Inconceivable / Vkook

•70•

Tae-Hyung

Byl jsem opravdu šťastný, že jsem Kookieho přemluvil, aby tu u nás zůstal. Bylo mi totiž víc než jasné, že kdybych ho nepřinutil zůstat, odjel by zpět do Seoulu a byl by už opět sám, a to já jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby po tom všem byl už zase sám, a navíc jsem se bál i ohledně Leeho a proto jsem uznal, že by bylo mnohem lepší zůstat pospolu. Navíc pořád byly prázdniny, a tak jsme měli oba dva spoustu volného času na vše možné a nemožné. Taky jsem popravdě toužil po nápravě našeho vztahu, jenž šel kvůli všem událostem během několika minulých měsíců do kytek. A to se mi i postupně dařilo. Od té doby, co jsem se Kookiemu svěřil se svými nočními můrami, jsme spali už jen spolu v jedné posteli a mě se také od toho dne nějakým zázrakem žádná noční můra o Joongovi nezdála. Kromě toho jsme pospolu strávili skoro všechen čas a postupně jsme si k sobě hledali ztracenou cestu i lásku, jež jsem moc dobře věděl, že mezi námi stále je.

A o tom jsem se i přesvědčil dnes, když jsem Kookieho vytáhl ven na procházku. Avšak jen u procházky to neskončilo a mi jsme nakonec strávili ještě spoustu času v centru Deagu, kde jsme si kromě vynikajících Hotteoků užili i bruslení na venkovním kluzišti. Popravdě ono bruslení bylo mnohem zábavnější, než jsem si myslel, a to i přestože mi to skoro vůbec nešlo. Ale díky Kookiemu mi to pak šlo o mnohem lépe... Proto si také ode mne zasloužil polibek, jež jsem se odvážil z inscenovat. Vlastně jsem ho už chtěl políbit dlouho... už od té doby, co mi Kookie vyprávěl o tom, jak to tedy vše bylo, jenže tehdy mě vyrušila má sestřička. Takže až teď jsem dostal znovu odvahu to opravdu udělat. A bylo to... nepopsatelné. Když jsem přitiskl své rty na ty jeho, došlo mi, jak jen mi tohle chybělo a jak přes to všechno co bylo Kookieho miluju. A poté co jsme se začali líbat měl jsem pocit jakoby všechna naše láska zalepila bolestivé šrámy a zaplnila prázdnotu mého utrápeného srdce, jež pro něj teď tlouklo jako zběsilé. V ten moment jsem si opravdu uvědomil, co vše pro mě Kookie znamená a jak moc ho miluju.

„Kookie? Děje se něco?" otázal jsem se ho poté, co jsem se vrátil ze sprchy, kam jsme oba dva skočili po naší večerní procházce. Kookie totiž zamyšleně seděl na posteli. On mi však nic neodpověděl a jen na ně tázavě pohlédl jakoby snad ani moji otázku neslyšel. „Od té doby, co jsme přišli jsi zvláštní. Děje se něco?" posadil jsem se vedle něho na postel a znovu jsem mu položil tu stejnou otázku. „Jo máš pravdu," povzdychl si, „něco se děje..."„O co jde?" vyhrkl jsem zvědavě, doufajíc však, že nejde o nic závažného. „Nejraději bych ti to ani neříkal, ale vím, že bys to měl vědět," opět si povzdychl, tentokrát však ke mně zvedl svůj pohled a zahleděl se do mých očí. „Jde totiž o Leeho..." hesl potichu. „Co?" vypadlo ze mě, neboť jsem nechtěl věřit svým uším. Samozřejmě že jsem o problémů s Leem věděl, jen jsem netušil, že přijde tak brzo. Hlavně jsem tak nějak nechápal o co přesně s Leem najednou teď jde, jelikož do teď jsem měl pocit, že vše v pohodě.

„Jo, je tomu tak... trápí mě Lee," opět si povzdychl a svůj pohled ode mě odvrátil k zemi. Já jsem ho však dál pozorně sledoval. „Potkal jsem ho totiž dnes, když jsem ti tvrdil, že nám skočím pro něco na zahřátí," „Takže jsi mi lhal?" vyhrkl jsem, když jsem si uvědomil, co vlastně řekl. Jeho lež však nebylo to, co mě zaskočilo nejvíc, ale byl to právě fakt, že Leeho potkal! „Jo, Tae... lhal jsem ti, promiň," řekl omluvě, když ke mně opět zvedl svůj pohled, aby se mi mohl podívat do očí. „Zlobíš se?" zkoumavě se na mě ještě víc zahleděl, jakoby snad chtěl zjistit, zda se na něj opravdu zlobím, jenomže já jsem byl tak trochu myšlenkami nepřítomen, neboť jsem si v hlavě přehrával moment, kdy Kookie odešel pryč ke stánkům, snažíc si vzpomenout na něco divného a neobvyklého, jelikož jsem si předtím ničeho nevšiml. „Jo zlobím, ale ne kvůli tomu, že jsi mi lhal, ale že jsi tak riskoval... Vždyť minule tě skoro zabil!"