Profesore, pozor Potter

26. Glasgow

O týden později mu Severus při ranním běhu oznámil, že se chystá do Glasgow. Harry byl rád, nutně totiž potřeboval sehnat dárek pro pana Weasleyho, a ten se dal sehnat jen mezi mudly.

Navíc potřeboval vypadnout ze školy. Ve čtvrtek vyhrál další souboj, proti Erniemu, jedinému kandidátovi Mrzimoru a nálada mezi kolejemi teď byla poněkud vyostřená, snad poprvé v dějinách školy.

První co udělal bylo, že zašel za Alex a domluvil si u ní alibi na celou neděli. Neřekl jí, kam jde, jen ji poprosil aby mu věřila a ona tak učinila. Samozřejmě neměla ani tušení, že jde pryč z hradu, to by ho nikam nepustila. Pravděpodobně se domnívala, že má rande a nechce, aby to Ron s Hermionou věděli.

Potom zašel za Arniem Fletcherem, synovcem Mundunguse a školním překupníkem, aby mu vyměnil galeony na libry. Naštěstí měl ten kluk vždycky všechno, byl to opravdu klon svého strýce. Od dob, kdy Bradavice navštěvovali Fred s Georgem největší uličník.

Další zastávka byla v kuchyni, kde přidal nějaké suroviny k lektvarům. Koncentrace naštěstí fungovala, vyzkoušel si ji na nejjednoduším lektvaru, na Kostirostu.

No a nakonec zašel za Ronem a Hermionou, aby jim vysvětlil, že bude zítra celý den se Siriusem v Alexině kabinetě a že o tom nemají nikomu říkat. Samozřejmě mu to slíbili.

V pokoji si pro všechny případy přichystal batoh s penězi, doklady a neviditelným pláštěm. Co kdyby?

---

Severus na něj čekal pod srázem, koště jako vždy (krom toho dne, kdy jej takříkajíc nachytal na švestkách) hozené v trávě. Harry slétl na zem a jako pokaždé jeho koště zvedl a pověsil na strom. Další z jejich malých rituálů, spjatý se sobotním kouřením.

"To není potřeba,"zastavil jej v jeho námaze Severus,"stejně hned letíme, abychom se stihli do večera vrátit." Harry přikývl a koště zase sundal. To že jej Severus nechal se tak namáhat bylo naprosto - typické. Nejspíš měl pocit, že trocha námahy mu neuškadí. No - nestrhl se, tak co.

"Než půjdeme,"zastavil se ještě Severus,"slib mi, že neuděláš žádnou pitomost, nestratíš se mi a nebudeš dělat nic, co ti nedovolím. Jde to totiž na moji hlavu, jasné?"

"Jasné,"protočil Harry oči a nasedl na koště,"letíme?"

Severus přikývl:"Letíme."

---

"Přistaň na té pasece na třetí hodině!"zavolal na něj přes odpor vzduchu letající profesor (Čestmír :-D) a sám zamířil na udané stanoviště. Harry zalétl pohledem k městu, které bylo ještě dobré čtyři míle daleko a poslušně přistál - nechápal sice proč - ale přistál.

"Co se děje?"zeptal se a sledoval Severuse přehrabujícího se ve své brašně.

Severus vytáhl hůlku a odpověděl:"Zastírací zaklínadlo. Narozdíl od tebe si uvědomuji dopad předmětů létajících nad městem na mudly."

Harry pokrčil obočí a zeptal se:"Narážíš snad na můj druhý ročník?"

"Pokud to byl ten, ve kterém jsi letěl přes půlku Anglie ve Fordu Anglia tak ano, narážím."

"Každopádně se nemusíš namáhat,"ujistil ho Harry a zastavil jeho ruku s hůlkou:"Mám s sebou svůj plášť." Vytáhl ze své brašny otcův Neviditelný plášť a rozprostřel si ho na ruce.

Severus se na něj podíval a odfrkl si:"Nejraději bych ho podpálil."

"Štve tě, že jsem ti tolikrát dokázal utéct, co?"zašklebil se trochu Harry. Neznal lepší zábavu, než Severuse trošku provokovat.

"Tolikrát? Dvakrát možná!"ušklíbl se i Severus.

"Pche. Ani o tom nevíš,"popichoval ho Harry:"Tak třeba - ve čtvrtém ročníku - Filch a vejce. Tehdy jsi měl pravdu, byl jsem tam. A v prvním ročníku - to jsem tě sledoval jak se bavíš s Quirellem."

