Profesore, pozor Potter

31 Souboj vol.2

"CO TO SAKRA MĚLO BÝT?"

Harry vytřeštil oči. Vážně před ním stojí Ron? Takhle naštvaného ho ještě neviděl. Rozhlédl se kolem sebe ztichlou Velkou síní a řekl:"Ehm... myslíš, že bychom si mohli promluvit jinde?"

Ron po něm přejel nepříliš veselým pohledem a vstal. Hermiona se rychle vymrštila a následovala je ven z místnosti. Harry je s povzdechem zavedl do nepoužívané učebny asi třicet stop od Velké síně a zabezpečil ji proti odposlechu.

"Takže?"zeptala se Hermiona, nejspíš aby Rona zase nenapadlo řvát.

"Co?"dělal Harry nechápavého.

"Proč jsi nechal Malfoye, aby tam s tebou z odpuštěním vyjebával? Všichni víme, že jsi na mnohem vyšší úrovni než on! A kde jsi spal?"spustil stále naštvaný Ron,"víš jak jsem se těšil až mu to konečně natřeš?"

Harry je přejel pohledem a došlo mu, že neuvěří jen tak něčemu. A pak ho napadl opravdu - Snapeovský - plán. Zahraje jim na city.

"Já už prostě nemůžu,"řekl zlomeně a sesuul se na nejbližší lavici,"všechno to násilí, ubližování lidem - to po mě nikdo nemůže chtít. Je mi šestnáct, pro Merlina. Měl bych... běl bych chodit s holkama a popíjet na akcích a ne pořád s někým bojovat! Už nikomu nemůžu ubližovat, ani Malfoyovi!" Složil si hlavu do dlaní a začal se třást.

Chvíli bylo ticho a pak mu někdo položil ruku na ramena:"Harry. Promiň nám to vyptávání, my - netušili jsme, jak se cítíš. Samozřejmě, a to mluvím i za Rona, chápeme jak těžké to pro tebe je."

Harry se cítil skoro provinile. Když se nad tím tak zamyslel, měl se v poslední době lépe než kdy předtím. Vlastně ho celá ta věc s bojem celkem chytla. Rád se cítil uprostřed děje a nedokázal si představit, že by byl jako - jako Ernie Macmillian nebo Crabbe a sledovat věci z povzdálí.

"To ale nevysvětluje, kde jsi spal,"přerušil Ron vzniklé ticho.

"To je pravda, proč jsi nespal ve věži, Harry?"

"Přesně pro tohle,"oznámil jim, stále ještě schoulený do klubíčka,"bál jsem se, že se všichni budou vyptávat, že mi nedají chvíli pokoj a že budu muset vysvětlovat proč jsem udělal, co jsem udělal."

"A kde jsi spal?"

"Na ošetřovně. Vplížil jsem se tam, když byla madame Pomfreyová na záchodě,"vysvětlil rychle a dodal:"Neměli bychom jít? Za chvíli začíná ten souboj a já si ho nechci nechat ujít."

"Tak já ho zasevidět nepotřebuju, stejně všichni víme jak to skončí,"frfňal Ron,"Snape bude toho parchanta šetřit, nejspíš mu ještě vyčaruje zmrzlinu."

"Malfoy si vybral Snapea?"nezapoměl Harry ani na to poslední. Samozřejmě, pokud spal na ošetřovně, nemohl mít ponětí o tom, co se dělo v síni když odešel.

"Samozřejmě že ano. Od té podlé krysy se ani nedalo nic jiného čekat,"oznámila mu Hermiona.

Vyšli ven s místnosti a tiše vklouzli zpět do Velké síně. K Harryho smůle už stihli odklidit snídaně, takže dnes bude hladový. Opět tam stál pouze jeden stůl a hodně studentů, takže jim dalo hodně práce proklestit se dopředu.

Malfoy stál klidně na stole a čekal na svého protivníka. Očividně ze zápasu neměl ani trochu obavy, koneckonců strávil několik lete lezením do Severusova zadku. Ve složených rukách držel svoji tmavou hůlku a poklepával si jí na rameno.

Harry se podíval na druhou stranu a spatřil něco, co ještě Bradavice neviděly. Severuse Snapea bez jeho hábitu. Muž došel oblečený do konzervativní černé košile a už méně konzervativních černých kalhot. Vlasy si svázal do gumičky, přesně tak, jak je nosíval během jejich cvičení a z obličeje mu čišelo pohrdání.

Harry se zatřásl. Vážně by nechtěl být na Dracově místě. Divil se že neprchá. On sám takový pohled v mužových očích viděl jen dvakrát. Jednou, když díky nim ztratil Merlinův řád první třídy a podruhé když ho načapal v myslánce. Otřásl se. Na to vážně nechtěl vzpomínat.

"Severusi? Draco?"zavolala Alex ze středu stolu,"můžeme?"

