Inconceivable / Vkook

•19•

Tae-Hyung

Od naší konverzace uběhlo pár dní a od toho dne jsme se spolu už o tom nijak víc nebavili. I přestože jsem měl potřebu vědět víc, snažil jsem se už v tom dál nijak nevrtat. Přeci jen jsem sám moc dobře věděl, jaké to je a ani já sám jsem všechny vnitřní jizvy neměl stále zahojené, na to abych dokázal o tomhle všem mluvit, takže jsem Jung-Kook chápal, a proto jsem taky tomu všemu chtěl dát čas. „Tae? Nedáš si s námi dnes oběd?" promluvil na mě Ho-Seok a tím přerušil i tok mých myšlenek. „Oběd?" zeptal jsem se ho, jelikož jsem ho úplně tak moc nevnímal. „Ano, Nam-Joonovi a Yoon-Gimu už před hodinou skončila přednáška, a tak jeli pro něco na oběd, tak se ptám, jestli nechceš poobědvat s námi," vysvětlil mi znovu s zářivým úsměvem. „Jo, můžu," oplatil jsem mu úsměv a začal si sklízet všechny věci do tašky, jelikož už skončila naše přednáška. Když jsem si naházel všechny své věci do batohu, společně jsme se vydali k jejich pokoji.

„Toho bordelu si nevšímej. Je převážně Yoon-Giho," vysvětlil, když jsme vešli do pokoje. Odmetl jsem pár drobků z gauče a poté se na něj usadil. Když jsem se pořádně rozhlédl kolem, zjistil jsem, že tu mají vážně velký bordel. „Nechceš pomoct?" zeptal jsem se ho, když jsem si všiml, jak začal všechno přerovnávat. A aniž by stihl cokoliv odpověď, měl jsem v ruce koště a zametal jsem špinavou podlahu. „Jo děkuji," pousmál se na mě a dál urovnával věci na stole. „Všiml jsem si na tobě, že jsi poslední dobou jiný," řekl najednou z ničeho nic, přitom co stlal svoji postel. Přestal jsem zametat podlahu a obrátil jsem se jeho směrem. Netušil jsem, co tím myslel a na co přesně narážel, ale asi měl pravdu, všechno bylo teď poslední dobou vážně zvláštní a jiný. Hlavně co se týkalo mě a Jung-Kooka. „No, to mě tak zas tolik nepřijde," zalhal jsem a opět jsem začal zametat zem. Smetí jsem zametl na jednu hromádku, kterou jsem poté vyhodil do koše a zpět se usadil na gauč.

„Je snad všechno ohledně Ji-Mina pořádku ne?" zeptal se ustaraně a usadil se vedle mě na gauč. „Jo, to ano," odpověděl jsem mu, a ještě jsem se na něj pousmál, jelikož v rámci možností bylo. „Nebo jde snad o Yoon-Giho?" zeptal se znovu ustaraně. „Ne to ne. Vše je v pohodě, Ho-Se-"„Jde o Jung-Kooka, že ano?" uchechtl se a na tváři se mu objevil lišácký úšklebek. „J-jak to myslíš?" vykoktal jsem překvapeně ze sebe a podrbal jsem se nervózně na zátylku, protože jsem netušil, co vše o mě a Jung-Kookovi ví. „Všiml jsem si vás, a hlavně těch vašich pohledů," opět se pousmál a drcl do mě ramenem a dodal: „Tak povídej," „No nevím, co bych ti měl říc-" nestihl jsem to říct ani jednu větu, protože se ze dveří vyřítil Yoon-Gi s Nam-Joonem. „Už se to nese!" vykřikl Nam-Joon a nadzvedl nad hlavu dvě igelitky s jídlem, které položil na stůl u pohovky. „Jéé... on je tu s námi i Tae-Hyung." všiml si mě Yoon-Gi, když položil další tašku s jídlem na stůl. Mávl jsem jim na pozdrav a poté nahlédl do igelitové tašky, abych zjistil, co kluci přinesli.

