Profesore, pozor Potter

49 Probuzení

Probudilo ho až opatrné třesení ramenem. Okamžitě otevřel oči a vymrštil se na nohy. Kdo se na něj opovážil sáhnout?

Hleděl do dost vyděšeného obličeje Ronalda Weasleyho. Zamračil se, protože v prvním momentu jej nenapadlo nic jiného, než že se mu ten spratek vloupal do kanceláře, ale pak se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že musel usnout na skále pod hradem. Každopádně mračit se nepřestal.

"Jak jste mě našel?"zajímalo ho hned,"a proč jste mě vůbec hledal?"

"Harry se brzy probudí,"řekl nervózní Ron,"a Hermiona si myslela - no říkala si, že byste byl asi rád u toho."

"A našel jste mě jak?"nenechal se odvést od tématu Severus.

"Harry říkal, že sem chodíte běhat,"pokrčil Ron rameny,"a tak mě Hermiona donutila sem zaletět. Sama má z létání strach, takže zůstala v hradu."

"Není to špatné, ale na lhaní musíte i tak ještě zapracovat,"poradil mu jízlivě Severus cestou ke košťatům,"nevěřím, že byste letěl celou tu cestu sem jenom kvůli předpokladu, že bych tady třeba mohl být. Za tolik ta zpráva nestojí."

"Ale stojí,"podíval se na něj Ron,"přivedl jste nám Harryho zpět. Ale máte pravdu - neletěl jsem sem jen tak. Věděl jsem, že tady budete."

"Jak?"

"Zeptejte se Harryho,"poradil mu trochu neochotně Ron,"není to moje tajemství." S těmito slovy se odrazil a prudce vyletěl směrem k hradu. Severus jenom zavrtěl hlavou nad jeho oprsklostí a vydal se za ním. Nic pro něj nebylo příjemnější než pohled na Weasleyho ksicht když jej smyčkovitě předehnal.

Samozřejmě nezamířil do nebelvírské věže, jako to udělal zrzek, místo toho se protáhl úzkou skalní proláklinou, která ústila do jeho komnat a kterou využíval celý rok. Slezl z koštěte a vydal se pro čistý hábit. Na půl cesty mu ale došlo, že si jej může přivolat a tak to taky udělal.

Během oblékání si nadával do idiotů. Takhle to tam zalomit! Nejenže ho strašně bolí záda, ještě ho musel vzbudit zrovna Weasley. Ještě štěstí, že alespoň Harrymu stihne zabránit v prozrazení celé té věci.

Musel přiznat, že je poměrně dost nervózní. Nemluvil s Harrym od té hádky, nevěděl, jak se zachová. Co když je na něj ještě pořád naštvaný? On mu už dávno odpustil, nakonec co je taková prkotina v porovnání s jeho životem? Doslova nic.

Povzdechl si a vydal se na ošetřovnu. Teď už s tím nic neudělá. Musí tam prostě jít a dohlédnout na celou situaci.

Na ošetřovně byla půlka školy... anebo takový byl alespoň jeho první dojem po vstupu do místnosti. Pak se ale rozhlédl ještě jednou a identifikoval jednotlivé postavy. Grangerová, Weasley, ředitel, Mcgonnagalová, Alex, Lupin a Black - samozřejmě. Nikdo nechyběl, celý fanklub byl pohromadě.

"Co tady chceš?"zasyčel na něj Sirius a vyhnul se šťouchanci od Alex. Severus přivřel oči - to teď má vážně sledovat, jak se pošťuchují? To radši vypije kyselinu!

"To samé co vy,"odsekl,"chci vědět, kde se ten kluk flákal, místo aby se připravoval na zkoušky."

"Jistě,"odfrkl si Sirius,"tomu tak věřím... nejspíš se chceš popást na jeho neštěstí."

"Jediné jeho neštěstí je tvá přítomnost,"zasyčel Severus a vrhl po Alex vražedným pohledem. Od té doby co mu oznámila tu novinku s ní nemluvil, ale věděl, že brzy už to bude muset přijít. Kdyby ji třeba unesli - nebo tak něco - a on by se s ní neusmířil, tak jako to neudělal s Harrym - projít si tím znovu by ho asi zabilo. Ne že by to někdy přiznal.