"Jistě profesorko,"protáhl líně Malfoy a Severus mírně kývl. Vydal se dopředu a při svém postupu rychle zavadil pohledem o Harryho, který mu stihl poslat přání zdaru. Jako by bylo potřeba. Severus rozmáčkne Malfoye i bez hůlky.

"Připravte se!"zavelela Alex.

Draco natáhl hůlku, Severus nechal svoji spuštěnou.

"Pozor!"

Draco mírně nervózně sevřel svoji zbraň, zatímco Severus svoji hůlku pustil na zem. Zašumění se neslo sálem jako vlna.

"Teď!"křikla Alex a Draco vyslal první kouzlo. Severus překřížil ruce a nechal do sebe zaklínadlo narazit. Dav s sebou skupinově cukl, narozdíl od profesora. Ten jen nehybně stál a upíral pohled na Draca.

Draco nervózně polkl a sevřel pevněji hůlku. A pak udělal svoji největší chybu. Podíval se Severusovi do očí (do oka, ale to zní divně). Okamžitě ztuhnul a začal se mírně třást. Nikdo nevěděl co Severus dělá, tedy krom Harryho, Albuse a pár dalších, ale bylo zcela očividné, že je to něco hrozného.

Dracova ruka se marně snažila otevřít, pustit hůlkua  ukončit tak souboj, ale jeho prsty na ní drželi jako přilepené. Harry je fascinovaně sledoval a opět se klaněl Severusově bystrému úsudku. Nitrobrana, geniální.

A pěkně odporné. Byl si skoro jistý, že Severus chlapci z hlavy vytahuje ty nejhorší vzpomínky a přehrává mu je před očima. Vzpomínky na hádky rodičů, na výprasky, které dostával když zlobil, na žárlivost, kterou v něm vzbouzel fakt, že existují lepší lidé než on sám.

A nejlepší bylo, že nikdo pořádně nevěděl co se děje a nemohl mu v tom tak zabránit. A i kdyby někdo chtěl (jakože Lucius by jistě okamžitě zakročil, kdyby tedy nebyl v Azkabanu), on mu přece neubližoval, no ne? Ublížení bylo, když Draca napadl hipogryf, ale pár vzpomínek? To přece není tak hrozné...

Samozřejmě že ano, bylo to hrozné, jedna z nejhroznějších odplat, o kterých Harry kdy slyšel a byly v mezích zákona, mnohem horší než fyzická bolest, protože ta časem zmizí, ale tohle - tohle si Malfoy bude pamatovat.

Po ani ne deseti minutách Severusova stání a Dracova jekotu se muž sehnul, zvedl svoji hůlku a zvučným hlasem řekl:"Expelliarmus!"

Ticho, které nastalo, když Draco konečně zmlkl bylo přímo ohlušující. Všichni mlčeli a zvědavě nakláněli hlavy ke zhroucenému blonďákovi, aby viděli jeho reakci. Draco se se slzami v očích postavil a na celý sál zaječel:"Tohle si vypijete! Můj otec - zažaluje vás! On vás zažaluje!"

"Nejsem si tak docela jistý, že se v Azkabanu nacházejí žádosti o zahájení soudního procesu,"odfrkl si klidně Severus a otočil se k Malfoyovi zády. Ten na nic nečekal a před zraky celé síně na Severuse vyslal zaklínadlo.

Severus se v poslední vteřině ladně otočil a vlastním zaklínadlem, které jako zlatá čára vyletělo z jeho hůlky Dracovo modré přetrhl. Zlaté zaklínadlo se odrazilo od stěny sálu a vpilo se do Draca. Ten chvíli s rozšířenýma očima hleděl na svoji hruď, jako by nemuho uvěřit tomu co se stalo a pak - pak začal stepovat.

Harry se i se zbytkem davu úlevně rozesmál. Když se blonďák díval na svoji hruď, připomínal mu Tonksovou na Ministerstu kouzel, chvíli předtím než zemřela a trošku se lekl. Ne že by si myslel, že ho chce Severus zabít, ale mohl ho nějak zranit.

Severus se opět otočil a sešel ze schůdků. Pak se otočil k Alex a řekl:"Myslím, že ty souboje nebyly dobrý nápad. Jako by venku nebylo násilí dost." S těmito slovy opustil místnost a tak neslyšel Alexino rozhněvané:"Taky tady žádné násilí nebylo, dokud jsme tam nepustili tebe!"

"Wau!"vypískl Ron, jen co se dav trošku uvolnil,"Snape je moje nová hvězda!"

"Fakt?"pobavilo to Harryho.

"Ne, pořád je to zmetek,"změnil rychle názor Ron, ale i tak. Tohle byude jedna z mých oblíbených vzpomínek. Hej ale proč tam jenom tak stál? Co mu to dělal?"

"Myslím, že to zůstane mezi nimi,"řekl záhadně Harry a vydal se pro nějakou snídani.