Profesore, pozor Potter

77 Marodka

"Ahoj,"ozval se nesměle Harry,"můžu dál?"
"Jistě,"usmíval se Remus ze svého nemocničního lůžka,"jak ses sem dostal? Měl jsem za to, že tyto prostory jsou před žáky utajeny."
"Pobertův plánek,"vysvětlil Harry pohotově a zamával pergamenem,"prohlížel jsem si ho a náhodou jsem narazil na tvé jméno. A tak mě napadlo, že bys možná ocenil společnost."
"Děkuji ti, dveře se mi tu zrovna netrhnou, to je pravda,"řekl rezignovaným hlasem Remus.
"Sirius tu byl?"zajímalo Harryho.
"Nebyl,"pokrčil Remus rameny,"myslím, že řád má po boji příliš práce s odstraňováním škod na tom Dursleyovic baráku. Ale nestěžuji si. Byl tu za mnou na návštěvě Albus a samozřejmě se občas zastaví Poppy nebo Severus s pořádnou dávkou lektvarů."
Harry si nemohl pomoci. Ve chvíli kdy Remus řekl slovo Severus, jeho srdce začalo bušit. A ne příjemě bušit, spíš trochu... žárlivě? Ale neměl přece na co žárlit, Severus mu dal jasně najevo, že o Remuse zájem nemá a Remus sám by pravděpodobně... no dobrá, pravděpodobně by po Severusovi skočil při první příležitosti. Ale i tak nemá proč žárlit!
"A jak jsi vlastně na tom?"zeptal se tedy rychle.
"Budu v pořádku,"ujistil ho Remus,"měl jsem pár zlomených žeber, odnesu si pár nových jizev, které už mě ale rozhodně nevytrhnou a nejspíš budu mít trochu problém s dechem. Roztržená plíce. Ale to nic není."
"Slyšel jsem o tom boji,"pustil se na tenký led Harry,"prý to byl docela masakr."
"To byl,"přikývl Remus a nezdálo se, že by se mu něco nezdálo,"nebýt Danielsových, nejspíš tu už nejsme. Albus mi popisoval, jak nás zachránili tentokrát, slyšel jsi o tom? Prý oba mluví Hadím jazykem a tak na smrtijedy posílali škrtiče. Velmi neotřelé."
"Slyšel jsem o tom,"přikývl nepřítomě Harry a uvažoval nad tím, proč ředitel Remusovi neprozradil jejich pravou identitu. Stejně se to dříve nebo později dozví. Nejspíš hned na další schůzce řádu, na které budou probírat jejich sílu.
"Dělá mi to starosti,"svěřil se mu zamračeně Remus,"myslím si, že naše předpoklady byly správné a manželé Danielsovi skutečně studovali černou magii v Evropě. Od koho jiného než od Satana by se naučili Hadí jazyk?"
"Ehm, ehm,"odkašlal si významně Harry,"nevím, jestli o tom víš, ale i já jsem Hadí jazyk a ujištuji tě, že se Satanem jsem nikdy ani nemluvil."
"U tebe je to samozřejmě něco jiného, jde o to spojení mezi tebou a Voldemortem,"ujišťoval ho hned Remus,"rozhodně jsem neměl v úmyslu tě urazit."
"Vždyť já vím,"zazubil se Harry a starostlivě dodal:"Nejsi příliš unavený? Nerad bych tě obtěžoval."
"Harry!"zaprotestoval hned Remus,"ty mě nikdy neobtěžuješ! Nejsem vůbec unavený. Ale možná bys měl zavolat madame Pomfreyovou, myslím, že je čas na převaz ran."
"Prosím tě, s takovou prkotinou ji nebudeme vůbec obtěžovat,"mávl Harry rukou,"takovou prkotinu zvládnu levou zadní."
"No já nevím,"znejistěl Remus,"jsi si jistý, že víš jak na to?"
"Remusi,"řekl sebevědomě Harry,"už čtvrtým rokem navštěvuji hodiny Péče o kouzelné tvory a jestli dokážu převázat hypogryfa, tak to zvládu i s jedním vlkodlakem."
Remus se usmál:"Vidím, že ses konečně dokázal vyrovnat s mým postižením. Ještě nedávno jsi tomu říkal malý chlupatý problém, přesně jako James, pamatuješ?"
"No jo, stárnu,"zazubil se vesele Harry,"tak můžu ti to převázat, nebo mám zavolat madame Pomfreyovou? A upozorňuji na to, že před několika minutami skončil přátelský zápas mezi Mrzimorem a Zmijozelem, takže bude nejspíš v jednom kole."
"No tak dobrá,"svolil jen nerad Remus a obrátil se na břicho. Harry nechápal, proč s tím měl muž takový problém. Šlo o prosté převázání ran, pro Merlina!
