Profesore, pozor Potter

16 Svátek všech svatých

Do Bradavic začínalo vát opadané listí ze stromů a všem bylo jasné, že přichází Svátek všech svatých. Brnění skřípala, duchové kvíleli, Filch začínal vytírat neustále mokrou podlahu za svého obvyklého mrmlání. Hrad začínal ožívat vzrušením, protože toto období, v jiných částech Anglie tak neoblíbené, bylo v Bradavicích tím nejoblíbenějším, snad kromě léta. Byl to čas posledních paprsků slunka, čas hostin a hlavně čas začátku famfrpálové sezóny.

Letos Harry toto období neprožíval ani zdaleka tak moc jako jiné roky. Nikdo se ho na chodbách nepokoušel uřknout tak, aby nebyl schopen nastoupit v zahajovacím zápase proti zmijozelu, nikdo na něj hanlivě nepokřikoval urážky ve snaze ho vytočit - zkrátka, nikdo si ho nevšímal.

A právě díky tomu měl pocit, že má konečně, po všech těch letech klid. To co by jiného chytače zdrtilo, jej mohlo jedině potěšit. Neznal lepší zábavu, než poslouchat, jak všichni zmijozelští pokřikují na Deana, jež ho nahradil na jeho postu.

Zkrátka - užíval si.

Tedy až do chvíle, kdy na něj Malfoy poslal Crabba s Goylem, aby ho zmlátili. Poslal mu dokonce i vzkaz. Prý ať mu to není líto.

Parchant. Ti dva obři si na něj počíhali ve sprchách. Harry si zrovna stahoval trenýrky, hůlku bezpečně odloženou na druhé straně místnosti. Beznadějná situace i pro někoho kdo ovládá bezhůlkovou magii, byť zatím jen tak trošičku. V místnosti byla pára, díky které neviděl ani na krok.

Crabbe se podíval na Goyla, zamručel a pustil se do díla, přesně jak jim Draco přikázal. Nějaká magie je absolutně nezajímala. Prostě a jednoduše vzali Pottera mezi sebe, hodili do do vypuštěného bazénu až mu hlava zakřupala a začali do něj bušit.

"Vinci?"zabručel Goyle a ukázal prstem na krvavou skvrnu, která se tvořila kolem Harryho hlavy. Crabbe se na skvrnu podíval, opět zamručel a řekl:"Padáme."

Jak řekl, udělali. Zmizeli z koupelny jako pára nad hrncem. V jednom okamžiku jich bylo, a ve druhém už ne.

Harry v koupelně ležel dlouho. Našlel ho až po sedmi hodinách vyděšený třeťák a okamžitě se rozběhl pro madame Pomfreyovou.

Na ošetřovně bylo do deseti minut plno. Ta děsivá zpráva se hradem šířila jako prasečí chřipka. Harry Potter, největší celebrita kouzelného světa hned po Zlatoslavu Lockhartovi, leží na ošetřovně a možná už se neprobere! Dívky vzlykaly a omdlévaly, chlapci jen stěží dokázali, že se jim nechvěly brady. Samozřejmě vyjma Draca Malfoye, jeho dvou goril a zbytku zmijozelu.

Donesla se dokonce i k uším nepříliš společenského profesora lektvarů, který se rozhodl ji prozatím ignorovat, a čekat, až za ním někdo příjde pro lektvary. Pak si ovšem můžete být jistí, že bude nahoře jako blesk.

A skutečně. Během několika málo minut se ozvalo zaklepání na jeho dveře. Otevřel a spatřil udýchanou Hermionu Grangerovou s rozmazanou řasenkou. Kdy vlastn ona začala používat řasenku, podivil se. Skutečně to letí, pamatuje si ta děcka jako neposlušné prváky a teď jsou z nich téměř dospělí jedinci.

"Profesore,"vyhrkla okamžitě dívka,"potřebujeme stabilizační lektvar a vaši osobní přítomnost na ošestřovně. Harry byl napaden."

"Napaden?"podivil se. Nic takového se k němu nedosneslo. Kdo přemohl Pottera, se všemi jeho novými vlastnostmi a sílou jeho magie?

"Ano, našli ho v koupelně, zřejmě ho někdo napadl ve chvíli kdy byl bez hůlky,"vysvětlila dívka.

"Dobře,"řekl Snape,"vyřiďte, že jsem za chvíli tam." Zabouchl dveře a kvapně si oblékl něco trochu víc do společnosti, než byly černé kalhoty a volné černé triko, mudlovský výstřelek, který si dopřával na doma.

Ve dveřích ošetřovny se srazil s Blackem. Jak milé. Nešetrně ho odstrčil, nevšímaje si jeho jekotu a vešel dovnitř. Přešel k posteli s typicky bílým povlečením, na němž se jako skvrna černaly Harryho vlasy, tak tmavé v porovnání s náhle sinalou pletí.

