Profesore, pozor Potter

61 Dějiny bradavické školy čar a kouzel

Harry šokovaně pootevřel oči a otevřel pusu. Neudělal to jako pozvání, ale Severus to tak nejspíš pochopil. Přitiskl se k němu totiž pevněji a prohloubil polibek. Harrymu šla hlava kolem. Před několika málo okamžiky vzlykal v jeho náručí a teď... teď se s ním líbá? Rozhodně posun k lepšímu, to bylo jasné.

Srdce mu bušilo jako o závod. Bylo to teprve podruhé v životě, co se líbal a Merline, tohle bylo o tolik lepší než jeho úlet s Cho. Tohle - tohle byl přece Severus! Malátně zvedl levou ruku a přesunul ji ze Severusových zad do jeho vlasů.

Muž jej k sobě přitiskl pevněji, jakmile se ujistil, že Harry nijak neprotestuje proti jeho chování. Jeho tělo bylo tak - tak teplé. A jenom ta horkost, která na něj sálala ze Severuse jej dokázala přesvědčit, že neleží ve své malé komůrce u Dursleyových a nesní.

Nakonec, po tom nekonečném okamžiku, který ve skutečnosti netrval déle než půl minuty se od něj Severus odlepil. K Harryho překvapení měl ve tváři snad ještě překvapenější výraz, než on sám.

"Wow," bylo to jediné, na co se vzmohl.

"Promiň, já - netuším, co to do mě..."řekl Severus, totálně vyvedený z míry.

"Neopovaž se se mi omlouvat!"skoro vykřikl Harry,"copak tys nepoznal, že nijak neprotestuji? Severusi, na tohle jsem čekal... vlastně ani nevím jak dlouho! A netvrď mi, že ty ne. Znám tě, pamatuješ?"

"Máš naprostou pravdu,"přiznal se Severus a stále mu zíral do očí,"ve všem, co jsi řekl. Ale toco se teď stalo - to se nebude opakovat. Alespoň prozatím ne."

"Proč ne?"nechápal Harry,"bylo to skvělé."

"Nemůžu nic jiného než souhlasit, ale Harry, jsi můj student,"pokrčil rameny Severus.

"Ale no tak,"odfrkl si Harry,"řekl bych, že my oba jsem už porušili dost pravidel na to, aby nás něco takového zarazilo. U Merlina, vždyť už skoro rok lžeme samotnému Albusi Brumbálovi!"

"Pro to máme důvod, tohle je něco úplně jiného, je to nemorální. Vždyť ani nejsi plnoletý."

"Nechceš mi tvrdit, že budeme rok čekat, že ne?"odfrkl si Harry,"protože to se nestane. Jsme kreativní, na něco přijdeme. A teď přestaňme myslet a pojďme spát."

"To bude opravdu nelepší nápad,"přikývl Severus a mávnutím Harrymu přivolal pyžamo,"vyspím se v obývacím pokoji."

"Severusi!"vyprskl Harry,"přísahám, že tě neznásilním, když si to nepřeješ! Tohle začíná být směšné. V jedné posteli už jsme spali mnohokrát, proč by to tentokrát mělo být jiné?"

"Máš samozřejmě pravdu,"potřásl hlavou Severus a vydal se do ložnice. Harry za jeho zády potřásl rameny a vydal se za ním. Bylo to divné. V jedné hodině se mu povedlo zároveň splnit a zruinovat jeden z jeho snů. Jen tak to ale nenechá.

Převlékl se do pyžama a vlezl si na jednu stranu postele. Bylo ticho. Ticho, jaké se mezi nimi ještě neobjevilo.

"To teď jako budeme zírat do stropu?"otázal se po chvíli tiše.

"Pojďme spát,"otočil se k němu Severus.

"Obejmeš mě?"Harrymu ta otázka z úst vyklouzla vlastně omylem, vůbec se na něco takového nechtěl otázat. Podíval se na Severuse a zjistil, že muž se trošku usmívá.

"Co?"ohradil se hned.

"Jistě, že tě obejmu,"přitáhl se k němu Severus. Harry natáhl ruce a zavrtal se do jeho náruče.

"Spi, Harry,"šeptal mu do vlasů Severus,"tohle pro tebe byl náročný den."

A Harry spal. Teda chtěl spát, ale nemohl. Severusova náruč byla tak - tak správná, a on si nedokázal představit, že by se jí měl někdy vzdát. Ne, to nepůjde. Hned ráno půjde a udělá něco, k čemu se doteď neodvážil. Bude čelit své největší hrozbě. Přečte si Dějiny bradavické školy čar a kouzel, třeba tam najde precedenty.

A pak bude všechno v pořádku, pomyslel si předtím, než konečně propadl do náruče sladkého spánku.

---

A jak řekl, tak také učinil. Hned po snídani Severusovi řekl, že se odebere do knihovny a bude si číst o famfrpálu nebo lektvarech. Popadl svůj neviditelný plášť (nepotřeboval být viděn Filchem) a vydal se do vrchních pater.

