Profesore, pozor Potter

73 Boj

Harry se unaveně protáhl a opět zaúpěl. Sedmý ročník ho opravdu mučil, byl rád, že je sobota. Klidně si seděl ve společenské místnosti a sledoval Rona s Hermionou, jak hrají šachy. Ron se svoji dívku snažil naučit pokročilé strategie,no zdálo se, že jí to moc nejde. Zvláštní, přitom to ona měla logické myšlení.
-Harry?- ozvalo se mu v hlavě. Poděšeně nadskočil a vykvikl. Podívala se po něm půlka místnosti. Rozpačitě si odkašlal a dělal, že si ničeho nevšiml.
-No?-
-Právě jsem mluvil s Brumbálem. Za hodinu má proběhnout útok na tvé příbuzné. Chceš jít, nebo to tantokrát necháme na řádu?-
-Jistě že jdeme!- neváhal Harry. Ať už byli Dursleyovi jakkoli hrozní, smrt si nazasloužili.
Zvedl se z klubovky a přešel ke svým přátelům.
"Voldemort útočí na Dursleyovy, jdeme se Severusem na pomoc,"zašeptal naléhavě,"vrátím se, až to tam skončí. Kdyžtak mě omluvte."
"Dávej na sebe pozor,"zašeptala starostlivě Hermiona a stiskla mu ruku.
"Nenech se zabít, brácho,"přidal se i Ron,"budeme ti držet palce."
---
"Tak co, myslíš že můžeme jít?"zajímalo Severuse.
"Počkej,"zastavil ho Harry a srovnal mu švy na hábitu,"tak, teď můžeme."
Vyletěli jako vždy škvírou ve skále a rychlostí blesku se dostali na hranici pozemků. Seskočili z košťat a podívali se na sebe.
"Hodně štěstí,"řekl trochu nervózně Harry.
"Zlom vaz,"oplatil mu to Severus a pomalu zmizel. Harry se zhluboka nadechl a také opustil pozemky Bradavic.
Kvikálkov se topil ve tmě a ve vzduchu se vznášel příslib neobvyklých událostí. Nebo se mu to snad jen zdálo, protože na neobvyklé události čekal? Tak jako tak, něco ve vzduchu bylo.
Opatrně se plížili Zobí ulicí a sledovali každý stín. Věděli, že všude v okolí je poschovávaná hromada členů Fénixova řádu a nechtěli se jim dostat přímo na mušku. V tom Harry něco uviděl. Poklepal Severusovi na ruku a nehlučně ukázal k obloze.
Nad Zobí ulicí číslo 4 se vznášelo asi patnáct postav na košťatech a spousta mozkomorů. Zdálo se, že zatím na něco čekají, snad na pokyn k útoku nebo na...
A v tom okamžiku se utrhla celá Dursleyovic střecha a nechala druhé patro, ve kterém se nacházely všechny ložnice, odkryté. Všude bylo plno prachu, dopadal na členy Fénixova řádu i na Harryho se Severusem a nutil je kašlat. Všichni se odhalili.
Harry a Severus nečekali na to, až se smrtijedi konečně odhodlají k útoku a začali sprintovat zahradou k zadnímu vchodu. Bleskově proklouzli do budovy a vběhli do obývacího pokoje, ve kterém se k sobě vyděšeně tiskla opyžamovaná rodina.
Ale to už se místností začal šířit mrtvolný chlad. Harry bleskurychle popadl tetu Petůnii a začal ji tlačit z místnosti, doufaje, že Dudley a Vernon ji budou následovat. Teta s ním ovšem bojovala.
"Jestli se mnou hned nepůjdete, zabijí vás, pitomci!"zařval na ně Harry, nestarajíce se o to, jak podivně musel takový výkřik znít z ženských úst. Znovu žduchl do tety Petunie a doslova ji prohodil dveřmi na chodbu. Vernon s Dudleym spatřili prvního mozkomora a rychle je následovali.
Harry vymýšlel, kam s tetou a Severus zatím bránil mozkomorům v útoku. V tom spatřil ty dveře.
"Rychle,"zavelel a otevřel dveře do přístěnku pod schody,"nacpěte se tam!"
"VY JSTE SE SNAD ZBLÁZNILA!"ječel hystericky Vernon,"TAM MĚ NIKDO NEDOSTANE!"
"Jestli si tam nevlezete, zabijí vás,"štěkl na něj Harry a začal ho strkat dovnitř. Vernon nejspíš konečně pochopil situaci a vtěstnal se dovnitř. Harry počkal, až tam vleze i Dudley a zabouchl za nimi dveře na západku. Nechtěl, aby vylezli dřív, než to skončí.
