Inconceivable / Vkook

•28•

Jung-Kook

„Ty? Co tu sakra děláš?" řekl jsem s údivem, když postava vystoupila ze tmy na světlo, které oknem pronikalo do místnosti, a svou zbraň jsem si zastrčil zpět za lem kalhot. „Jung-Kooku ty ho snad znáš?" zeptal se mě Jin, po tom, co jsem sklopil jeho zbraň k zemi. „Jo to znám, však je to Yoon-Gi!" odpověděl jsem mu a pohlédl jsem zpět na malého světlovláska s vražedným pohledem. „Co tu sakra děláš?" zeptal jsem se světlovláska, který na mě neustále vrhal vražedný pohled. „Co tu dělám? Vážně se ptáš? On někam zmizí Tae a ty se mě ptáš, co tu dělám?" nadzvedl tázavě obočí a popošel ke mně blíž. „Nejen, jak víš o tomhle místě? A jak ses sem vůbec dostal?" kladl jsem mu další otázky, jelikož jsem si to nějak sám nedokázal srozumitelně vysvětlit. „Stejně jako vy. A o tomhle místě vím, díky tomu, že jsem tě několikrát sledoval, a to i na tohle místo," odpověděl mi.

„Sledoval? O čem to mluví Jung-Kooku," zeptal se mě Jin, jako bych mu na to snad mohl odpovědět. „Buď ticho! A nech to mluvit," prskl jsem na něj, jelikož jsem se chtěl od Yoon-Giho dozvědět víc. „Ano sledoval. Víš Jung-Kooku nejsem zas tak hloupí. První den, co ses objevil na univerzitě, jsem tě hned poznal. Nechápal jsem, co tu děláš a co zrovna tady pohledáváš! Po těch pár měsících od toho všeho jsem byl rád, že jsem konečně na tebe zapomněl a ty ses tu opět najednou zase objev-"„Jung-Kooku o čem to mluví?" vmísil se do naší konverzace znovu Jin. Nezmohl jsem se opět na Jina promluvit, a proto jsem na něj jen hodil zlostný pohled, aby prostě pochopil, že má mlčet. Yoon-Giho to zřejmě pobavilo, protože jeho vražedný výraz se na malý okamžik proměnil v malý úsměv. Ten však, ale zase rychle z jeho tváře vytratil.

„Upřímně jsem na tebe nesnesl pohled a pořád taky nesnesu, ale byl jsem tolerantní a nikomu jsem neřekl ani slovo o tom kdo jsi a co vše jsi provedl. Ale pamatuj Jung-Kooku... já!... Já to nikdy nezapomenu. A rozhodně nedovolím, aby se stalo to, co tuhle! Rozumíš?!" pokračoval dál Yoon-Gi. „Rozumíš?" znovu se mě zeptal a přitáhl si mě za kus látky košile blíž k sobě. „Rozumím, však to ani já nechci, aby se stalo to, co tuhle. To mi věř!" pohlédl jsem mu do jeho očí, v kterých se nedala přehlédnout nenávist vůči mně. „Protože jestli se Tae-Hyungovi něco stane, tak tě vlastnoručně zabiju!" zatřásl se mnou za kus látky, za který mě stále pevně držel. „Slyšíš mě?" optal se mě, aby se ujistil, zda jeho slova vnímám. „Tak slyšíš!" křikl mi do obličeje, kde jsem najednou místo jeho obličeje měl jeho kudlu, kterou na mě vytáhl ze své kapsy. „Hej, klídek jo!" křikl Jin na Yoon-Giho, když viděl, jak svou kudlu přiblížil ještě víc k mému obličeji.