"Siriusi,"položila jeho sestra svoji paži na toho proklatého čokla,"nech Severuse napokoji."

"Myslím, že Harry se probouzí,"upozornil je všechny Remus, který jejich malé třenici nevěnoval ani špetku pozornosti. Severus ještě chvíli zíral na Siriuse, snad aby se neřeklo, ale pak se otočil směrem k Harrymu.

A skutečně. Mladík se pomalu vymotával z té nejhorší cukrové vaty, která mu celou noc obklopovala smysly. Ostražitě zívnul a podíval se kolem sebe. Severusovi se ulevilo, když zjistil, že Harryho čočka je pořád na svém místě. Úplně na to zapomněl.

"Proč na mě zíráte jak na Pojišťovnu štěstí?"zajímalo hned Harryho.

"Jsme jenom rádi, že jsi v pořádku,"usmál se na něj Sirius a vrhl nevraživým pohledem Severusovým směrem. Severuse to ale vůbec nezajímalo. Teď potřeboval mluvit s Harrym. Napojil se tedy na jejich telepatické spojení. Harry jej stále blokoval, ale na takovouto blízkost jej slyšet prostě musel.

"Harry?"

"Co je?"

"Slyším, že jsi pořád naštvaný, ale tohle je důležité."

"Co je důležité?"

"Řekl jsem jim, že jsem tě našel v domě jednoho ze Smrtijedů, ale nikdo jiný tam nebyl. Prosím uprav svoji historku tak, aby seděla."

"Tak dobře."

Severus si oddechl.

"A Severusi? Já... nejsem naštvaný. Už ne. Pak si o tom promluvíme."

"Dobře."

"Harry? Harry?"mračil se Sirius,"slyšíš mě? Poppy, nemá nějaký záchvat? Vždyť on mě vůbec nevnímá!"

"Jsem zcela v pořádku, Siriusi,"usmál se na něj Harry,"jen jsem byl myšlenkami jinde."

"Tak už nám to prozraď,"vybídl jej Brumbál,"jak je možné, že v tom domě nikdo nebyl?"

"Netuším,"pokrčil Harry rameny,"poslední co si pamatuju je, jak mě sestřelili z koštětě a pak až vás tady na ošetřovně."

"Ty si nic nepamatuješ?"žasl Sirius.

"Nejspíš ho drželi pod Uspávacím zaklínadlem,"hádal Remus.

"A jak tě dostali?"zajímalo nejvíc Rona,"chci říct, neměli by se přece dostat sem do Bradavic, ne?"

"Ne, to se nedostali,"Harry zněl najednou dost zahanbeně,"to je jenom moje vinna. Víš jak jsi mi nabídl to místo v týmu? Byl jsem tak nadšený, že opět můžu létat, že jsem to hned musel jít zkusit... no a nechal jsem se nějak unést a přeletěl jsem hranice pozemků školy."

Lhal jim, už zase. Tohle ho bude muset odnaučit. I když... tahle lež byla dobrá, hodně dobrá. A Weasley s Grangerovou mu to stejně nemohli sežrat, protože vědí, že létal celý rok. Nejspíš plánuje si s nimi o tom promluvit později.

"Tohle se nestalo protože jste se nechal unést,"oznámil jim všem nahlas,"stalo se to protože jste idiot."

"Já vím,"přikývl pokorně Harry,"omlouvám se."

"Stejně je to hlavně vaše vina."

"Kdyby sis nesundal tu sponu, věděl bych kde jsi."

"Kdyby nebylo té spony nenaštval bych se a neletěl tak daleko."

"Tím jsem se snažil vysvětlit ti, že ta spona nebyla myšlena jako pomůcka pro tvoje špehování, měla tě chránit. Nedal jsem ti ji proto, že bych ti nevěřil, ale proto, že jsem nechtěl, aby se ti něco stalo."

"Harry?"uchechtl se Ron,"na co tak zíráš?"