Inconceivable / Vkook

•78•

Tae-Hyung

Od hádky s Yoon-Gi už uběhl týden a za tu dobu se téměř nic mezi námi nezměnilo. Yoon-Gi se nám dvěma vyhýbal víc než kdy předtím, takže jsme se s ním ani vlastně téměř neviděli. Já jsem byl vlastně stejně zaneprázdněný, jelikož jsem skoro ve všech předmětech doháněl zápočty, které jsem kvůli předchozímu zranění měl přesunuté na teď. Naštěstí se mi úspěšně dařilo a já už měl téměř všechny zápočty za sebou. Ale nebýt Kookieho asi by se mi tak dobře nedařilo. Je fakt opravdové zlatíčko, protože mi pomáhal s učením, ale také i s tím, abych si s Yoon-Gim nedělal zbytečně starosti, což šlo dost složitě, jelikož mě to fakt dost štvalo! Přál jsem si totiž, aby to už mezi námi bylo všechno vyřešené a všechny naše spory byly minulostí. Jenomže tomu tak teď stále nebylo a spory mezi námi spíš opět narůstaly, což byl přesně opak toho, co jsem si přál. Jenomže s Yoon-Gim to není vůbec jednoduché, jak jsem si zprvu myslel...

Přes Yoon-Giho přesvědčení, že za Ji-Minovu smrt může právě Kookie nejel vlak a on si za tímto názorem stál ať se děje, co se děje. A asi jsem ho i z jedné části chápal nebo jsem se aspoň snažil pochopit... Nejspíš kdybych tehdy viděl to, co Yoon-Gi a zároveň předtím u Joonga zaslechl rozkaz o zbavení se právě Ji-Mina asi i já bych byl přesvědčený o tom stejném jako on. Ale nevěřil jsem, že bych si až tak tolik stál za svým, ale já jsem měl vlastně také co říkat, když jsem jen z Yoon-Giho keců byl přesvědčený o Kookieho vině s to aniž bych něco slyšel nebo viděl. Okrem toho měl Yoon-Gi k Ji-Minovi silné pouto, z jeho slov silnější než přátelství, a tak opravdu není divu Yoon-Giho nenávisti právě k mému zlatíčku. Nejspíš kdybych se na podobném místě ocitl i já, asi bych zabíjel... za to Yoon-Gi, vzhledem ke všem okolnostem zvládal svou nenávist ovládat líp, než bych nejspíš dokázal já na jeho místě.

Došlo mi, že i kdyby přeci jen Yoon-Gi nevinil Kookieho z vraždy jeho přítele, tak by ho tak či tak vinil z toho, že do toho Ji-Mina vůbec zatáhl. Což ho možná už vinil dávno předtím, než se všechno stalo, a tak tím pádem bylo mnohem jednodušší Kookieho z Ji-Minovi vraždy obvinit. Ale jestli to takhle bylo, jsem opravdu netušil, byla to jen má domněnka, kterou jsem se snažil celé Yoon-Giho jednání pochopit a také se do něj vcítit, což nebylo jen tak. Do čeho bylo mnohem jednodušší se vcítit, bylo jeho zklamání z mé strany, kdy jsem ho během Vánoce úplně ignoroval. Teď zpětně mě to opravdu mrzelo a to nejen, že jsem neodpověděl na žádnou z jeho zpráv, ale i to, jak hnusně jsem ho odpálkoval, když mi volal. Jenže během Vánoc to bylo víc než hektické, a to nejen kvůli našemu usmiřování s Kookiem, ale i kvůli Leemu, kterého jsme už naštěstí nemuseli řešit. I když tedy Kookie mi pořád dával na apel, abych byl stále raději na pozoru.

Nemohl jsem však všechnu vinu házet právě na Yoon-Giho, protože to, jak jsem se tehdy před Vánoci k němu zachoval, nebylo vůbec hezké a ani rozumné. Teď zpětně mě to dost mrzelo. Vůbec jsem si nevyslechl jeho plnou verzi a hned jsem se na něj naštval a odsoudil ho. Zachoval jsem se prostě jako totální hlupák a chtěl jsem to teď proto všechno napravit a promluvit si s ním, jenže to teď Yoon-Gi odmítal. Nikdy mi sice vyloženě neřekl, že nechce, ale vždy se na něco prostě vymluvil. Byla s ním teď ještě horší domluva než kdykoliv předtím. Prostě si usmyslel, že se s námi vídat ani bavit nebude, a tak to i bylo. Byl jsem z toho fakt skleslý a absolutně jsem si už nevěděl rady. Protože skoro vůbec nic nefungovalo, a to ani to, když jsem za Yoon-Gim přišel a hned mu do ksichtu vpálil omluvu. On většinou jen zamručel a dál pokračoval v předchozí činnosti. I mé jakékoliv žádosti promluvit si prostě ignoroval, choval se prostě jako malé tvrdohlavé dítě, a to mě opravdu štvalo. Už jsem byl opravdu bezradný a chtěl jsem to vše aspoň pro teď vzdát, když za mnou včera Kookie přišel s tím, že má nápad.