„Jine, co děláš? Nech toho!" křikl jsem na něj, jelikož na Yoon-Giho namířil svou zbraň. Když Yoon-Gi zaregistroval Jinův čin, ucukl směrem dozadu a kudlu ode mne odtáhl. Ale i tak se měl na pozoru a pevně jí svíral v dlani, aby byl, když tak připraven se bránit. „Jine! Slyšíš!" opět jsem na něj křikl, když můj předchozí rozkaz neuposlechl. „Máš vážně moc milého společníka," pousmál se sarkasticky na Jina Yoon-Gi. „Hele jo nevím, kdo tu, jako první vytáhl zbraň," řekl mu na svou obranu Jin, který nepřestával na Yoon-Giho mířit zbraní. „Jine sakra! Tak už na něj nemiř," přistoupil jsem k němu a jeho zbraň mu vytrhl z ruky, jelikož to nevypadalo, že by se k tomu Jin sám od sebe měl. Sice možná Yoon-Gi vypadal, jako někdo nebezpečný, ale moc dobře jsem věděl, že by jen tak na někoho nezaútočil. A když už ano byl bych to nejspíš přeci jen já, ale i přes veškerou nenávist, kterou vůči mně pociťoval, by toho přeci jen schopný nebyl, a to jsem si moc dobře uvědomoval. Jelikož se už o to jednou pokusil.

Když už konečně Jin na Yoon-Giho nemířil zbraní, začal se Yoon-Gi klidně beze slov procházet po prázdné místnosti, jakoby se snad na něco snažil přijít. „Tohle místo je stejně jen ztráta času, tak mě prosím teď omluvte," promluvil z ničeho nic, když se uprostřed místnosti zastavil. „Víš, co ještě? Ještě jsem ti chtěl říct, že jsem hned moc dobře věděl, že je to chyba, abys měl cokoliv s Taem. On je totiž tak nevinný a křehký a už takhle si kvůli tobě zažil své! Tak jako já! A ty víš, že ti to nikdy neprominu... tak jako by ti to nikdy neprominul Tae, kdyby o tom věděl!" oznámil mi, ještě předtím, než se k nám otočil zády a vydal se směrem ke dveřím. „Jo a s tím zabitím to myslím vážně, tak to měj na paměti!" dodal ještě, než za sebou stihl zabouchnout dveře. Pak už se místností jen rozléhalo ticho, které však netrvalo dlouho, protože ho narušil Jin: „Jak to, že o všem až tak moc dobře ví? Co je ksakru zač?"

„Ježíš Jine... však jsem ti o něm už jednou přeci říkal," odvětil jsem mu a usadil jsem se na schody, které vedli do dalšího patra. „Tak to asi už nepamatuji, ale je to fakt cvo-" „Mohl bys být tak laskavý a být prosím už konečně chvilku ticho!" přerušil jsem jeho chytrá moudra, které mě už fakt vážně lezli na nervy, ještě teď, když jsem měl hlavu plnou jiných starostí. „Fajn, tak já se tu zatím půjdu porozhlédnout," oznámil mi a pomalým krokem se rozešel do další místnosti, která však byla stejně prázdná, jako tahle. Jin konečně odešel pryč z mého dohledu a já už jsem konečně nemusel poslouchat jeho chytré kecy. Nebylo to tak, že bych to neměl rád, jen jsem na něho neměl náladu. Měl jsem totiž pocit, jakoby mu tohle vše bylo jedno, a to mě štvalo. Ale to však nebylo to, co mě nejvíc teď trápilo. Mým problémem však ani nebyl Yoon-Gi, i přestože mi vadilo, že se do toho všeho musí zrovna teď opět plést a hledat Taeho sám.

To co, mě štvalo ze všeho nejvíc, bylo to, že Joongova skrýš byla dokonale prázdná i po něm samotném tu nebyla ani jedna jediná stopa. Prostě to tu vypadalo, jako by tu nikdy nebyl. Jenže to byl omyl, protože já až moc dobře věděl, že ještě před několika dny tomu tak nebylo. „Ten tvůj Yoon-Gi měl fakt pravdu. Je to tu ztráta času, nic tu nikde není," vyrušil mě svým příchodem Jin. „Jo to je, tak proto bychom měli vypadnout a vymyslet co teď dál," zvedl jsem se ze schodů a vydal jsem se směrem ke dveřím, které vedly ven z budovy, neboť to tady doopravdy byla ztráta času. Otázkou tedy bylo, kde vlastně Tae je?!