"Tak co s ním je?"řekl do ticha, které se rozhostilo po jeho příchodu. Black mezitím přešel k Harrymu, chytil ho za bledou ruku a nenávistně řekl:"Co je zrovna tobě do toho?"

"Poslali pro mě ty idiote,"vyštěkl nenaloženě,"myslíš, že jsem tady ze své vlastní vůle."

"No tak Snapee, nedělej ze sebe loutku. Všichni dobře ví, že kdybys nechtěl přijít, prostě bys tu nebyl. Tebe nikdo ovládat nemůže! Na to jsi moc zmijozel..."

"Pokud zmijozel znamená neovlivnitelný, pak ano, máš pravdu,"ušklíbl se Snape.

"Polib si prdel!"vyprskl Sirius, ale pak spatřil spalující pohled Alexy a spolknul svoji další poznámku. Severus vitězoslavně zdvihl obočí a vydal se konzultovat Harryho stav s madame Pomfreyovou.

"Mohl by ses do Severuse přestat navážet?"řekla rázně Alexanda, jen co Snape zmizel.

"Jistě,"řekl schlíple Sirius, který ani v takto vážném okamžiku nedokázal myslet na nic jiného než na hloubku jejích očí.

Severus se vrátil v patách madame Pomfreyové, která se tvářila vážněji než obvykle. Přešla k Harryho posteli, podívala se na všechny přítomné, a pak nezvykle tichým hlasem řekla:"Nemohu nic dělat. Harry je v kómatu, a pravděpodobně bude do rána mrtvý. Nevím, jak tomu zabránit."

"Přece se musí dát něco dělat,"zašeptal zlomeně Remus a pevně stiskl ruku Seta, který tam byl jako jeho morální podpora.

"Ano,"řekla smutně Pomfreyová,"můžete jít na hostinu a usilovně se modlit k Merlinovi, aby se Harry probral."

Všichni zůstali stát jako opaření, jediný Sirius byl schopen slova:"Jestli si myslíte, že se od Harryho byť jen pohnu, tak se šeredně pletete! budu u něj, dokud se neprobere."

"To nepřipustím! Ten chlapec potřebuje klid!"

"Jak mi v tom zabráníte?"hádal se Sirius.

"Ona třeba nijak,"řekla nevraživě Alex,"ale já ano! Jestli okamžitě nepřestaneš řvát, tak tě vykopu ven! a to platí i pro ostatní. Seberte se, zvedněte ty svoje ubulené zadky a pojďte na oslavu. tímhle Harrymu nepomůžete a jsem si jistá, že by chtěl, abyste se šli bavit!"

Všichni začali pomalu vstávat a vydali se, i když neradi, na hostinu. Měli plnou hlavu Harryho a byli si jisti, že se rozhodně bavit nebudou. Jak by taky mohli, když vidí brečící Hermionu i Rona, zamračeného Remuse se Siriusem a ředitele, který už také vzdal naději. Jediný, kdo se tvářil vcelku normálně, a to bylo právě to, co mu zazlívali, byl Severus. Netušili totiž, že má plán.

O čtyři hodiny později se Severus Snape vykradlze svých komnat, tiše jako myška se proplížil kolem všech z večírku se vracejících studentů a zamířil na ošetřovnu. Došel až do liduprázdné, tiché místosti, ve které byl slyšet jenom lehoučký dech Harryho Pottera, osamoceně bojujícího o život. Byl si jist dvěma věcmi - za prvé věděl, že to Pomfreyová s Harrym myslí dobře a proto ho nechává v klidu, a za druhé věděl, že se absolutně mýlí.

Klekl si na zem před Harryho postel a nejistě si odkašlal:"Pottere. Harry. Nevím kde teď jsi, ani co tam děláš, ale tak nějak tuším, že mě slyšíš. Podívej se, mám takový pocit, že teď stojíš před rozhodnutím. Máš zůstat tam kde jsi, nejspíš někde v teple, a nebo se máš vrátit sem k nám, na studenou zem? Já bych se byl vůbec nerozhodoval, ale ty se nad tím zamysli. Uvědom si, kolika lidem bys chyběl, a o co bys přišel. Vrať se sem. Já- v poslední době jsme spolu strávili dost času a myslím, že jsme teď, no, něco jako přátelé. Tak se vrať, ano?"

Chvíli napjatě sledoval, jestli se s Harrym nestane nějaká změna a když viděl, že ne, povzdechl si. Tušil, že tohle nebude ta správná cesta. Nadechl se tedy ještě jednou a rázně řekl:"Mimochodem, už jsem ti někdy řekl, že jsem zhruba devět měsíců před tvým narozením spal s tvojí matkou a že jsem možná tvůj otec?"

Chvíli bylo ticho a s Harrym se neudála žádná změna, ale pak se chlapec sípavě nadechl, zvedl z peřin a nepříčetně na Severuse vychrstl džbán vody, který mu ležel na nočním stolku. Pak začal hulákat.