Inconceivable / Vkook

•76•

Jung-Kook

Setkání s Leem nakonec proběhlo zcela jinak, než bylo původně v plánu, což možná bylo dobře, protože onen plán měl spoustu zásadních chyb, z kterých by se mohly vyklubat dost zásadní problémy, jež by se jen stěží pak vyřešily. Díky Bohu všechno dopadlo dobře a štěstí stálo při nás. Popravdě jsem ani nechtěl pomýšlet nad tím, kdyby tomu tak nebylo. Vlastně až teď, když už bylo konečně po všem, jsem si začal opravdu uvědomovat, jak hloupý a naivní náš plán byl a že by nás opravdu mohl dovést do velkých problémů. Ale tak se naštěstí nestalo a díky mému kamarádovi Jinovi a zlatíčku Taemu všechno dopadlo, jak jen nejlíp mohlo. Byl jsem na Taeho opravdu hrdý. Hlavně na jeho odvahu a kuráž zasáhnout, ale tak tomu rozhodně nebylo během naší schůzky s Leem, kdy jsem Taeho činny absolutně nechápal a za změnu planu jsem ho proklínal. V té chvíli jsem zcela upřímně nechápal, co to všechno má znamenat a co to sakra Tae-Hyung vyvádí. Byl na něj opravdu naštvaný, protože jsem v ten moment měl pocit, že vše jen kazí. Když mi však potom vysvětlil, o co jde, dost se mi ulevilo. Teď už ale naštěstí bylo po všem a já mohl Leeho hodit za hlavu!

Ten večer jsme nakonec do Seoulu nejeli, neboť vlak, kterým jsme měli v plánu jet, už dávno odjel a dalším spojem bychom přejeli do Seolu Bůh ví kdy. A tak jsme jeli zpět k Taemu domu, kde jsme jeho rodičům sdělili, že nám náš vlak do Seolu ujel a že tu zůstaneme ještě do zítra, s čím jeho rodiče problém neměli. Kupodivu se ani neptali, kde jsme byli poslední hodinu, protože přeci jen cesta na nádraží trvala autem jen pár minut. Nejspíš to bylo tím, že už bylo pozdě večer a oni už se chystali spát. I já s Taem jsme po krátce sprše společně ulehli do postele. A já jsem konečně po několika dnech mohl v klidu usnout s vědomím, že už nemusím nic ohledně Leeho řešit a jen vnímat Taeho blízkost. Po dlouhém a klidném spánku jsme si ráno do zabalili poslední věci a vyrazili na nádraží, tentokrát už opravdu. Taeho otec nás cestou do práce vyhodil přímo před nádražím, a tak jsme tam byli co by dup. Na nádraží nás však čekalo nepříjemné překvapení.

V nádražní hale bylo totiž přeplněno a všude se to hemžilo lidmi. A nebylo taky divu, když dnes byl konec vánočních prázdnin a veškerého volna a lidi se zase vraceli zpět domů a studenti, tak jako my, zase na své koleje. „Půjdu nám koupit lístky," oznámil jsem Taemu, hned jakmile jsme vstoupili do hlavní haly. „Fajn," souhlasně přikývl a já jsem se tedy vydal směrem ke frontě na lístky. I přestože byla fronta dlouhá, překvapivě jsem nečekal zas tak dlouho. Poté co jsem zakoupil mě i Taemu lístek do Seolu jsem se vrátil zase zpět za Tae-Hyungem. Jenomže na místě, kde jsem Taeho nechal čekat, teď stal jen jeho kufr, přes který byl přehozený jeho černý kabát. Rychlím krokem jsem se, proto vrátil zpět k jeho věcem, které tu jen tak ledabyle nechal u lavičky. Zmateně jsem se pak rozhlédl kolem sebe ve snaze Taeho najít nebo alespoň někde v davu najít jeho světle modrou mikinu, kterou si na sebe dnes oblékl. Jenže Taeho jsem nikde v tom davu lidí nezahlédl!

Nechtěl jsem zbytečně panikařit, jenomže když se Tae ani po dalších pár minutách neobjevil, mé tělo přeci jen pohltila vlna paniky. Než jsem však začal úplně panikařit, rozhodl jsem se, že zkusím Taemu zavolat. Vytáhl jsem si proto mobil z kapsy a urychleně jsem se snažil v kontaktech najít číslo právě na něj. „Jé, ty už jsi se vrátil?" vytrhl mě od displeje hlas Tae-Hyunga. „Kde jsi byl?!" vyhrkl jsem na něj naštvaně a mírně podrážděně. „No... potřeboval jsem si odskočit na záchod," řekl klidně jakoby o nic nešlo, což vlastně nešlo až na to, že mě jeho náhle zmizení dost vylekalo. „Proč mi pořád tohle děláš," povzdychl jsem si se vzpomínkou, kdy mi něco podobného udělal i tehdy na benzínce. „Jak to myslíš?" otázal se nechápavě. „Hele, nehlásí zrovna náš vlak?" vyhrkl hned na to, když se po hale začalo rozléhat hlášení. „Máš ty lístky?" „Jo!" přikývl jsem a ukázal jsem mu je. „Tak pojďme, ať to stihneme!" popadl do ruky svůj kabát s kufr a společně jsme se pak urychleně vydali směrem k nástupišti.