Sundal strašímu muži košili a opatrně začal odmotávat gázu z ran. Nejdřív to šlo jednoduše, později už trochu ztuha. Nejhorší byla poslední vrstva, která byla krví přilepena ke kůži a bylo potřeba ji doslova strhnout.K Remusově dobru je třeba připsat, že se ani nepohnul a přes rty mu neunikl ani vzduch, natož křik nebo povzdech.
Harry překvapeně zíral na mužovu obnaženou kůži. Čekal, že bude zjizvený, koneckonců trávil dva až tři dny v měsíci jako dravec, který nesnáší sám sebe, ale nedokázal si představit, že to bude až tak ošklivé.
Remus byl doslova jedna velká jizva. Jeho kůže vypadala, jako by celá byla spálena a přišita zpět. Vypadalo to, Harry si nemohl pomoci, vypadalo to naprosto odporně. Najednou chápal, proč Remus nebyl nadšený představou jeho pomoci.
Nedal na sobě nic znát a začal kolem Remuse omotávat čistý obvaz. Z prvu se trochu štítil dotknout se jeho pokožky, ale pak zatnul zuby a zjistil, že to není ani zdaleka tak odporné, jak si myslel. Vlastně to bylo na dotek docela příjemné.
Ne že by díky tomu změnil na Remuse názor. To že jeho kůže nebyl zrovna jako dětská prdelka přece nic neznamenalo.
"Tak a je to,"prohlásil po deseti minutách ticha, ve kterých nejspíš oba přemýšleli v podstatě nad tím samým.
"Odporné, že?"řekl tiše Remus.
"Co?"řekl rádoby nechápavě Harry, jako by ani netušil, o čem Remus mluví.
"Ty jizvy,"nenechal ho na pochybách Remus,"nemusíš dělat hloupého, vím, jak to vypadá."
"Skoro jsem si toho nevšiml,"lhal Harry jako když tiskne.
"Jistě,"usmál se mírně Remus,"v devadesáti procentech mých vztahů je mé tělo důvodem k rozchodu a ty sis toho ani nevšiml. Samozřejmě."
"Jak se s tebou někdo může rozejít jen pro to, jak vypadáš?"rozčílil se okamžitě Harry,"vždyť to je nesmysl! Měl by sis hledat partnery s mozkem, Remusi, to je celé."
A pak do místnosti vstoupil Severus. Přejel je překvapeným a mírně ironickým pohledem a zamířil k nočnímu stolku:"Tady je tvůj vlkodlačí lektvar, Lupine. Vypij ho, dokud je teplý, jinak ti opět zůstanou drápy."
"Děkuji, Severusi,"poděkoval nepřítomě Remus a začal pít.
"Tak já už půjdu,"začal se zvedat Harry,"po vlkodlačím lektvaru stejně usneš, ne?"
"Jistě Harry, jen běž,"propustil ho s věčným úsměvem Remus a zabalil se pořádně do peřin. Harry rychlým krokem opustil místnost a doběhl Severuse:"Ahoj, jaký byl zbytek dne? Nevyčítal ti někdo, že jsi zaspal?"
"Ne,"ucedil stroze Severus,"protože jsem nezaspal, měl jsem jen nějakou práci."
"No jistě,"zaculil se trochu Harry,"já bych zapomněl."
"A nebylo by to poprvé,"zabručel nerudně Severus a přidal do kroku.
"Co se děje?"nadalo to Harrymu. Severus byl nerudnější než obvykle.
Severus se prudce zastavil, takže mu Harry téměř vpadl do náruče a řekl:"Co se děje? Abych se přiznal, není mi příliš příjemé vidět tě sedět na posteli s polonahým Lupinem."
"Ty žárlíš?"vykulil Harry překvapeně oči.
"Ne,"usekl Severus.
"Ale Severusi!"začal se zase usmívat Harry,"já jen Remusovi převazoval rány. Jak tě vůbec mohlo něco takového napadnout? Vždyť je to Remus, pro Merlina! Mohl by být můj otec. A stejně všichni vědí, že je zamilovaný do tebe. Pokud by tu měl někdo žárlit, tak jsem to já."
"Upozorňuji tě, že Remus Lupin je o půl roku mladší než já,"připomenul mu Severus,"a ty se mi v poslední době až příliš podobáš. Nebo alespoň Lupin si to myslí. A narozdíl ode mě máš jednu dobrou vlastnost navíc. Ještě jsi ho neodmítl."
"Stejně je to nesmysl,"odfrkl si Harry a stulil se Severusovi do náruče,"vždyť je to Remus!"
Severus ho k sobě pevně přitiskl a zachmuřeně řekl:"Právě."