Profesore, pozor Potter

36 Ginny

Snídaně byla strašná. Letos to bylo horší než kdykoli předtím. Nejspíš proto, že teď byl Voldemort oficiálně zpět u moci a on byl - přiznejme si to - pro většinu kouzelnické společnosti jediné východisko z krize. Smutné.

Snesla se na něj hotová záplava sov a tak strávil zábavnou půlhodinu jejich otevíráním a čtením. Celý nebelvírský stůl se rozhodl mu s tím pomoci. Ruku na nejlepší dopisy měl kupodivu Ron.

"Hele, koukněte na tohle: Drahý Harry, vezmi si mě. Seš naprosto super a já s tebou chci mít dvě holčičky a chlapečka. Vozila bych je v kočárku u nás v parku. Seš vážně super. Tak odepiš, jo?"

"Kolik jí proboha je?"děsila se Hermiona.

"No podle té fotky jí víc než deset nebude,"vytáhl Ron foto,"tak co říkáš, budou děti?"

"Blbečku,"ušklíbl se Harry a vytrhl mu z ruky fotku.

"Jé a podívej se na tohle,"upozornil ho Neville:"Vážený pane Pottere. Je mi nesmírnou ctí a zároveň potěšením. Doufám, že nejsem příliš troufalý, když se po letech zoufalé touhy konečně obracím přímo na Vás. Již dlouhá léta jsem zaujat Vaším... řekněme šarmem a nyní konečně nastal ten čas, konečně se blíží okamžik Vaší zletilosti. Rád bych Vám tedy přednesl svoji nabídku, dříve než to udělá někdo jiný. Vezměte si mě, pane Pottere. Chápu, že moje nabídka je troufalá, obzvlášť když nemám nic, co bych Vám mohl nabídnout na oplátku.
Doufám tedy, že moje nebohé já pro Vás bude dostačujícím kapitálem. S úctou a snad mohu říci i láskou Váš Dedalus Kopál."

"Páni, celkem hardcore, co?"pískl Seamus obdivně,"vždycky jsem věděl, že Kopál je dost mimo, ale netušil jsem, že až tak!"

"Zvláštní, vždycky na mě působil mile..."podivil se Harry,"nikdy by mě nenapadlo, že ho něco takového vůbec napadlo. A vůbec, odkud ty ho znáš Seamusi?"

"Děláš si legraci, Harry?"vypískl Seamus a zakroutil důležitě hlavou:"Dedaluse Kopála zná přece každý! Je to vážně magor, některé z věcí které udělal
jsou doslova legendární. No nemám pravdu?" Seamus se otočil na Rona s Nevillem, aby získal jejich podporu.

"No jo, je to tak Harry,"potvrdil to Ron,"Seamus má pravdu. Kopál je... no je dost zvláštní. Vždycky někde něco provede a musí jít na chvíli do Azkabanu. Ale stejně ho tam nikdy nezavřou, na to je moc oblíbený mezi lidmi."

"Ale co dělá?"nechápal stále Harry. Dedalus mu až do teď připadal jako docela příjemná bytost.

"Vždycky se mu nějak - já osobně si myslím, že je to spíš omylem - skoro podaří odhalit nás mudlům. Tak třeba ten roj meteorů. Ten den, když se ti podařilo zničit Voldemorta - ne že bych si to pamatoval nebo tak - slavila celá země. Řádili všichni, o tom žádná, ale nikomu se nepovedlo to co Kopálovi. Dedalus se pokusil udělat pořádný ohňostroj, ale víš co se říká, opilým a dětem sirky do ruky nepatří, no a místo ohňostroje se mu podařilo přivolat rej meteoritů. No chápeš to? Ten chlápek čirou náhodou dokázal přitáhnout objekty z vesmíru, něco, co se ještě nikdy nikomu jinému nepodařilo. Je prostě mimo... a zároveň strašně super!"

"Co mi tím chceš jako naznačit, Neville?"vytřeštil Harry oči,"že mu mám kývnout?"

"Nebuď pitoma,"bouchla ho trochu Hermiona,"nedělejte si z chudáka Dedaluse
legraci, já si myslím, že je docela milý."

"Jo?"obrátil se na ni Harry,"tak jestli chceš, můžu ti s ním dohodnout schůzku..."

"Ha, ha,"ušklíbl se na něj Ron a změnil téma,"co myslíš, najde se v Bradavicích někdo, kdo by tě letos požádal o ruku? Koneckonců už vážně budeš plnoletý."