Inconceivable / Vkook

•61•

Tae-Hyung

Celý zadýchaný jsem seděl na schodech nástupiště a snažil jsem uklidnit jak své neklidné srdce z běhu, tak i své rozbouřené myšlenky, které se mi honily hlavou. Byl jsem na sebe už opět naštvaný! Tak moc! Ten vlak byla má naděje a on mi ujel... Jen kvůli Yoon-Gimu! Ale vlastně... mohl jsem si za to sám! Kdybych Kookiemu nezabouchl dveře před nosem jako nějaká hysterka, tak bych ani na žádné nádraží běžet nemusel, jenomže to bych nesměl být takový debil!

Obličej jsem měl schovaný ve svých dlaních, tak aby nikdo z cestujících neviděl moje uslzené oči. Protože jsem už opět brečel. Vyčítal jsem si všechno, co jen jsem mohl, a to i to, že jsem tuhle věřil Yoon-Gimu ve všem, co o Jung-Kookovi řekl. Byla to chyba, tak jako že jsem si pak z Jung-Kookem nepromluvil, jenomže ono nebylo moc kdy. Bylo to všechno tak chaotické a zmatené! Věděl jsem však dobře, že mě tohle neomlouvá... byl jsem tak hloupý a utvrzený ve všem, co jsem si namluvil! Byla to má hloupost s kvůli ní to bylo teď takhle... Tohle vše však byla minulost a s ní jsem nemohl už udělat nic... bohužel. Jediné, co jsem zmohl, se ze své tuposti ponaučit! Sakra, musím se Jung-Kooovi omluvit! Musím za ním! Další vlak do Seolu však jel až za dvě hodiny... hloupé svátky!

Už ani nevím, jak dlouho jsem tam na schodech seděl, ale zřejmě nějaká doba to byla. Věděl jsem, že bych se měl zvednout a jít už domů, neboť jsem tu všem cestujícím akorát překážel a vždy o mě tak akorát zakopli. Taky nemělo cenu za ním jet jen tak bez ničeho. A tak jsem se nakonec přeci jen zvedl a vydal jsem se směrem domů. Šel jsem snad tím nejpomalejším tempem, co to šlo. Nejen že jsem po předchozím běhu neměl už vůbec žádnou energii, ale taky jsem si chtěl všechno v hlavě nějak urovnat. Hlavně jsem si chtěl urovnat vše ohledně svého sobeckého chování, a kromě toho jsem taky přemýšlel nad tím, jakým způsobem se Kookiemu omluvit, tedy jestli bude o mou omluvu vůbec stát... Doufal jsem, že jsem to nepodělal až tak tolik, aby si mě aspoň nevyslechl. Možné však bylo to, že jsem to opravdu celý definitivně posral a Kookie o mě a má slova nestojí... Při téhle myšlence se mi už opět do očí hrnuly neposedné slzy a já měl co dělat, abych je zase zahnal pryč.

I přestože alkohol není nic v čem bych si liboval, měl jsem v tenhle moment hroznou potřebu do sebe hodit pár skleniček nějakého alkoholického nápoje. Měl jsem totiž pocit, že mi brzy ze všech mých myšlenek praskne hlava nebo se z nich nadobro zblázním. Potřeboval jsem se aspoň trošku hodit do klidu a já jsem tajně doufal, že mi v tom alkohol pomůže. A snad jako bych to nějak přivolal, přímo přede mnou se jeden bar nacházel. Jmenoval se Ego bar. Nikdy jsem v něm nebyl, matně jsem si však pamatoval, že mi o něm někdo z mých kamarádů, tady z Deagu, něco říkal. Už jsem si však nepamatoval co, bylo to totiž už dávno. Vlastně jsem ani netušil, zda má ten bar teď otevřeno, a tak jsem přišel blíž k vchodovým dveřím, abych zjistil jeho otevírací dobu. Nemusel jsem nic zbytečně luštit a hned jak jsem přišel blíž, neonově na mě svítil text: nonstop otevřeno. A tak jsem neváhal ani minutu a vkročil jsem dovnitř baru.

Samo sebou tu moc lidí nebylo. To jsem však ocenil. Vlastně tu byla jen jedna skupinka mladíků, nějaká stará žena a taky... dva dost zvláštní muži v černých oblecích. Vypadali dost zvláště, vlastně víc než to. Nějak mi sem do tohohle obyčejného baru nezapadali a okrem toho se na mě dost zvláštně dívali. Možná jsem to až moc řešila, ale přišli mi divný. Nakonec jsem nad tím stejně mávl rukou a usadil jsem se k baru na barovou židli. Barmana jsem poprosil ať mi nalije a on tak učinil. Po pár loukách hořké tekutiny jsem svůj pohled odvrátil od barmana směrem do baru a víc pozorněji jsem si jej prohlížel. Nebylo na něm však nic zvláštního a vypadal jako téměř všechny běžné bary, které jsem měl možnost navštívit. Měl spoustu stolů se židlí, pódium na večerní vystoupení a v rohu u zdi jsem si dokonce všiml hnědé kožené pohovky. U pohovky jsem se však pohledem zasekl, neboť mi přišlo, že na ní vidím černou bundu! Úplně přesně tu černou bundu, kterou nosí Kookie!