Inconceivable / Vkook

•4•

Tae-Hyung

Poté co jsem se s kluky vrátil zpátky na kolej, jsem si dopřál horkou sprchu, kterou jsem po celém dni tolik potřeboval. Pořád dokola jsem musel přemýšlet nad tím, co jsem před hodinou viděl před bistrem. Nedokázal jsem si za žádnou cenu vysvětlit, co to mělo být. A hlavně jsem si nedokázal vysvětlit to proč se kolem Jung-Kooka motali ti dva podivní muži. Tyhle všechny myšlenky ve mně vyvolávaly další a další otázky, na které jsem si neuměl odpověď. Byl jsem tolik zvědavý, ale bylo by divné se ho na tohle zeptat. Rozhodl jsem se to však nechat plavat. Po sprše jsem si šel hned lehnout, jelikož jsem byl po celém dnešku byl opravdu unavený. Jenže všechny moje myšlenky byly pořád neklidné a musely pořád dokola přemýšlet na Jung-Kookem, ale i nad Yoon-Gim, jenž se celý den choval zvláštně. Po nějaké chvilce, co jsem se snažil usnout, jsem se zvedl a došel jsem si do koupelny, abych si do skleničky natočil vodu. Poté co jsem se napil, jsem se podíval na mobil, abych zjistil, kolik je hodin. Bylo už po půlnoci a já pořád nemohl usnout!

Při menším zděšení, kolik je už hodin, mi došlo, že tu Jung-Kook ještě není. Bylo to víc než divné, ale nechtěl jsem se jím už víc zabývat a tak jsem se po třetím zívnutí, vrátil zpátky do vyhřáté postele ve snaze už konečně usnout. Ticho v pokoji však náhle narušilo odemykání dveří a cinkot klíčů. Usoudil jsem, že se už Jung-Kook vrátil. Našlapoval potichu, tak aby nedělal moc velký hluk. Když rozsvítil lampičku na nočním stolku, opatrně a pomalu jsem otevřel oči. Tím se mi vyskytl pohled na jeho polonahé tělo, jelikož si právě svlékl košili. Rychle jsem však zpět zavřel oči, aby si mého šmírování náhodou nevšiml. Slyšel jsem jen zvuky šustění oblečení o kůži, a jelikož jsem byl zvědavý, oči jsem znovu otevřel. Stál ke mně zády, takže jsem měl výhled na jeho vypracovaná záda a ramena. Už předtím jsem měl tušení, že má vypracovanou postavu, ale o čem jsem tušení neměl, bylo jeho tetování. Které se mu táhlo od ramene až po zápěstí.

Bohužel přes to šero v místnosti nebylo vidět víc detailněji. Trochu mě to zamrzlo, protože vždy nosil košile s dlouhými rukávy, takže tím pádem nikdy nebyla žádná možnost jeho tetování vidět detailněji. Při uvědomění si fakt tu, že se koukám na jeho dokonalé svalnaté tělo, jsem na svých tvářích cítil začervenání. Měl jsem štěstí, že ho v tom šeru nemohl vidět. Lekl jsem se, když se pohnul a posadil se na postel. Musel jsem rychle zavřít oči, aby neviděl, že jsem vzhůru, ale po chvilce mi to stejně nedalo a alespoň s přimhouřenými oči jsem koukal, co to právě teď dělá. Koukal do mobilu se zamračeným výrazem. Očividně byl naštvaný, protože při psaní zprávy agresivně ťukal na displej. Ale to mě tak tolik nezaujalo jako jeho vypracované břišní a prsní svaly. Při tom, jak jsem zkoumal jeho svaly na těle, jsem si všiml jeho další jizvy, která se táhla od klíční kosti až po konec žebra. Musela být hodně výrazná, když jsem ji viděl i při tomhle špatném světle.

Lekl jsem se znovu, a ještě víc než předtím, když odhodil mobil na noční stoleček a zvedl se. To mě donutilo opět zavřít oči a nadále předstírat spánek. Doufal jsem, že si mě nevšiml, protože bych pak netušil, co bych dělal. Už takhle mi bylo trapně, že jsem ho tu celou dobu tajně sledoval. Slyšel jsem kroky, které se přibližovaly k mé posteli. Měl jsem strach, že si mě doopravdy všiml. Srdce mi začalo strachem tlouct. Najednou jsem na své tváři ucítil jeho teplý dech, což mi rozbušilo srdce ještě víc, ale musel jsem se snažit dýchat pomalu a potichu, aby nic nepoznal. „Jak roztomilé," zašeptl potichu jemným hlasem. Chvilku jsem cítil, jak mě svým dechem šimrá na mém krku a vytváří mi tak po celém těle husí kůži. Bylo těžké kontrolovat své tělo, aby nereagovalo na jeho činy. Naštěstí po krátké chvilce s tichými kroky odešel do koupelny a já jsem si tak mohl oddychnout.

