Inconceivable / Vkook

•20•

Tae-Hyung

Když jsem vešel do našeho pokoje, zjistil jsem, že už se Jung-Kook z přednášky vrátil zpět. Ležel na své posteli a pozorně sledoval displej mobilu, když jsem však za sebou zabouchl dveře, jeho pozornost se od mobilu odtrhla na mě. „Ahoj," pozdravil jsem ho a tašku odhodil na svou postel. „Ahoj, myslel jsem, že už tu budeš, že ti dnes přednášky skončili dřív než mně." řekl, když se posadil na postel a mobil odložil na noční stoleček. „Jo to ano, jen jsem si dával oběd společně s kluky u nich na pokoji," vysvětlil jsem mu a posadil se vedle něj na postel. „Ach, tak to jo," zamumlal potichu a zkoumavě se zahleděl do mých očí, z kterých mu pohled sjel na mé rty. Opatrně si mě přitáhl za zátylek blíž k sobě, tak aby posléze mohl přitisknout své rty na ty mé a něžně je laskat. Po pár něžných polibcích se naše polibky staly více intenzivní a dravější. Jung-Kook se svým celým tělem rychle natiskl na to mé, až jsme společně dopadli na měkkou matraci pod námi.

Cítil jsem, jak konečky prstů sjížděl od mého krku až dolů, kde se zastavil až, když narazil na lem trička. Mírně se odtáhl a svlékl ze mě tričko, tak jako ze sebe. Když naše trička odhodil stranou na zem, opět se na mě natiskl a začal tentokrát laskat můj krk. Mezitím co mi jednou rukou přejížděl po mé bradavce, druhou rukou mi pomalu sjel po mé hrudi, až k mým kalhotám, kde se mi už rýsovala boule. Lehce mi po ní přejel a já potichu na jeho čin zavzdychal. Prsty si přestal hrát s mojí bradavkou a rty přestal hýčkat můj krk a oběma rukama mi začal rozdělávat pásek na mých kalhotách. Když rozepnul i poklopec u kalhot, rukou mi vjel pod kalhoty a jemně mi zmáčkl mou bolestivou bouli. Nedokázal jsem se udržet a potichu jsem vzdychl. Nad mojí rekcí se nezbedně pousmál a dál mě provokativně dráždil přes látku boxerek. Přiblížil se blíž k mému obličeji a políbil mé rty. Vše náhle přerušilo hlasité klepání na dveře, ale Jung-Kook si toho nevšímal a dál laskal mé rty.

Jenže když se zaklepání ozvalo znovu a tentokrát mnohem hlasitěji, Jung-Kook se odtrhl od mých rtů a nevrle zamručel. Zvedl se z postele a urovnal si kalhoty tak, aby nebylo vidět jeho vzrušení. A aniž by si cokoliv na sebe oblékl, vstal a došel otevřít dveře. „Co tady sakra děláš?" zaslechl jsem promluvit Jung-Kooka, když otevřel dveře. „Promiň, ale je to důležité," promluvil cizí mužský hlas. Ze zvědavosti jsem se také zvedl z postele a mírně se naklonil směrem ke dveřím, tak abych neznámého mohl zahlédnout. Ještě, než Jung-Kook stihl zavřít dveře, zahlédl jsem v nich překvapivě povědomého mladíka. Měl široká ramena a světle hnědé delší vlasy, které měl řádně upravené, tak aby mu nepadaly do očí. Vypadal úplně stejně, jako ten mladík, kterého jsem zde už jednou s Jung-Kookem viděl. Hodil jsem rychle na sebe své tričko, které leželo na podlaze, a zapnul jsem si poklopec u kalhot.

Přešel jsem potichu ke své posteli, která byla blíž ke dveřím a sedl jsem na ní tak abych byl co nejblíže ke dveřím a mohl tak slyšet jejich rozhovor. „Tak o co tedy jde, Jine?" zaslechl jsem po chvilce ticha Jung-Kookův naléhavý hlas. „Joong něco plánuje! On se zbláznil a chce se všem pomstít!" řekl ten cizí mladík, kterého Jung-Kook oslovil jménem Jin. „To vím pře-" „Ano, jenže teď to není prdel Jung-Kooku!" přerušil jeho slova Jin. „Zaslechl jsem, že tě Joong prý chtěl pověřit nějakým nesmyslným úkolem. Je to pravda?" opět promluvil Jin naléhavým hlasem. „Jo jenže jsem se mu na to vysral! Už jsem mu říkal, že s tím skončil," řekl naštvaným hlasitým hlasem Jung-Kook. „Jo jenže teď jsem se doslechl, že ti na to sere, tak jako i ostatním lidem. Che se prostě pomstím za to vše a chce na to jen vás!" řekl tak důrazně, že mi z toho na mém těle naskočila husina.

Po jeho slovech nastalo ticho a Jung-Kook mu na to nijak neodpověděl. Možná jen začali mluvit potichu nebo jen odešli dál od dveří našeho pokoje, abych jejich rozhovor neslyšel. Jenže po chvilce ticha se opět slyšel Jinův hlas: „Jung-Kooku nevím čím tě pověřil, ale nesmíme to nechat dojít tak daleko jako tuhle!" Po jeho dalších slovech opět nastalo ticho a já měl dojem, jako by se Jung-Kook někam vypařil a jeho kamarád si tam povídal sám se zdí. „Tak čím tě teda pověřil?!" promluvil na Jung-Kooka urgentně mladík jménem Jin. „Tady teď mluvit nemůžu, řeknu ti to pak, tak počkej, něco na sebe hodím." promluvil konečně Jung-Kook, po tom co delší dobu jen mlčel. Rychle jsem sebou cukl, když jsem slyšel kroky a rychle jsem si vzal do ruky svůj mobil a dělal, že jsem je celou tu dobu neposlouchal. Když se vrátil zpět do pokoje ani se na mě nepodíval a sebral si ze země své tričko, které si na sebe oblékl. „Kdo to byl Kookie?" zeptal jsem se ho ze zvědavosti, když mi dál nijak nevěnoval pozornost.

„Ale nikdo. Jen teď budu muset někam odejít," odsekl vyhýbavě a stále mi nevěnoval jediný pohled. „Mrzí mě, že jsme museli přerušit naši aktivitu, ale slibuje, že ti to vynahradím," konečně na mě pohlédl. Přišel blíž k mé posteli a políbil mě letmo na mé čelo. „Ale kam jdeš?" zeptal jsem se ho nechápavě, když si ze skříně začal vytahovat nějakou svoji mikinu, kterou by si na sebe mohl vzít. „To je teď jedno," opět odsekl na mou otázku a při tom si začal zavazovat tkaničky u bot. I přestože jsem slyšel jejich rozhovor, nechápal jsem, kam hned teď musí odejít a proč mi to nemůže říct, tak jako to, kdo je ten mladík, který na něj teď nejspíš čeká na chodbě. „Není! Kam jdeš Kookie? Proč mi to nemůžeš normálně říct?" řekl jsem smutným tónem, jelikož mě mrzelo, že mi nic nechce říct. Dál si zavazoval boty a ignoroval má slova, jako bych je snad ani nevyslovil. „Musím jít Tae, promiň mi to," řekl předtím, než na sebe hodil bundu a zabouchl za sebou dveře. Po jeho slovech jsem zůstal v pokoji sám a nechápavě jsem jen zíral na dveře, u kterých před malou chvilkou Jung-Kook ještě stál.