Inconceivable / Vkook

•66•

Jung-Kook

„V to období to všechno bylo zmatené, jelikož Joong s jeho otcem se rozhodli rozšířit výrobnu a sklad. Všechno se předělávalo, takže byl ve všem prostě zmatek. A do toho dle všeho jsme dostali dost velkou a důležitou objednávku od našeho největšího odběratele Leeho-" „To je ten z baru?" vyhrkl Tae hned jak jsem zmínil jeho jméno. „Jo přesně ten!" přikývl jsem na souhlas, snažíc se teď nemyslet na toho debila. „A jelikož byl ve všem chaos a zmatek a bylo i málo lidí, tak objednávku dostal na starost Ji-Min. On ani já jsem na starost přípravu objednávek neměli, takže jsme moc nevěděli jak a co, ale nakonec jsme to dali dohromady, jenomže špatně. Dali jsem mu jinou a taky víc ošizeno várku kosku, která sloužila na jiné účely. To se však nestihlo zjistit a my rovnou tuto objednávku Leemu odvezli. Leeho samozřejmě hned poznal a my měli malér! Po tomhle maléru jsme to měli napravit, jenomže když nám řekli řešení toho dle průšvihu, tak jsme odmítli. Šlo totiž o to, že jsme měli odprásknout Leeho a to jsme udělat nechtěli. Sice jsme jeli v téhle vší špíně, ale nejsme vrazi, abychom někoho zabili!"

„No... Ještě ten den jsme dostali padáka. Ani nám nedali peníze za minulí měsíc a prostě nás vykopli. Dost je tahle celá situace nasrala, neboť Lee byl jeden z největších odběratelů, takže přijít o něho, a hlavně i o další velké odběratele by pro ně znamenal téměř konec, jelikož bylo jasné, že by se všechen ten podvod mohl provalit i mezi ostatní jejich zákazníky," vysvětlil jsem mu zahleděn do jeho tváře. „Jenže po pár dnech nám Joong a jeho otec začali vyhrožovat, že bychom to měli udělat, jinak něco podniknou oni. Ji-Min se v té době hrozně bál, ale to i já. On však měl o koho. Já v té tobě měl jen jeho, Jina a... opilého strýce. No a Ji-Min měl opravdu důvod se bát..." na konci jsem se na chvilku odmlčel, neboť pomalu už šlo do tuhého. „Joong s jeho otcem opravdu zakročili a unesli Yoon-Giho a to přímo z parkoviště školy. Když nám pak volali, že mají Yoon-Giho, tak jsem myslel, že Ji-Mina asi trefí. Ti dva prostě chtěli, abychom Leeho oddělali my, nevím, zda se tím ti dva i zároveň bavili, ale mě doházelo, že to všechno přestává být sranda a že tu jde o životy!"

„I přestože jsme to oba dva posrali, tak jsme v plán zabít Leeho neměli. Rozhodli jsem se na jejich hloupé požadavky vykašlat a zachránit Yoon-Giho. Jenomže jsme nevěděli vůbec nic. To, kde jsou, kolik tam mají s sebou jejich poskoků a jestli vůbec Yoon-Giho mají, neboť to vše mohli být jen pouhé kecy. Když jsem si ale ověřili, že Yoon-Giho opravdu mají, tak jsem se snažili zjistit, kde ho vězní. Popravdě jsme vůbec nevěděli, kde jsou a kam ho odvezli. V naší základně v Busanu totiž nikdo, kromě dalších pracovníků nebyl! Mysleli jsme už, že jsem ztraceni, když se nám ozval Jin, jako naše poslední záchrana," řekl jsem myšlenkami vzpomínající na naše tehdejší trable. „Asi jsem ti předtím zapomněl zmínit, že Jin už v tomhle celém moc už nejel a věnoval se svým věcem. Chtěl si rozjet nějaké své vlastní podnikání, takže se tomuhle v té době stranil. Když však zjistil, v čem jsme mi dva namočeni, tak nám chtěl samozřejmě pomoct. A díky němu jsme pak i zjistili že Yoon-Giho vězní v nějakém skladu na kraji Seolu... a tam jsme taky s Ji-Minem tehdy vyrazili."

„Ji-Min z toho byl celý na trní. Všechno si to vyčítal, ale k záchraně Yoon-Giho jsme byli už opravdu blízko. Jin nám dal dokonce i orientační polohu toho skladu, takže jsem je nemuseli hledat po celém Seolu. A taky, že jsem ten sklad i Yoon-Giho našli! Vlastně to nebylo ani tak těžké. Dovnitř jsme se vplížili bez jakéhokoliv povšimnutí kohokoliv, kdo to tam hlídal a Yoon-Giho jsme rozvázali a utekli s ním, jenomže ten největší problém nastal až veku. To už to nešlo tak hladce jako předtím a oni si nás všimli. Čas nás tlačil a my jsme to vlastně ani tak dobře promyšlené neměli. Ji-Min tehdy řekl Yoon-Gimu ať si vezme naše auto a odjede pryč k rodičům na chatu, která, jak jsem se pak dozvěděl, byla jen kousek od Seoulu. Poté co jsme zpacifikovali muže, jež nás zahlédli prchat, tak jsme jim ukradli auto a odjeli i my dva. Samo sebou ani tohle nebylo jen tak!" řekl jsem důrazně, na což Tae ještě víc zpozorněl.