Nějak jsem se snažil pobrat, co to mělo celé znamenat, ale tohle prostě moc pobrat nešlo. Sakra, co tím mysle, když řekl: Jak roztomilé? Bylo to zvláštní, vlastně celý on byl zvláštní. Nechtěl jsem však rozebírat, co tím asi tak myslel, neboť mé myšlenky zaváděly do zvláštních úvah. Snažil jsem se, proto mezitím co byl v koupelně, dostat pod kontrolu své tělo, které z jeho opravdu blízké přítomnosti bylo celé splašené. U představy, že za chvilku vyjde z koupelny jen s ručníkem kolem pasu, jsem se začervenal ještě víc, než při jeho sledování polonahého těla, a tak jsem se radši otočil na druhou stranu ke stěně a pořádně se přikryl dekou, tak abych ho už nemohl nijak vidět. I přestože mě jeho nahé tělo lákalo, nechtěl jsem riskovat, že si mě všimne, a proto jsem se snažil usnout, i když jsem moc dobře věděl, že tuhle noc už nejspíš neusnu, neboť má hlava byla přehlcena všemi myšlenky, a to hlavně ohledně něho.

Nakonec se mi přeci jen podařilo usnout, a dokonce i předtím než jsem slyšel Jung-Kooka vyjít z koupelny. Nebo jsem si to alespoň teď ráno nepamatoval. Za to jsem měl hlavu plnou dost zvláštních snů, které jsem se snažil ze své hlavy vyhnat. I přes mé pozdní usnutí, jsem ráno vstal celkem brzo, dokonce jsem vstal dřív než Jung-Kook, což mě překvapilo, jelikož nejsem zas tak ranní ptáče, jako on předchozí den. Poněvadž jsem vstal brzo a měl hromadu času oproti jiným dnům, tak jsem se rozhodl si dojít na snídani. Normálně jsem na ní moc nechodil, protože jsem si radši vždy přispal, ale dnes jsem měl dost času. A tak jsem na sebe hodil nějaké oblečení a vydal jsem se do jídelny. Když jsem vstoupil do jídelny, do nosu mě praštila úžasná vůně míchaných vajíček se slaninou. Rychlým krokem jsem došel k pultu s jídlem a nabral si plný talíř míchaných vajíček. Nechápal jsem, jak jsem tu celou dobu nemohl chodit na snídaně. Však snídaně jsou úžasné, a ještě úžasnější jsou míchaná vajíčka.

Poté co jsem si vzal hrnek s čajem, jsem si sedl ke stolu, kde seděli i mí přátelé. Pozdravil jsem je a rychle do sebe začal cpát ty výborná vajíčka. „Kde máte Yoon-Giho?" promluvil jsem s plnou pusou, když jsem si všiml, že tu není. „Ještě spí, nechtěli jsme ho budit," odpověděl mi Nam-Joon, který také jedl míchaná vajíčka, tak jako já. „Však víš, jaký teď je," promluvil na mě tentokrát Ho-Seok a já jen chápavě přikývl a dál se věnoval své snídani, tak jako i oni. Při posledním soustu jsem si všiml, že u dveří jídelny stojí Jung-Kook, který přechází z jedné strany chodby na druhou a u toho s někým telefonuje. Náhle se zastavil, zahleděl se před sebe a hovor ukončil. Za malou chvilku se před ním objevil Yoon-Gi, který mu začal něco vykládat. Jelikož jsem byl na druhé straně jídelny a všude se rozléhal hukot lidí, bylo nemožné je slyšet. A proto jsem je jen dál pečlivě pozoroval.

Yoon-Gi vypadal opět stejně nepříjemně jako včera, možná ještě víc, jestli to teda vůbec ještě šlo. Z ničeho nic, přitom co jsem je sledoval, se to stalo. Yoon-Gi napřáhl ruku směrem k Jung-Kookovi a jednu mi vrazil. Překvapeně jsem vytřeštil oči a rychle jsem se zvedl ze židle, tak že jsem málem převrátil celý stůl. „Kam to jdeš?!" slyšel jsem za sebou hlasy mých přátel, kteří zřejmě absolutně nechápali, co dělám a kam od své snídaně spěchám.