Inconceivable / Vkook

•65•

Jung-Kook

Přišel čas, kdy bych už měl Taemu všechno, ale opravdu všechno říct. Už to nešlo dál oddalovat, hlavně by to ani nemělo žádnou cenu. Vlastně jsem byl rád, že je to za téhle okolnosti, kdy oba v relativním klidu jsme u Taeho v pokoji a nic a nikdo nás neruší. Taky jsem byl vděčný za to, že mě Tae-Hyung hodlá vyslechnout. Stále se mi to zdálo neuvěřitelné, neboť ráno mě ještě propaloval svýma očima... Teď když jsem se zahleděl do jeho očí, tak jsem v nich už takovou nechuť ke mně neviděl. Svojí rukou mě hladil na hřbetu té mé a já se vnitřně připravoval na své vyprávění. „Tak asi začnu od úplného začátku," oznámil jsem mu a zhluboka jsem se nadechl, jelikož jsem moc dobře věděl, že je toho spousty, co mu musím říct. Hlavně jsem chtěl začít od úplného začátku, aby vše dávalo smysl... a toho zrovna nebylo málo. Taky jsem byl dost nervózní a měl strach, jak to vše Tae vezme... věděl jsem však, že jsem nic špatného neudělal, aby se na mě mohl zlobit či mi něco vyčítat... Jenomže v tomhle případě jsem si nemohl být už jistý ničím.

„Dobře tak tedy začni od začátku," pobídl mě nedočkavě. Oči měl upřené do mé tváře a uši pozorně nastražené. Nemělo cenu už to nijak oddalovat a bádat nad hloupostmi. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechl a pohodlně se urovnal mezi polštáře, než jsem byl připravený začít vyprávět. „Celé tohle vlastně začalo, když jsem byl v prváku na výšce. Strašně moc jsem na ní chtěl, jenomže naše finanční situace se strýcem byla na bodě mrazu. Proto jsem hrozně dřel abych dostal stipendium, jenomže i přes všechnu tu dřinu se mi to nepovedlo... Jenomže na výšku jsem fakt chtěl, nechtěl jsem skončit jako můj uchlastsný strýc, a tak jsem strávil všechen svůj čas na brigádách, abych si na školu vydělal, a to se mi i podařilo. Na začátku podzimu jsem nastoupil do prvního semestru a naivně jsem si myslel, že to všechno budu zvládat. Jako školu a všechny ty brigády a placení všech věcí kolem... strýc se totiž rozhodl mě nepodpořit ani jediným wonem. Byl jsem na to všechno sám, byl jsem ale šťastný že jsem na výšce. Všechno bylo skvělé až do chvíle, kdy jsem vše přestal zvládat a kdy jsem se dozvěděl, co strýc udělal..."

„V to období to všechno byla blbá shoda náhod. Úplně bez důvodně mě vyhodili z práce a strýc... Strýc mě okradl o mé všechny předchozí vydělané peníze... Nevím, jak to ten sráč udělal, ale z mého účtu mi vybral většinu peněz, tak že mi téměř nic nezbylo. Hned jak jsem to zjistil jsem mezi námi rozpoutal hádku a chtěl jsem, aby mi peníze vrátil zpět, jenomže on už je stihl prohrát v automatech a propít. Takže jsem neměl vůbec nic, chtěl jsem od něj vypadnout, jenomže to bez peněz šlo těžko. V mé předchozí práci o mě už nestáli a ve škole po mně dožadovali peníze za školné. Všechno se to v jeden moment úplně celé posralo a mně se kvůli tomu sráčovi celý svět zbořil pod nohama," řekl jsem vzpomínající na ono nehezké období a na zasraného strýce, kvůli kterému jsem se dostal až téměř na samotné dno, kdy jsem si nevěděl, co s životem dál.

„A co tví rodiče?" řekl potichu a také trochu nejistě, jakoby si nebyl jistý tím, zda se mě na mě může zeptat. Rodiče však pro mě nebylo nijak citlivé téma, takže mi ani jeho otázka nevadila, vlastně mě spíš překvapil jeho zájem. „Rodiče nemám nebo... Hned jak jsem se narodil o mně neměli zájem, takže mě hodili na krk mému strýcovi a babičce, ta však umřela, když jsem byl ještě hodně malý. Takže jsem vyrůstal většinu času se strýcem," vysvětlit jsem mu, jak se vše mělo. „Vlastně jsem neměl ani tak špatné dětství a strýc se o mě staral dobře... Tedy do té doby, než začal kvůli smrti své partnerky pít. V té době mi bylo asi třináct. Její smrt ho hodně vzala, takže pil od nevidím do nevidím. Do toho ho vyhodili z práce, byl na všechny včetně mě agresivní, takže jsem raději byl mimo domov. V té době jsem hodně navštěvoval obchod s komiksy, kde jsem se schovával před realitou a kde jsem kromě toho potkal Jina."