Inconceivable / Vkook

•69•

Jung-Kook

Společně s Tae-Hyungem jsme se prošli snad po celém Deagu, ale to mě vůbec nevadilo. Tae-Hyung mi u toho vyprávěl své všelijaké vzpomínky z dětství a já jsem byl v jeho přítomnosti opravdu šťastný. Poté co jsme prošli snad všechny uličky ve městě, jsme došli do samotného centra města. Tae-Hyung byl ihned nadšený z celé té krásy, neboť světýlka byly snad všude, kde se člověk podíval, a kromě toho tu byl i obrovský vánoční strom. „Páni," vydechl Tae když se díval na tu všechnu nádheru kolem. Bylo to vážně kouzelné a já měl pocit, jako bych byl zase dítě, okouzlen všechnou tou nádherou. „Nedáme si něco dobrého?" otázal se mě, když pohlédl ke statkům s jídlem. Poté co jsem přikývl Tae-Hyung mě popadla za ruku a odvláčel ke stánku s Hotteoky. Mou ruku však nepouštěl, a tak naše prsty byly propletené i nadále, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. Rozhodně jsem nehodlal sám od sebe Taeho ruku pouštět, a tak jsme tam tak spolu stali po celou dobu, co nám paní ve stánku připravovala Hotteoky.

S horkými Hotteoky jsme se pak společně posadili na lavičku, ze které jsme měli výhled na ledové kluziště, jenž se nacházelo za stánky s jídlem a na kterém se prohánělo několik bruslařů. „Jsou výborné," zkonstatoval Tae, když se do jednoho z Hotteoků zakousl. Hned co jsem i já ochutnal, musel jsem uznat, že má Tae pravdu, protože byly opravdu vynikající obzvlášť takto čerstvé a teplé. Oba dva jsme jen mlčky seděli a vychutnávali jsme si na opravdu vynikajících Hotteokách. „Kookie?" promluvil na mě Tae-Hyung poté co dokousal své poslední sousto. „Ano?" zamumlal jsem s plnou pusou a pohlédl do jeho tváře. On se však nekoukal na mě, ale jeho pohled směřoval přímo k ledovému kluzišti. „Bruslil jsi někdy?" otázal se stále zahleděn ke kluzišti. „Ne a ty?" „Jako dítě jo, ale už je to fakt dávno," vydechl nejspíš vzpomínající na své dětství.

Oba dva jsme zaujatě hleděli směrem ke kluzišti a pozorně sledovali bruslící lidi, jež se dokolečka proháněli na ledě. „Co kdybychom to taky zkusili?" vyhrkl najednou z ničeho nic do ticha, a tak jsem na něj polekaně pohlédl. „Myslíš jako bruslení?" otázal jsem se ho, nejistý tím, zda opravdu myslí bruslení. „Jo," pousmál se na mě se svým zářivým úsměvem. „Noo... klidně," řekl jsem váhavě. „Tak pojď," popadl mě za ruku ve snaze mě donutit vstát a vydat se směrem ke kluzišti. S Taeho nápadem jsem si nebyl moc nejistý, neboť jsem na bruslích opravdu nikdy nestál, a tak jsem netušil co od toho očekávat. Popravdě jsem se toho i trochu bál, ale nechtěl jsem nic namítat, ne když měl Tae na tváři ten krásný úsměv a vypadal z toho celého tak nadšeně. Když se nám pak podařilo si nazout brusle a pevně si je zavázat, vydali jsme se už na samotný led, kde už bruslilo pár lidí.

Zprvu když jsem si stoupl na led bylo obtížné udržet rovnováhu, takže jsem rukama máchal všude kolem, ale to i Tae-Hyung a tak jsem tu aspoň nebyl jediný za blbce. Když jsem pak ale od ostatních odkoukal, jak na to, začalo mi to pomalu ale jistě celkem jít. Za to Tae-Hyung, který tvrdil, že už na bruslích jako menší stál, mu to stále moc nešlo. „Vážně jsi nikdy nebruslil?" otázal se mě, když už jsme spolu úspěšně objeli jedno kolečko a zastavili jsme se u mantinelu, abychom si odpočinuli. „Ne, vážně ne," řekl jsem zcela upřímně, protože na bruslích jsem opravdu nikdy předtím nestál. „Tak jak to že ti to, tak jde? To nemůže být možný," povzdychl si. „To netuším, ale není to zas tak těžký," ohradil jsem se na svou obranu. „Zřejmě jsi v minulém životě musel být nějaký slavný krasobruslař," opět si povzdychl tentokrát o něco smutněji. „A ty asi velký brepta," zasmál jsem se nad tím. „Hej," vykřikl a zprudka do mě šťouchl.

Jenomže jak tak do mě šťouchl neudržel jsem rovnováhou a spadl jsem. Sebou na zem jsem vzal i Taeho a to když jsem se o něj chtěl zachytit, abych nespadl. Jenže ani Tae-Hyung neudržel rovnováhu, takže jsme oba dva dopadali na studený led a natloukli si naše zadky. Oba dva jsme se ihned začali smát, a to i přestože na tom nebylo nic vtipného, jedině tak naše nešikovnost. „Jak vidíš, zas tak dobrý na tom ledě nejsem," řekl jsem se smíchem stále se válející na ledě. „Zřejmě jsem tě přecenil," zasmál se a vší silnou se snažil vstát ze země. Moc to popravdě nešlo ani mě, ale hned poté co jsem opět stál na nohou jsem pomohl vstát i Taemu. „Tak mi tedy řekni, jak to děláš," řekl když už taky stál na nohou. „Není to zas tak těžké, důležité je mít mírně pokrčená kolena a být trochu v předklonu a pak se prostě odstrkuješ od jedné nohy směrem do předu," vysvětlil jsem mu a pak i názorně ukázal jak na to. Popravdě zas tak skvěle to nešlo ani mně, ale rozhodně se to dalo považovat aspoň trochu za bruslení.