Profesore, pozor Potter

19 Dohoda

Výroba stříbrné kuličky, pro kterou ani neměl upotřebení, Harryho vyčerpala natolik, že spal až do rána. Probudil se svěží, vyspaný a opět plný energie. Prohrábl si vlasy, ujistil se, že má pásku na správném místě a protáhl se. Typické ranní rituály.

Pak si uvědomil, že mu madame Pomfreyová slíbila, že ho dneska propustí a vertikálně mu stoupla nálada. Vyskočil z postele a začal se přehrabovat v nočním stolku, aby našel zubní kartáček.

S překvapením zjistil, že mu někdo nechal na stolku vzkaz. Zvědavě si zastrčil kartáček do zadní kapsy a popadl ten kousek pergamenu. Okamžitě mu bylo jasné, že je to od Snapea. to ten sklon písma.

Bylo mi sděleno, že dnes budete propuštěn z ošetřovny a proto očekávám, že se dostavíte do mého kabinetu, abyste pokračoval ve výkonu vašeho trestu.
S.S.

Výborně. Stejně s ním má co probírat. Vlastně se docela divil, že ho ten kruťas nevyhnal už ráno do údolí. To by mu bylo podobné.

Harry se vydal do koupelny s kartáčkem v ruce a uvažoval nad Snapeem, jako poslední dobou pořád. Jak to, že mu ten chlap, jeho profesor, nedá spát? Je to tím, že jsou teď tak podivně spojení? Nebo z toho má vinit fakt, že toho poslední dobou se Snaepem tolik prožil? Poznal Alexu, byl se Snapeem ve chvíli kdy ztratil matku, běhal s ním a dokonce s ním i kouřil. Ano, to bude pravděpodbně ten důvod. To proto mu poslední dobou tolik víří v hlavě.

Vyplivl do umyvadla pastu, otřel si pusu a vydal se pro oblečení.

---

Cestou do sklepení nervózně šudlal stříbrnou kuličku, perfektně ukrytou v jeho dlani. Tušil, že dnešní hodina bude trošku jiná a nebyl si jistý, jestli na to po tom, co se dneska strhlo ve Velké síni, má.

Jen co opustil ošetřovnu, vydal se na snídani. Čekal že příjde do poloprázdné síně (většina bradavických studentů snídala až těsně před první hodinou), sedne si a nají se. Na druhou stranu nečekal, že síň bude v podstatě plná studentů, kteří nedočkavě čekali na jeho příchod.

Zamyšleně otevřel dveře do síně a vydal se ke svému obvyklému místu, když mu došlo, že na něj civí tři sta zvědavých očí. Trošku klopýtl, sklonil zrak a rychlým tempem došel ke svému místu. Sedl si a zjistil, že si o něm celá síň šeptá.

"Páni, vidíš to? Má tam ještě krev!"

"Ne, to je jenom strup-"

"Myslíte že to bolelo?"

"Stejně je to zvláštní. Škola je ještě ani ne dva měsíce a on už je podruhé na ošetřovně."

"To jako myslíš, že simuluje? Že se chce ulejt?"

"Já jen říkám, že je to zatraceně divný."

A tak to bylo celý den. Celý den se za jeho zády ozýval šepot, bylo to jako nějaká nákaza, jako mor. Připadalo mu, že celá škola řeší co se mu stalo, proč se mu to stalo a co z toho plyne.

Proto pro něj bylo ticho rozléhající se ponurým sklepením téměř blahodárné. Zaklepal na dveře Snapeových osobních komnat (na začátku lekcí se domluvili, že budou raději u něj, protože jsou učitelské komnaty chráněny proti odposlechu, narozdíl od kabinetů) a bez vyzvání vešel.

Snape ležel na pohovce, začtený do nějakého časopisu. Harry se překvapeně zarazil. Další z těch nových, neobvyklých situací, do kterých se poslední dobou dostával. Kupodivu už ho to, že viděl Snapea dělat tak lidskou věc, jako je relaxace, ať už s cigaretou nebo s časopisem, ani nepřekvapovalo. Už mu došlo, že si celá tal léta osobu Snapea hrozně mystifikoval.

"Dobrý den,"řekl klidně, sundal si hábit a sednul si na druhý konec sedačky, do Snapeových nohou,"klidně si to dočtěte, já už si zábavu najdu."