Pak se rozběhl zpět k obývacímu pokoji a přidal se k Severusově snaze odehnat mozkomory. Pak se najednou začínala ozývat práskání a místnost se začala zaplňovat jak Smrtijedy, tak členy Fénixova řádu.
Harry a Severus se k sobě přitiskli zády a posílali své draky proti jednotlivým mozkomorům. Fungovalo to, dokázali je udržet na okrajích místnosti, ale to bylo tak všechno. Tito mozkomorové byli tak hladoví, že se nedali kompletně odehnat žádným patronem.
Fénixův řád na tom byl bledě. Nečekali, že Voldemort na tak jednoduchý úkol vyšle tolik smrtijedů a tak měli práci s tím je udržet. Harry se po nich musel pořád ohlížet a sledovat, jestli se jim něco nestalo.
Přejel pohledem postavy na podlaze. Remus ležel v malé kaluži krve, která mu vytékala z rozbité hlavy a za pohovkou byly vidět nohy Dedaluse Kopála. Harry doufal, že bude v pořádku.
V tom se zeleně zablesklo a ozval se vítězný výkřik. Harry se prudce a s bušením srdce otočil a spatřil pád drobného tělíčka profesora Kouzelných zaklínadel. Maličký profesor Kratikrot dopadl ke krbu a světlo v jeho očích vyhaslo.
Harry tomu nemohl uvěřit. Profesor Kratiknot, to bylo něco tak stálého, neměného, nemohl být mrtvý. Prostě nemohl!
A pak se konečně naštval. Roztočil ruku nad hlavou a nechal svého patrona vířit tak rychle, jak jen to šlo. Severus pochopil, o co se snaží a napodobil jej. Jejich draci v pravidelných kruzích opisovali místnost tak dlouho, dokud nezapracovala setrvačnost a nevytrhla je z Harryho a Severusových rukou. Draci kroužili dál a oni mohli volně bojovat.
Přitiskli se k sobě pevněji, tak aby byli jeden oporou druhému a začali pálit Omračovací a v Severusově případě i několik zákeřnějších zaklínadel. Trefili se skoro pokaždé, nejspíš proto, že kouzla vysílaná přímo z ruky byla mnohem přesnější než ta z hůlky, ale Smrtijedi se vždy rychle oklepali.
Harry se snažil myslet. Museli mít nějaký talisman. Vyzkoušel několik dalších slabších zaklínadel, ale všechna z nich sklouzávala. Několik se jim jich podařilo zlikvidovat pomocí prostého Wingardium Leviosa, kterým popadli gauč, televizi nebo prostě kus zdi a vrhali to po nich, ale nestačilo to. Bylo jich tam příliš mnoho a Fénixové stále odpadali.
A pak Severus vyčaroval pomocí prostého Serpensortia obrovskou kobru a zasyčel na ni:"Sssspoutej!" Kobra souhlasně zasyčela v odpověď a obalila se kolem nejbližšího Smrtijeda.
Severus na nic nečekal a vykouzlil dalšího. A dalšího. Harry stál v pozoru nad ním a odrážel všechna zaklínadla, která se teď soustředila jen na ně. Nebylo to jednoduché, několik jich raději nechal projít, pokud byla slabá a soustředil se na ta silnější. Brzy měl ale v očích plno krve a přestával vidět.
-Severusi, nevidím. Pojď bránit, budu dělat hady,- pomyslel si a sklonil se k zemi. Severus se nad ním vztyčil a začal odrážet zaklínadla, jedno za druhým. Smrtijedy znejistěla jejich synchronizace a zdálo se, že už pomýšlí na útěk.
Naštěstí několik stále bojeschopných členů řádu napadlo dělat to samé a hady k němu posílat. A tak byla za chvíli jediná Harryho práce syčet:"Sssspoutej!" a ukazovat hadům jednotlivé smrtijedy.
A pak bylo po boji. Harry se podíval kolem sebe a prudce oddechoval. Celý pokoj byl zdevastovaný k nepoznání. Severus jej popadl za ruku a chtěl se přemístit, ale Harry se mu vyškubl.
"Počkej, Dursleyovi,"řekl mu a vydal se otevřít přístěnek. Jeho příbuzní se z něj vyvalili jako plod z matčina těla a bez ohledu na něj se vydali zkontrolovat škody v obýváku a zjistit, co se vlastně stalo.
Harry pečlivě zavřel přístěnek (byla to nejspíš jediná nepoškozená místnost v domě) a vydal se zpět za Severusem. Měli by se rychle přemístit, než vyprchá lektvar. Tento boj byl příliš dlouhý.
Vešel zpět do místnosti a spatřil podivnou scénu. Jack Daniels ležel omráčený uprostřed místnosti a nad jeho tělem se sklánělo několik členů řádu s hůlkami v rukou.
"Severusi!"vykřikl zděšeně Harry a hůlky se obrátily jeho směrem.