To bylo poprvé, co si v knihovně mohl dělat co chtěl. Poprvé za šest let byl oproštěn od supího zraku madame Pinchové. A rozhodně si to užil. Vzal si s sebou malou svačinku, kterou spořádal přímo nad Dějinami bradavické školy čar a kouzel a dokonce zašel tak daleko, že si po jídle zapálil.

Cigaretu si ale nevychutnával příliš dlouho, protože na něj knihy začaly ječet přímo z regálů. To byla jedna z nevýhod kouzelnického světa. Když jste si zapálili mezi mudly, mohl vám nadávat leda tak nekuřák bojící se rakoviny z pasivního kouření. V kouzelném světě vám začaly nadávat i věci.

Rozmrzele tipl cigaretu o stůl a vyhodil ji z okna. K jeho pobavení ji ulovila jedna ze sov, kroužících kolem hradu a sežrala ji. Doufal, že to nebyla Hedvika, nechtěl ji učinit závislou na nikotinu tak, jako sebe.

Pak si povzdechl a konečně otevřel knihu, na kterou do teď pouze s odporem zíral. Doufal, že se o tom že se pustil do jejího čtení nikdy nedozví Ron. Kdysi si jen tak z legrace slíbili, že tuto publikaci nikdy neotevřou, nepřečtou ani ji nijak jinak nevyužijí. Ron tehdy dokonce prohlásil, že by si s ní nepodepřel ani nohu u stolu.

Harry se při té vzpomínce usmál. Byli tehdy tak hloupí. Mysleli si, že vědí všechno, ale zrovna ohledně Dějin bradavické školy čar a kouzel měla Hermiona pravdu. Kolik času by si ušetřili, kdyby si je někdy přečetli?

Olízl si prst a zanechal své dětství nadobro za sebou.

Dějiny bradavické školy čar a kouzel se datují od roku 999 n.l. (některé nedůvěryhovné zdroje se však přiklánějí k datu 666 n.l.) V parném létě toho roku se mladý a ctižádostivý Salazar Zmijozel, student samotného Emericha Podivného vydal do chýše svého vzdáleného příbuzného, Godricka Nebelvíra, s nímž vyrůstal.

Godrick Nebelvír měl jen velmi nedbalé vzdělání, za kterého v pozdějších letech vinil především nevhodný vzdělávací systém pro mladé kouzelníky a čarodějky (četné zdroje však naznačují, že jeho výchovu nezanedbala škola, ale samotný Godrick, který se raději věnoval piatikám se svými přáteli z dětství)
a tak svého bratrance poprosil o krátké doučování. Salazar se toho nápadu chytil a začal Godricka vyučovat čárům a kouzlům.
Jejich snaha udělat z Godricka pořádného kouzelníka se brzy rozkřikla po širém okolí. Salazar dodržel svůj slib a naučil Godricka všemu, co sám znal. Jeho úspěch v okolních vsích (tehdy žili
všichni kouzelníci v utajeném hrabství, které je dodnes známo jako Tir na Ogg) vyvolal patřičný rozruch a zajistil mu žáky, a tak i obživu a několik let. Mezi prvními jeho žáky se objevila půvabná, leč mladičká Rowena Havraspárská a postarší Helga z údolí Mrzimoru.
Mladí mágové se s čarodějkami rychle seznámili a i je naučili všemu, co znali. Inteligentní, leč chladná Rowena přidala svoji logickou mysl a dobrosrdečná Helga cit, a tak se z nich mohla stát největší čtveřice, která kdy chodila po zemi.
Nápad na vytvoření školy vznešel z hlavy Salazara, byl to však Godrick, kdo se svojí neuvěřitelnou pílí a paličatostí (to sedí, pomyslel si Harry) dokázal z nápadu vytvořit fungující organizaci.
A tak do školy začali proudit žáci. Zpočátku byl zájem o studium spíše vlažný, ale jak léta přibývala, nabyl i počet studentů. Zajímavé je, že v prvních letech fungování školy nefungoval systém čtyř kolejí, tak jak jej známe dnes.
V prvních letech se škola dělila pouze na dvě koleje, kolej Černé a Bílé magie. V následujících letech však zakladatelé zjistili, že takový systém je naprosto nevyhovující pro studenty s nadáním pro Kouzelné formule a Přeměňování a tak přešli na čtyřkolejní systém. Merlinžel, v současné době se ukazuje, že ani tento postup nejspíše nebyl nejvhodnější, neboť mezi bradavickými kolejemi vzniká velká rivalita.
Navíc studenti kolejí nejsou zařazováni podle druhu magie, ale podle duševních vlastností a temperamentu. Idea Nebelvíru jako koleje Bílé magie, Zmijozelu Černé magie, Havraspáru Přeměňování a Mrzimoru jako koleje Kouzelných formulí dávno přestala fungovat (jestli vůbec někdy fungovala).

To je všechno strašně zajímavé, pomyslel si Harry, ale s mým problémem mi to nejspíš nepomůže.

A pak narazil na kapitolu Osobní životy zakladatelů.