Severus na něj pohlédl zpoza obočí a beze slova se vrátil k rozečtenému článku. Neopoměl ale pokrčit nohy, jen abyse k Harrymu nedostal moc blízko. Harry si dal nohy pod zadek a podíval se na konferenční stolek, kde leželo pár pravděpodobně dočtených plátků. Vybral si jeden z nich, Almanach omamných lektvarů, a začetl se do něj.

Když do něj Snape šťouchl, aby ho upozornil, že dočetl, bylo mu celkem líto, že nemůže číst dál. Zaujal ho článek o vlastnostech dračí kůže na omamné lektvary.

"Tak si to pro Merlina pujčte,"odfrkl si Snape, když viděl že se nemůže odtrhnout.

Harry se rozzářil:"Můžu?" Počkal si na potvrzení již vyřčeného a nacpal si časopis do batohu.

"Chcete čaj?"zeptal se Snape.

"Já ho udělám,"řekl Harry. Šálek čaje se stal v těchto týdnech téměř rituálem. Jednou ho dělal on, podruhé Snape. Dnes byla řada na něm. Přešel do kuchyně a postavil kotlík na oheň. Připravil dva šálky, jeho modrý a Snapeův červený a to mu připomnělo, že se Snapeem potřeboval něco probrat.

Bál se, že na to za chvíli zase zapomene, a tak trošku zašvindloval a popohnal vaření vody. Nalít ji do šálků (v jeho byla směs máty a jasmínu, Snape dával přednost šípkovému čaji) pak byla otázka několika vteřin.

Vybalancoval se šálky z kuchyně a položil je na koferenční stolek.

"Děkuji,"poděkoval jako vždy Severus.

Harry s enapil a pak se do toho pustil po hlavě:"Chtěl jsem se na něco zeptat. Já - vy nejspíš máte pocit, že si to nepamatuju, ale já dobře vím, co jste říkal, když jste se mě snažil probudit."

"Ano, všiml jsem si, že jste to zaregistroval. Také jste mi to oplatil docela slušnou sprchou,"řekl klidně Snape.

"Jenomže já mluvím o té první části,"řekl stejně klidným tónem Harry. Od té doby, co se Snapeem sdílí určité vlastnosti a schopnosti se ho ani v nejmenším nebojí.

"Jakou první část máte na mysli?"zatloukal bezostyšně Severus.

"Dobře víte, o které mluvím. Mám na mysli tu část, kdy jste mi řekl, že jsme něco jako přátelé."

"Něco se vám zdálo, Pottere,"lhal Snape.

"Ne, nezdálo,"řekl tiše Harry,"pamatuju si to velmi dobře. Řekl jste mi Harry."

"Bouchl jste se do hlavy, chápu, že to máte trochu pomotané,"ušklíbl se Severus.

"Ne,"trval na svém Harry,"toto vím naprosto jistě. A víte proč? Protože tohle byla ta věc, která mě donutila vyslechnout si tu vaši další větu, která mě pak probudila. Nevím, jak jste to věděl, ale řekl jste nejspíš úplně tu nejlepší věc, jakou jste mohl. A za to vám děkuju. Jenomže - něco mě trápí. Já - nevím, jestli jste to řekl jen tak a nebo, jestli jste to myslel vážně."

"A v čem by vám pomohlo to vědět?"zajímalo Severuse, který už úplně vzdal nějaké zastírání toho, co řekl.

"Já - myslím, že bych si udělal jasno v tom, jak to mezi námi vypadá,"řekl tichonce Harry,"pořád mi víří hlavou všechno to, co se poslední dobou děje a já nevím, co od vás čekat. Nevím, co teď jsme? Profesor a žák? Partneři? Přátelé?"

"Co jsme? Jak to mezi námi vypadá? Partneři? To zní, jako by ses mě pokoušel svést, Harry,"vyšel mu vstříc Severus.

Harry se jako obvykle začervenal ale spokojeněji řekl:"Harry? To znamená, že jsme přátelé? Že vám můžu tykat?"

"Dobrá. Můžeš mi tykat,"řekl Snape,"ale jen když slíbíš, že něco provedeš s tím svým hnízdem."

"Tak to je marné,"řekl Harry,"moji hlavu nic a nikdo nezkrotí."

"A napadlo tě, si ty vlasy nechat narůst? Pokud je zatížíš, slehnou."

Harry si jej zkoumavě změřil pohledem:"Dobře. Nechám si narůst vlasy, ale ty se o ty svoje zase začneš starat."

Severus jej chvíli měřil pohledem, jako by si naposledy rozmýšlel, jestli enmá celou tu věc vzít zpátky a pak pomalu kývl. Dohoda byla zpečetěna.