Profesore, pozor Potter

56 Sudoku

"Já se tedy rozhodně nedomnívám, že je to dobrý nápad,"oznámil mu Severus den před jejich odjezdem domů,"neměl by ses tam vracet. Nechápu, jak ti to vůbec mohl Brumbál nařídit!"

"Vždyť je to logické, Severusi,"řekl mu klidně Harry a dál se usmíval nad faktem, že udělal všechny zkoušky a postoupil tak do sedmého ročníku,"mámina ochrana a tak. Neboj, budu v pořádku, Dursleyovi nejsou tak hrozní. Nikdy mě netýrali nebo něco takového. Jenom mě prostě nemají rádi. A já je. Nějak to tam vydržím, koneckonců je to naposled."

"Ti lidé loni odjeli na dovolenou, aniž by ti to řekli!"oponoval mu Severus,"pochybuji, že jsi s nimi v bezpečí."

"Nepotřebuju ničí ochranu, to dobře víš,"usmál se na něj Harry,"kdyby se u nás ukázali nějací smrtijedi... no myslím, že by se nestačili divit!"

"A to je taky jediný důvod, proč tě tam nechám jet,"zabručel Severus s trochou sebezapření,"kdyby byly věci jinak, zůstal bys tady ve sklepení."

"Kdyby byly věci jinak, nebyl bych teď tady,"pokrčil Harry rameny a po chvíli přemýšlení dodal:"Nejspíš bych vymýšlel způsob jak ti propašovat do stolu Ďasovce. A navíc si myslím, že prostě žárlíš, že já můžu pryč a ty ne."

"Jistě, o tom to všechno je,"odfrkl si Severus,"taky bych chtěl odjet k vzdáleným příbuzným, měsíc ležet ve svém pokoji, prohrabávat popelnice a pak odjet ke svému kmotrovi do zatuchlého starého baráku plného strašidel. Odhalil jsi mě."

"Hej! Tys mě loni sledoval?"došlo z jeho řeči Harrymu.

"No jistě,"odfrkl si Severus,"víš, loni v létě jsem byl s několika dalšími čaroději pověřen hlídáním takového rozježeného pubertálního spratka, ale i tak jsem si udělal čas na to tě sledovat."

"Aha,"hlesl trochu zahanbeně Harry, ale hned se vzpamatoval,"každopádně, pokud na mě nežárlíš, tak zbývá jen jedna možnost. Ty se o mě vážně bojíš, Severusi!"

"Ne nebojím!"zaprotestoval Severus, ale už to, že se s něčím takovým vůbec obtěžoval (jindy by jen pozdvihl obočí) jej prozradilo. Harry se usmál a rozhodl se to nekomentovat. Věděl, že pokud on ze Severusovy odpovědi dešifroval starost, muž nebude mít problém s tím poznat, že to poznal.

"Bude se mi po tobě stýskat,"řekl po chvíli přemýšlivého ticha, protože on si to narozdíl od staršího muže mohl dovolit.

"O tom nepochybuji,"odvětil Severus klidně,"i když to považuji za značně přehnané, skoro až nebelvírské, řekl bych. Zmijozela by nikdy nenapadlo, že by se mu mělo stýskat po někom, koho uvidí ani ne za dva měsíce."

Harry se rozesmál:"Jak by tě to taky mohlo napadnout? Stesk je cit, ne rozumová záležitost!"

"Takže ke mě chováš city?"zajel Severus do starých dobrých popichovacích kolejí, ve kterých se cítil nejjistěji.

"Jistě že ano,"odvětil však Harry nezvykle vážným a tichým tónem,"jako by to nebylo jasné."

"Vážně?"Severus skoro neviditelně rozšířil oči.

"Vždyť už jsem ti říkal, že se mi bude stýskat,"pokrčil rameny,"jestli stesk není cit, tak už nevím co jiného."

Severus jej chvíli pozoroval a pak řekl:"V tom případě se mi bude taky stýskat."

Harry chvíli přemýšlel nad tím proč to řekl, protože tohle absolutně nebylo Snapeovské gesto. A velmi brzy začal mít dojem, že stesk se během jejich rozhovoru pro Severuse stal pouze zástupným slovem, metaforou pro něco jiného.