Profesore, pozor Potter

5. Vlak a hostina

V následujících deseti dnech se nestalo nic vyjímečného. Snape se už neukázal, Alexa pořád okázale ignorovala Siriovy snahy o sblížení a Ron s Hermionou se hádali snad ještě více než obvykle.

Ráno 31. srpna bylo chladné. Jako by i vzduch cítil že horké léto už je za námi a nastává chladný podzim s tlejícím barevným listím, něžně se snášejícím ze stromů a ranní jinovatkou, půvabně zdobící krajinu.

Harry nemohl ani dospat. Letos se do školy těšil snad ještě víc, než jiná léta. Těšil se na Hagrida, bradavického hajného a učitele péče o kouzelné tvory, na snídaně ve Velké síni a dokonce i na ranní tréninky famfrpálu. Nemohl se dočkat svých spolužáků, které celé léto neviděl. Zajímalo by ho, jestli se hodně změnili.

Co třeba Nevile. Zapomnětlivý, avšak odvážný chlapec s nízkým sebevědomím, kterého loni opouštěl na nádraží poněkud vyjukaného z náhlého obdivu svých spolužáků. Taky ho bylo proč obdivovat. Spolu s Lenkou Láskorádovou, Ronem, Hermionou a Ginny se rozhodli doprovodit Harryho na Odbor Záhad, a právě Nevile s ním vydržel až do konce, až do chvíle, kdy Tonksová propadla obloukem.

Jaký asi Nevile bude letos? Změnil ho nějak nenadálý obdiv spolužáků? Nebo snad bude stejný jako jindy?

Harry by se přikláněl k druhé možnosti. Pochyboval, že by se zrovna Nevile naparoval kvůli trošce zaslouženého obdivu.

Nebo Lenka. Jestlipak bude stejná jako loni? Bude zase nosit naušnice ve tvaru oranžových ředkviček a tvrdit, že muchlorozí chropotalové existují? Harry upřímě doufal, že ano. Lenčiny ztřeštěné teorie by mu pravděpodobně velmi chyběly.

Taky by ho zajímalo, jak se budou ostatní chovat k němu. Loni ho většina z nich považovala za pitomého nafoukance, který se jenom vychloubá a snaží se být zajímavý. Letos už ale ví, že měl pravdu.

Zmijozelští-...to bylo jasné. Budou se k němu pravděpodobně chovat ještě hůř, než jiné roky. Koneckonců, několik otců zmijozelských studentů bylo pochytáno na ministerstvu. Takže mohl očekávat útoky od dětí pochytaných Smrtijedů.

Mrzimorští budou pravděpodobně až přehnaně přátelští, budou dělat, jako by se nic nedělo.

S Havrspárskými se moc nestýkal, neměli spolu žádné hodiny, takže netušil, jak budou reagovat.

V Nebelvíru mu většina lidí věřila celou dobu. Samozřejmě, byly tu vyjímky jako Seamus nebo Levandule, ale oba se mu omluvili už loni, takže věc byla vyřízená.

"Ronalde!"vtrhla k nim běsnící paní Weasleyová,"okamžitě vstaň a dobal si ten kufr! Kolikrát ti mám opakovat, abys to nenechával na poslední chvíli! Za půl hodiny je tu ten mudla, co ho Hermiona zavolala (taxi), a ty nemáš sbaleno a ještě si ani nevstal!"

Vylétla zase z pokoje a práskla za sebou dveřmi. Ron zasténal a hodil po nic polštář.
Pak se otočil a spokojeně se chystal spát dál.

"Hej, Rone, vstaň nebo chceš, aby jsme zase nestihli vlak? Vzpomeň si, co za průšvih jsme měli v druháku!"apeloval na něj dávno probuzený a sbalený Harry (nemohl dospat) .

"Ještě ty začínej,"zamumlal Ron rozespale, ale vzpomínka na Huláka, kterého dostal ve druhém ročníku, ho pravděpodobně donutila opravdu vstát.

Harry se oblékl a nechal Rona v pokoji dobalit si věci. Sešel do kuchyně aby se rozloučil se Siriusem.

V kuchyni už bylo skoro plno. Byla tu Hermiona i Ginny, Sirius, opět se snažící dvořit se Alexandře a paní Weasleyová.