V umělohmotné krabičce se nacházel Kimbap a vedle v malé mističce byl i Kimchi salát. Oddělil jsem od sebe dřevěné hůlky a začal své jídlo, poněvadž jsem měl už celkem dost velký hlad. „Tak o čem jste se tu bavili, mám pocit, že jsme vás příchodem vyrušili?" vyhrkl na nás Nam-Joon, když si k nám posadil na pohovku. „Ale, nic důležit-" „ Tae kecá, zrovna jsem se ho ptal na Jung-Kooka!" skočil mi do věty Ho-Seok a opět se na mě kulišácky pousmál. „A jak to, že tu s námi taky není?" zeptal se mě Nam-Joon mezitím co si vyndal jídlo z igelitové tašky. „Nejspíš má asi ještě přednášku," koukl jsem se na hodinky, abych se ujistil, že to tak doopravdy je. „No tak tedy povídej." pobídl mě Nam-Joon. Netušil jsem, co bych jim měl říct a jestli bych se s nimi měl podělit o výjevu naší lásky, ale přeci jen to jsou mý přátelé a možná bych jim to říct mohl. Ale když jsem si všiml Yoon-Giho zamračeného výrazu, trochu jsem se nad svou myšlenkou zasekl.

I přestože měl Yoon-Gi před chvilkou mírný úsměv na tváři, teď tomu tak však nebylo a opět se tvářil nepříjemně a naštvaně. „Není nic zajímavého, co bych vám mohl říct," zalhal jsem, jelikož jsem věděl, že tohle téma zrovna pro Yonn-Giho není úplně dobré, i přestože jsem si myslel, že je už dávno vše v pohodě. „Tae-Hyungu ty kecáš! O víkendu jsem vás viděl náhodou venku a neřekl bych, že by nešlo o nic zajímavého," podotkl Ho-Seok. Při jeho slovech ve mně hrklo, jelikož jsem neměl tušení, kdy přesně nás viděl. Ale bylo asi jasné, že neměli cenu cokoliv zapírat. „Tak fajn no," položil jsem krabičku s jídlem na stůl a prohrábl si nervózně vlasy. „Možná mezi námi přeci jen něco víc je," vysvětlil jsem o trochu víc než předtím a při to m se napil sladké limonády z plechovky, abych zakryl na svých tvářích lehké začervenání. „A už něco bylo?" povytáhl tázavě obočí a já jsem se při jeho otázce zakuckal. „Bože Ho-Seoku!" okřikl ho okamžitě Nam-Joon.

„No co, však je pohledný a taky i celkem sexy," vychrlil na něj, jako by to snad mělo obhájit jeho hloupou otázku. Nijak jsem nekomentoval jeho argument a radši jsem si dojedl zbytek jídla, který mi ještě v krabičce zbyl. Když jsem však pohledem zavadil o Yoon-Giho, zjistil jsem, že je opět víc a víc nabručený a podrážděný než před malým okamžikem. Věděl jsem, že bychom nejspíš téma Jung-Kooka měli opustit, ale Ho-Seok měl zřejmě jiný názor. „Možná je pohledný, ale taky dosti zvláštní," promluvil najednou z ničeho nic Yoon-Gi a svým naštvaným pohledem pohlédl na Ho-Seoka, který seděl naproti němu. „Jak to myslíš jako, že zvláštní?" zeptal se ho nechápavě Ho-Seok. „Mě přijde úplně normální, takže nechápu, co ti zase přelítlo přes hlavu," řekl Yoon-Gimu sarkastickým tónem. „Mě nic, to tobě, však ty si nepamatuješ ja-" „Helejte kluci, já asi už budu muset jít! Děkuji vám za oběd, ale mám ještě nějakou práci," rychle jsem přerušil Yoongiho, jelikož jsem nechtěl, aby se to zvrtlo v hádku, ke které zbývalo málo.

Aniž bych kdokoliv stihl cokoliv namítnout, já už jsem stál u dveří a odcházel z pokoje pryč. „Počkej!" křikl na mě Yoon-Gi, který ke dveřím rychle přiběhl a zabránil mi je tak zavřít. „No?" věnoval jsem mu pohled a čekal na to, co mi chce sdělit. „Vážně si dávej na Jung-Kooka pozor. Věř mi, je nebezpečný!" řekl potichu, jako by to snad nikdo, kromě mě, nesměl slyšet. „Fajn," přikývl jsem mu na jeho slova, i přestože jsem nechápal, proč mi něco takového říká. Přeci jen ho vůbec neznal a už od samého začátku k němu měl nenávistný postoj bez jakéhokoliv důvodu. Ignoroval jsem jeho další slova a přešel k protějším dveřím, kde se nacházel náš pokoj. Neměl jsem totiž na nějaké jeho další kecy ohledně Jung-Kooka náladu! Obzvlášť, když se zase choval tak to!