Profesore, pozor Potter

44 Odhalení

Nakonec se rozhodl, že jak Ron tak Hermiona mají svým způsobem pravdu. Severus by se opravdu měl dozvědět to o Siriusovi a Alex. On mu to ale nemůže říct. To by přece znamenalo zrazení Siriusovy důvěry. A k tomu ho nikdo nedonutí.

Takže musí zařídit, aby se to Severus dozvěděl jinak. Od někoho jiného. Ale kdo by měl tolik odvahy a byl tak šílený aby mu čelil? Nad tím se opravdu nemusel zamýšlet dlouho. Byla tu jen jedna taková osoba. A velmi příhodné bylo, že právě tato osoba také vůči Severusovi jistě trpěla výčitkami svědomí. Alex, samozřejmě.

Jenomže jak ji přesvědčit, že by svému bratrovi měla říct pravdu, aniž by jí prozradil, že na tom má osobní zájem? A jak přesvědčit sám sebe, že mu jde pouze o Severusovo osobní blaho a vůbec ne o to, že by se na něj mohl zlobit kvůli vyzrazení všech těch věcí které podnikali Ronovi s Hermionou.

Nakonec na to přišel a místo na snídani zamířil do profesorčina kabinetu. Ráno během běhání Severusovi o včerejším rozhovoru s kamarády neřekl, měl za to, že to počká až po té jobovce se Siriusem a Alex.

"Alex? Neruším?"nakoukl po zaťukání dovnitř a potěšeně zaregistroval, že je v místnosti sama.

"Ale vůbec ne, dost dlouho jsi tu nebyl,"usmála se na něj žena.

"No jo, měl jsem strašně práce,"pokrčil rameny.

"Takže ten problém s Ginny už se vyřešil?"zajímalo ji.

"Problém s Ginny?"nakrčil nechápavě obočí, ale pak mu došel jejich minulý rozhovor a chytil se,"jo jasně, to už je v klidu, všechno jsme si vyříkali, přesně jak jsi mi to poradila. Co ty?"

"Myslíš já obecně, nebo já a Sirius?"řekla s úsměvem.

"Páni, ty do mě vidíš,"divil se hraně Harry,"jsi tak strašně empatická, vůbec ne jako tvůj bratr."

"Harry,"napomenula ho Alex,"ohledně Severuse máme dohodu, ne? Nechci o něm slyšet jediné křivé slovo."

A já nechci žádné říkat, pomyslel si Harry, ale jak říká Machiavelli, účel světí prostředky.

"Neboj, já ti na něj nadávat nebudu,"brzdil se hned obranně,"jenom jsem si myslel, že už tě Sirius možná přesvědčil, že ve skutečnosti tvůj bratr není ani zdaleka takové zlatíčko."

"I kdyby byl z radioaktivního hliníku, mě je to jedno,"ujistila ho Alex,"a proč sis něco takového myslel? Sirius by mě nikdy k ničemu takovému nepřesvědčil a dobře ví, že kdyby to jenom zkusil, má útrum. Jak tě to vůbec napadlo?"

"Nevím, prostě mi připadalo, že jsi argumentům ohledně tvého bratra přístupnější než ze začátku. Už tě s ním skoro nevidím mluvit. A neřekla jsi mu o Siriusovi a to jsi mi v létě tvrdila, že jste si vždycky říkávali všechno. Tak jsem si myslel, že se vaše vztahy trochu ochladily. Bylo by to logické, koneckonců teď máš Siriuse..."

Byl zlý. Moc, moc zlý. A co bylo nejhorší, bavilo ho to. Alex se na jeho slova okamžitě zvedla:"Ale tak to vůbec není. Ujišťuju tě, že Severus a já jsme si stále velmi blízcí. Vlastně jsem se za ním zrovna chystala, vidíš?"

Rychle se zvedla a popohnala ho ven z kabinetu. Harry se skoro cítil špatně. Ale vážně, jak by to mohl neudělat? Vždyť to bylo tak zatraceně snadné. Ona mu dokonce i pomáhala! Na jeho místě by se všichni zachovali úplně stejně.

---

A pak se to všechno strašně pokazilo. Víc, než by si býval myslel. Po obědě se vypravil za Severusem, protože měl volnou hodinu a protože - no, protože chtěl vědět, jestli jeho plán zabral.