Inconceivable / Vkook

•74•

Jung-Kook

Když jsem ráno otevřel víčka vyskytl se mi ten nejkrásnější pohled na celém světě. Tae-Hyungie měl svojí sladkou tvář zabořenou do polštáře a se zavřenýma očima a mírně našpulenými rty si spokojeně podřimoval. Byl tak moc roztomilý, ale to on byl vždy. Jen teď ještě k tomu jeho tvář vypadala tak nevině, jako tvář nějakého anděla. Vlastně Tae byl takový můj anděl... a dalo by se i říct, že i dokonce anděl strážný, protože nebýt jeho možná by tehdy v Joongově chatě skončilo vše úplně jinak! To však teď už byla dávná minulost, která už mě díky Bohu trápit nemusela. Když jsem pak znovu pohlédl na Taeho rozkošnou tvář mé srdce se mi sevřelo něhou a štěstím, jež jsem díky němu mohl cítit. Chvilku jsem se ještě kochal pohledem na jeho sladkou tvářičku, pak ho však něco vyrušilo ze spaní a on se tak obrátil na druhý bok. Ležel tak ke mně zády a já jsem tak neměl výhled jen na jeho odhalená záda ale i kousek jeho zadečku.

Při pohledu na kus jeho obnaženého těla, se mi ihned vybavil včerejší večer... tedy přesněji dnešní velmi brzké ráno, kdy se sledování ohňostroje zvrhlo v něco víc. Přesněji v naší milostnou soulož, jež rozhodně nebyla jen o našem uspokojení, ale především o naší lásce, o níž už jsem nemohl ani sekundu pochybovat, ale také i o intimním spojením a vyznání naší lásky jinak než pouhými slovy, na které však také došlo. Cítil jsem se, proto po včerejším dni opravdu šťastný obzvlášť když vedle mě ležela ta nejúžasnější osůbka, kterou šlo jen s těží po tom všem, co jsme společně prožili nemilovat! Culil jsem se, proto jako totální blbl, ale s ním jsem byl opravdu moc šťastný, tak jako snad v žádné své etapě života, kdy mě spíš doprovázela nehorázná smůla a hromada neštěstí... Když jsem na to vše pomyslel, vymrštil jsem se do sedu, neboť mi společně s mými myšlenky na mou minulost došlo, že jsem úplně za pomněl na Leeho! Sakra! Rychle jsem se proto vyhrabal z postele, a jelikož jsem byl nahý, přehodil jsem před sebe Taeho vypůjčený župan a urychleně jsem přicupital k Tae-Hyungovi skříni, kde se měl nacházet můj mobil.

To kam ho dal, mi řekl když jsme si po naší souloží dávali sprchu. A opravdu tam v zadní části za jeho složeným pradlem byl. Rychle jsem ho proto popadl a pohlédl na jeho displej, kde na mě svítilo, že mám několik nepřečtených zpráv od Jina. Usadil jsem se na židli vedle Taeho pracovního stolu a rychle jsem odemkl svůj mobil, abych si mohl přečíst Jinovi zprávy, jež jsem doufal, že budou jen a jen pozitivní. Jenomže i po předběžném rychlém prolítnutí řádků jsem pochopil, že se o žádné pozitivní zprávy nejedná. A tak tomu bylo i když jsem si je přečetl znovu! „Sakra!" vykřikl jsem na hlas, když mi došlo, že jsem bez těchto informací vlastně úplně v háji. „To je fakt v prdeli!" křikl jsem znovu, tenkrát jsem však ještě flákl s mobilem o stůl. „Co se děje, Kookie?" rozezněl se do ticha Taeho rozespalý hlas a mě došlo, že jsem úplně zapomněl, že ještě před malou chvilkou spal a já ho tak svými hlasitými projevy zřejmě vzbudil. „Promiň nechtěj jsem tě vzbudit," řekl jsem omluvně když jsem se zahleděl na rozespalého Taeho, jež na mě zmateně hleděl, vůbec netušíc co se děje.

„V pohodě, stejně už musí být pozdě ráno," promnul si své oči a pohlédl směrem k oknu. Tae měl pravdu, bylo už téměř jedenáct, přesto jsem svého rozkošného anděla nechtěl takto vzbudit. „Raději mi řekni, co se děje!" řekl zvědavě a přesunul se společně s dekou, jež měl přehozenou přes svá ramena až ke kraji postele, kde se usadil. Já, aniž bych mu něco řekl, podal jsem mu svůj mobil, jež byl kupodivu po mém předchozím manévru ještě v celku. „Takže chceš říct, že nic nenašel?" vyhrkl hned poté, co si všechny zprávy od Jina přečetl. „Jo, přesně tak!" přikývl jsem souhlasně a zároveň jsem si už v hlavě snažil sestavit náhradní plán, o kterém jsem si ještě před pár dny myslel, že nedojde. „A... a co teď budeme dělat?" otázal se, když si znovu pročítal Jinovi zprávy. „Nechceš mi říct, že teď přijde na řadu ten tvůj úplně nesmyslný nápad!?" vyhrkl hned poté, co si nejspíš vzpomněl na náš včerejší rozhovor, kdy jsem mu o svém záložním plánu řekl.