Inconceivable / Vkook

•16•

Tae-Hyung

Potom co jsme se opět oblékli, jsme vyrazili znovu ven do města, ale centrum města jsme brzo opustili a procházeli jsme jen kolem pár malých domečků, kolem kterých byla jen spousta stromů. A já pořád neměl tušení kam mě to vlastně Jung-Kook vede a o co vlastně jde, ale i tak jsem bez jakýchkoliv námitek pokračoval dál v cestě. „Tudy prosím," ukázal rukou na strmé kamenné schody, které vedli po skále až na její vrcholek. Chytl jsem se kovového zábradlí, které bylo po straně schodů, a opatrně šel po schodech nahoru. „Jdeme přesně v čas," řekl z ničeho nic, když jsme šly po kamenných schodech, které vedli někam nahoru. Ale to, co se nahoře nacházelo, jsem neměl sebemenší tušení, protože Jung-Kook mi ohledně jeho překvapení pořád nic neprozradil. Ale když jsme zdolali všechny ty kamenné strmé schody, vydechl jsem údivem, protože se přede mnou objevil výhled na celý Seoul a na nádherný západ slunce, který celý výhled dělal ještě hezčí.

„Je to nádherné viď?" řekl, když jsem se opřel o železné zábradlí, které ohraničovalo konec skály, a udiveně se kochal tou krásou kolem sebe. „Je to neuvěřitelné! Nikdy jsem nic hezčího neviděl, a to jsem viděl spoustu západů slunce," odpověděl jsem mu, když jsem na okamžik odtrhl pohled od toho krásného výhledu na něj. „To jsem rád, že se ti to líbí," chytl mě za ruku a odtáhl mě od zábradlí k lavičce, na kterou jsme se posadili. Bez jakýchkoliv slov jsem tiše seděl a pozoroval tu krásu, která se rozléhala před námi. Položil jsem svou hlavu na jeho rameno, tak abych si ještě víc dokázal vychutnat tento kouzelný moment. Když Kookie začal hladit mé vlasy, cítil jsem hřejivý pocit u svého srdce, které hlasitě tlouklo, tak jakoby snad chtělo vyskočit z mého hrudníku. Hlavou mi začali prolétávat všechny myšlenky ohledně všech mých pocitů, které jsem poslední dobou k němu pociťoval. 

Netuším, zda je to láska a já jsem a do něj zamilovaný nebo tohle všechno znamená úplně něco jiného. Přeci jen jsem se nikdy do nikoho nezamiloval a nikdy jsem ani nevěděl jaký je to pocit a co by u toho člověk měl cítit. Jediné, co jsem věděl, bylo to, že jsem byl rád v jeho přítomnosti a že jsem se s ním cítil šťastně. V jeho přítomnosti jsem poslední dobou i dokázal zapomenout na všechny svoje dosavadní problémy a smutné myšlenky ohledně Ji-Mina. „Tae?," přerušil mé myšlenky a přestal hladit mé hlasy. „Ano?" odpověděl jsem mu a zvedl hlavu z jeho ramene. I on se ode mne mírně odtáhl, tak aby se mi mohl lépe podívat do očí. Mlčky mi hleděl do očí, které důkladně zkoumal, jakoby v nich snad chtěl najít nějakou odpověď na složitou hádanku. Z nějakého důvodu jsem měl z jeho pohledu divný pocit, a proto jsem se odhodlal na něj promluvit. „Kook-"„Pššt" položil mi ukazováček na mé rty a tím přerušil mé slovo. Pohled z mých očí mu sklouzl na mé rty a skoro neviditelně se při tom pousmál.

Nic víc jsem se už nepokoušel říkat, a proto jsem ho jen pozorně sledoval. Když pohled vrátil zpět k mým očím, viděl jsem v nich malinké zářivé jiskřičky. Když už jsem měl chuť opět něco říct, přerušil mě tím, že položil svou ruku na mou tvář, po které mě jemně pohladil. Když se na jeho tváři objevil konečně zářivý úsměv, usmál jsem se na něj také. Po chvilce, co mě hladil po mé tváři a mlčky se díval do mých očí, si mě přitáhl za zátylek blíž k sobě. Poté, co jsem viděl, jak si špičkou jazyka olízl jemně své rty, měl jsem chuť se na ně natisknout a políbit je, jenže to byl už Jung-Kook rychlejší, protože to on ty své přitiskl na ty mé a začal mě něžně líbat. Všechny polibky jsem mu něžně oplácel a vychutnával si opět tu sladkou chuť jeho rtů, které mé celé tělo přivádělo do šílenství. Tak jako mé srdce, které několikrát vynechalo úderů, aby se pak následně mohlo rychle rozbušit.

Potom co se jazykem dostal do mé pusy a začal si hrát s mým jazykem, jsem se k němu ještě víc natiskl, tak abych cítil jeho tělo na tom svém. Chtěl jsem totiž opět všemi smysly cítit ten úžasný nepopsatelný pocit, tak jako při předešlém polibku. „Miluju tě," řekl se zářivými jiskřičky v očích, hned poté, co se odtáhl od mých rtů. Srdce mi vynechalo opět pár úderů a já měl pocit jako by se mi zastavilo a já se při tom nemohl ani nadechnout. Nevěřícně jsem na něj zamrkal, jako bych měl pocit, že se mi to vše jen zdá. „Miluju tě Tae," řekl znova, jako by se snad chtěl ujistit, že jsem jeho slova slyšel. I přestože jsem ty stejná slova slyšel dvakrát, měl jsem neustále pocit, jako by to nebyla pravda, ale když jsem na svých tvářích ucítil hřejiví pocit a mé srdce se opět hlasitě rozbušilo, uvědomil jsem si, že je to realita a Jung-Kook doopravdy tyto slova vyslovil. Když jsem si uvědomil, co se to vlastně stalo, zářivě jsem se na něj usmál. „Taky tě miluju," řekl jsem mu také a opět mu položil svou hlavu na jeho rameno, tak jako předtím.

Jung-Kook mě chytil za mou ruku a začal mě opět hladit po mých vlasech, tak jako předtím. A já jsem neustále nemohl uvěřit tomu, co se před chvíli stalo. Chvilku jsme tam ještě seděli a koukali na to, jak slunce zapadá za budovy domů a za kopce. Když slunce zapadlo úplně celé, Seoul pohltila tma, ale i přesto vypadal pořád krásně, protože se začaly, rozsvěcet všechna světýlka. I přestože byl tento výhled také moc krásný a okouzlující, nám začínala být zima, a proto jsme se vydali opět zpět směrem k naší koleji. Večeři jsme si koupili po cestě v jednou malém stánku, kterou jsme si rovnou i snědli. Poté co jsme se vrátili zpět na pokoj, jsem se rychle svlékl, aniž bych nějak řešil, zkoumaví pohled Jung-Kooka. Jelikož mi byla hrozná zima a chtěl jsem se zahřát, vlezl jsem do sprchového koutu pod proud teplé vody. Když jsem na svém těle ucítil teplé kapky vody, okamžitě se mé tělo zahřálo a já jsem se opět cítil líp než před malou chvilkou venku. Po chvilce, co jsem se celý zahřál, jsem si vzal do ruky svůj sprchový gel, abych se mohl umýt, ale v tom jsem na svých zádech pocítil, jak se na mě natisklo něco studeného.