Proto jsem se k němu naklonil, abych ho mohl opět políbit. Ale Jung-Kook se mírně odtáhl. „Tae, musím ti ošetřit tvou hlavu," jemně a krátce mě políbil na mé rty a sladce se pousmál.

〰〰〰〰 𝕖𝕟𝕕 𝕠𝕗 𝕗𝕝𝕒𝕤𝕙𝕓𝕒𝕔𝕜〰〰〰〰

Probleskla mi hlavou má už dávno ztracená vzpomínka. Nevěřil jsem tomu, že jsem si vůbec vzpomněl, ale ještě víc jsem nevěřil tomu, co se ten den stalo. Teď už mi vše bylo ohledně toho, jak se Jung-Kook zachoval u našeho společného oběda jasné. Bylo jasné, že se ho dotklo to, že jsem zapomněl tento okamžik, který se stal. Na okamžik, kdy jsem ho políbil. Vážně jsem to udělal? I po pár minutách jsem tomu stále nemohl uvěřit. Co když jsem si jen špatně vzpomněl. Však to se může stát ne? Ale pak jsem si opět vzpomněl na Jung-Kookovu reakci a všechny mé předešlé pochyby se rozplynuly. Jenže mi to pořád nešlo do hlavy to, že bych to vážně udělal. Nikdy bych jen tak někoho nepolíbil. Bál bych se, ale alkohol nejspíš můj strach odvrátil. Ale pořád jsem si neuvědomoval to, co se stalo, ale věděl jsem, že to takhle nemůžu nechat být. Přece jen mé city, i přes to, jak se zvláště někdy choval, byly k němu čím dál tím víc silnější. Ukazatelem toho byl včerejší večer, jenž ve mě vyvolával stejné pocity jako teď pro vzpomínce!

Náhle jsem přes hluk dopadající vody jsem zaslechl bouchnutí dveří v pokoji. Došlo mi, že se Jung-Kook už nejspíš vrátil na pokoj s naším objednaným jídlem, které si převzal od kurýra. „Už je tu jídlo," zakřičel na mě z vedlejší místnosti. A jelikož už i já jsem měl velký hlad, rychle jsem se zvedl ze země sprchového koutu a vylez ven ze sprchy. Ručník jsem si osušil celé tělo a v mírném předklonu jsem si osušil i své mokré vlasy. Jelikož jsem měl všechno oblečení v pokoji, musel jsem si dát ručník kolem pasu. Když jsem otevřel dveře z koupelny, vyskytl se mi pohled na Jung-Kooka, který už seděl na našem gauči a ládoval do sebe horký Ramen. Při pohledu na něj jsem stále nemohl uvěřit vzpomínce na onen večer. I když jsem si byl na sto procent jistý, že se to stalo. Tak moje podvědomí vše muselo zpochybňovat.

„Děje se něco?" zeptal se s plnou pusou. „Cože? Ne nic," řekl jsem, když jsem se probudil ze svých myšlenek do reality. Převlekl jsem se do pyžama a usedl vedle něj na gauč. Popadl jsem nádobu, ve které byl stále horký Ramen a začal jsem ho pomalu jíst. Myšlenkami jsem byl však stále mimo realitu, a proto jsem taky byl jen schopný hledět nehybně do rohu místnosti a jen si míchat ramen hůlkami. „Vážně je všechno v pohodě?" zeptal se mě opět, když si všiml mého chování. Odvrátil jsem pohled z rohu místnosti na něj a všiml jsem si, že je mírně naštvaný, jako by tušil, že mu lžu. Ale teď jsem se s ním o tom bavit nechtěl. Stačilo, že já sám jsem z toho byl mimo. A pohled na jeho oči a rty mi to vůbec neulehčoval. „Jo, jen jsem unavený," zalhal jsem a dal si další sousto ramenu do pusy. Byl jen však stále myšlenkami mimo a Jung-Kookova přítomnost mi to celé vůbec neulehčoval!