"Spratku!"zabručel Severus,"dávno tě měli vyhodit."

"Mám tě zastřít?"usmál se Harry aby naznačil, že debata je u konce.

"Je to snad návrh?"změřil si jej pobaveně Severus pohledem a Harry jako vždycky zrudl:"Severusi! To se k tobě tak strašně nehodí - sexuální narážky! Zníš jako Sirius."

I přes naivitu a nezkušenost svého mládí Harry tušil, že tohle je jeden z mála způsobů, jakými Severuse skutečně zmanipulovat. A taky že ano.

"Zvládnu to sám,"zaskřípal muž, kterému náhle poklesla nálada pod bod mrazu a silně si klepl hůlkou na hlavu. Harry se na něj mírně pousmál a přehodil přes sebe plášť.

"Můžeme pokračovat?"zeptal se pak a zvedl koště.

"Můžeme,"potvrdil mu jeho doměnku hluboký hlas, který se během jeho aktivity přemístil přímo za jeho záda, ke svému koštěti,"od teď už ale nemůžeme letět stejně, nevidíme se. Jak jen to udělat?"

Harry přerušil zamyšlený hlas svojí myšlenkou:"Co takhle si zpívat? Hodíme tam God save the Queen a bude."

"Jistě, nikdo si nevšimne, že zdánlivě prázdná obloha zpívá hymnu,"odfrkl si Severus,"ne, prostě leť přímo k centru. Na hlavním náměstí - to je to, kde je nejvíc lidí - stojí kostel se zahnutou věží. Zaleť do uličky vedle něj, koště dej do třetího kontejneru zprava- mudlové ho nevidí - a vyjdi ven. Setkáme se u toho kostela.

"Yes, sir!"vyštěkl hraně Harry, v tuto chvíli opět v nejlepší náladě, která byla způsobena tím, že mohl zase jednou opustit školu a nasedl na koště.

"A dávej na sebe pozor,"ozvalo se za ním,"nerad bych vysvětloval řediteli a té bandě, které říkáš kamarádi a rodina, proč jsi natáhl bačkory."

"Rozkošné, ty o mě máš strach!"zkonstatoval škádlivě Harry a nečekal na odpověď. Prostě se odrazil a frnkl. Severus zůstal ještě chvíli na místě, mračil se a sledoval čistou oblohu. Pak si odfrkl, přehodil nohu přes koště a s jakoby vrozeným grifem (díky, Harry) se odrazil. Nakonec možná přece jen přijde létání na chuť.

---

Harry se rozhlédl. Aha! Támhle to asi bude. Zalétl blíže ke kostelu, dvakrát oblétl věž a pátral po nějaké boční uličce. Naštěstí byl poměrně, na skotské poměry až neobvykle, jasný prosincový den.

Potichu slétl do opuštěné uličky a strčil koště do kontejneru. Teprve pak si sundal neviditelný plášť a nacpal jej do brašny. Zvědavě nakoukl do kontejneru. Jedno koště - Severusovo, pokud se nepletl - tam bylo a pod ním se bělalo něco bílého. Natáhl ruku a předmět vylovil. Okamžitě se pousmál.

Cigarety. Otáčel je a pátral po nějaké známce toho, že jsou také Severuse. Nakonec je otevřel a našel v nich papírek, opřený o poslední cigaretu. Vylovil jej a otevřel, aby zjistil, co mu Severus chce.

Poslední ani kurva nebere a tak jsem ji nechal tobě
S.S.

Harry pobaveně zakroutil hlavou a vylovil z brašny pero. Tohle chce odpověď.

Díky. Víš jak rád kouřím. A tuhle - tuhle si opravdu vychutnám...
H.P.

Tak! Tímto okamžikem přestává být obětí Severusových dvojsmyslů a začíná se na nich podílet. Nemůže přece rudnout donekonečna.

Zastrčil papírek zpět do krabičky, vyndal z ní cigaretu, zaklapl ji a hodil zpět do kontejneru. Doufal, že ji Severus ještě prohlédne.

Znovu zalovil v brašně (bezedné, jak se zdá) a vylovil starý zapalovač, dárek k osmým narozeninám od strýčka Vernona a tety Petúnie, pro který doteď neměl využití a škrtl. Slastně do sebe vtáhl první kouř a nechal cigaretu působit.

Chvíli tam jen tak postával a kouřil - však on Severus neuteče - a užíval si motání, které mu cigareta na chvíli přinášela. Pak ji típl, upravil si popruh tašky a vesele vykročil na místo setkání.