Inconceivable / Vkook

•77•

Jung-Kook

U Jina jsem pak už moc dlouho nestrávil a vrátil jsem se zase zpět na koleje. U nás na pokoji mě překvapila přítomnost Ho-Seoka. „Jé, ahoj Kookie," vybafl na mě hned co jsem vkročil do pokoje. „Ahoj," heshl jsem na pozdrav. „Gratuluji!" vykřikl na celý pokoj. „K čemu?" svraštil jsem k osobě nechápavě obočí. „Řekl jsem mu o náš dvou," vysvětlil mi Tae-Hyung, který si společně Ho-Seokem hověl na pohovce. „Já jsem to stejně už věděl, když jsem vás spolu dopoledne viděl," řekl hned na to, aby dal najevo, že to dávno tušil. „Jo, jsme spolu," potvrdil jsem mu stále stojící před dveřmi pokoje. „No nic, já vás tu už nechám. Koukám, že mi před chvilkou psal Yoon-Gi, že přijel," zvedl se najednou z ničeho nic z pohovky a zahleděl se na displej svého mobilu. „Tak se tu mějte a moc nezlobte!" „Hlavně nezapomeň, co jsem ti říkal," křikl na něj Tae, když byl zrovna mezi dveřmi. „Neboj! Tak čus," řekl na rozloučenou. „Ahoj," řekli jsme jednohlasně ještě předtím, než náš kamarád stihl zabouchnout dveře.

„Co si má nechat pro sebe?" otázal jsem se ho zvědavě. „O nás dvou." „Aha..." zamručel jsem a začal jsem si svlékat bundu. Chvilku mi nějak nedocházelo, proč bychom měli tajit, že jsme spolu, pak mi však došlo, že to Tae asi chce opět tajit kvůli Yoon-Gimu. „Aspoň pro zatím," dodal na vysvětlenou na což jsem mu jen souhlasně přikývl, popravdě jsem se v tom nijak nechtěl rýpat. „Co? Děje se něco?" otázal se mě, když jsem se zamyšleně zadíval do podlahy. „Ne... nebo vlastně..." nebyl jsem si jistý, co chci vlastně říct a zda chci vytáhnout to, co jsem slyšel o Leem v televizi. Na jednu stranu jsem si byl tak moc jistý, že to byl právě Tae, kdo jim dal echo, avšak na druhou stranu jsem váhal, zda nejsem až moc podezřívavý. Ale nebyl nikdo krom nás tří a Leeho s jeho bandou mužů kdo by věděli o Ulsanu. „Řekni mi popravdě, co jsi dělal dnes na nádraží? A neříkej mi, že jsi si šel odskočit na záchod, vím že to není pravda!" vyklopil jsem to všechno ze sebe bez jediného zaváhání a pozorně sledoval Taeho reakci.

„Jak, víš že..." řekl překvapeně, nejspíš asi nečekal, že na něj něco takového vybalím. „Jo, máš pravdu... Nešel jsem si odskočit na záchod. Šel jsem k telefonní budce, abych mohl zavolat policii a nahlásit jim... kde je Lee," uvedl na pravou míru, jak se tedy celá situace měla a mě se tak potvrdila má domněnka, že za tím celým stojí opravdu on. „Věděl jsem to, že jsi to byl ty, kdo jiný taky..." povzdychl jsem si nad tím, co mi taky jiného zbývalo. „Jak jsi ses vůbec doz-"„Slyšel jsem u Jina doma ve zprávách o zatknutí Leeho. A mluvili i o neznámém oznamovateli, který dal prý policii dnes ráno echo z telefonní budky v Deagu... a tak mi to i celé došlo," vysvětlil jsem tentokrát já jemu. „Aha," zamručel a nic víc už neřekl. Jen se zahleděl kamsi na zem, než zase po pár minutách vrátil pohled zpět ke mně. „A není to dobře, že ho chytili?" řekl nejistě a zkoumavě se zahleděl do mých očí. Vypadal jakoby si vůbec svým činem ohledně Leeho nebyl jistý a chtěl ode mně slyšet slova, která by ho ujistila o správnosti jeho činu.

„Asi to úplně nebyl dobrý nápad, ale napadlo mě, že kdybych Leeho nahlásil na policii, možná by se jim ho podařilo chytit a... my bychom věděli, že už nám nebude stát v naší cestě a že už se nebude nikdy opakovat to, co teď..." povzdychl si. „Ach, Tae..." vydechl jsem hned co jsem se usadil vedle něj na pohovku a do svých rukou sevřel tu jeho. Nešlo se na něj ani zlobit, když jsem věděl, že to celé myslel dobře a jen chtěl, aby nám už dal Lee na vždy pokoj. „Tvůj plán ti naštěstí vyšel a chytili ho, tak jako zbytek jeho lidí, ale jestli se teď Lee dozví, že za tím stojíme my, tak nás nejspíš pomsta nemine," vysvětlit jsem, neboť přesně v tom byl ten největší háček v celém tomhle problémů, jež mi celou dobu dělal starosti. „Já, vím... promiň," hesl omluvně a zahanbeně sklonil svůj pohled k nohám. „Nad tím jsem nepřemýšlel, byl to spontánní nápad, který mě napadl až na nádraží, když jsem si všiml telefonní budky," řekl na svou obhajobu.