Profesore, pozor Potter

29. Souboj

Naposledy poklepal hůlkou na stříbrný přívěšek a usmál se. Konečně je to hotové. Zvedl přívěšek ze stolu aby si ho ještě jednou prohlédl. Byl zhotoven z velmi vkusného stříbra, kterým barevně prosvítaly použité lektvary. Ne nějak moc, jenom slabě, téměř nepostřehnutelně.

Dvanáct malých kuliček se lesklo ve světle svící ozařujících nebelvírskou společenskou místnost a Harry ohledával spoje. Spojil kuličky velmi volnými stříbrnými uzly, uvázanými přesně tak, aby byly na Severusovu ruku. Také na každou jednotlivou kuličku vytepal znak, kterým se označoval ten který lektvar.

Doufal, že to na Severuse není příliš zdobné. Dal si dokonce tu práci a vybíral verze lektvarů modré barvy, jen proto, že to byla Severusova oblíbená barva. Nejvíc zabrat mu dala barevná úprava Mnoholičného lektvaru.

A byl velmi pyšný na uzavírání šperku. Dost dlouho nemohl přijít na to, jak řetízek spojit, až ho napadlo, že by mohl použít bezoár. Malý kámen měl na uzavírání přesně správnou velikost a navíc sloužil jako univerzální antidotum.

Mávl hůlkou a dárek se před ním zabalil do úhledného balíčku. Ručně na něj připevnil cedulku i s vysvětlením a položil je ke všem ostatním, již zabaleným dárkům. Nakonec se mu podařilo přijít i na vhodný dárek pro Alex, dokonce bez nutnosti konzultace se Siriusem.

Vymyslel, že jí dá stejný náramek jako Severusovi, akorát v jejím případě bez lektvarů a celé té symboliky kolem. Jediná věc, kterou ponechal byl bezoár. Ten se přece vždycky hodí, nebo ne?

Spokojeně se na velikou hromádku zadíval a sám se pochválil. Teď už stačí říct skřítkům, aby to doručili obdarovaným ráno na Boží hod. Ale na to je ještě času dost, vždyť Vánoce začínají až pozítří. Teď ho čeká jiná povinnost. Souboj.

S povzdechem vstal a vydal se do Velké síně. Tohle nebude dobré. V posledním duelu se měl utkat s Malfoyem, ale věděl, že to ani utkání nebude. Rozhodl se totiž, že toho parchanta nechá zvítězit.

Důvodů měl až až. Za prvé, celá ta věc se souboji se mu nepozdávala. Ze začátku, když stál proti lidem, kteří vlastně ani bojovat nechtěli to bylo v pořádku. Vždycky je odzbrojil a byl klid. Ale později - no, musel začít bojovat. A to se mu nelíbilo. Věděl, že díky pokaženému lektvaru je mnohem silnější než kdokoli jiný v Bradavicích kromě Severuse a snad Brumbála.

A to byl další problém. Kdyby vyhrál, musel by si zvolit, se kterým profesorem byde bojovat. No a Severus - vždyť to se přímo naskýtalo, no ne? Byl jediný, kdo se s ním mohl měřit a navíc to očekávala celá škola. Vlastně zaslechl něco jako sázky na jeho proti Severusovi.

A to nechtěl. Nechtěl bojovat se Severusem, teď už ne. A taky by se mohli prozradit. Kdyby bojovali proti sobě, někdo by si všiml, jak vyrovnaní si jsou, jak podobné metody používají a tak. A kdyby nevyzval Severuse? Musel by se úmyslně nechat porazit jiným profesorem a to by bylo ještě víc ponižující než nechat se porazit Malfoyem. Všichni by si mysleli, že se jenom snaží dotyčnému profesorovi zavděčit.

Ne, prostě se nechá porazit a konec. Naštěstí teď všichni odjíždí na prázdniny, takže bude mít klid. Přes Vánoce na to všichni zapomenou.

Došel do Velké síně a rozhlédl se po změnách. Pochopitelně odsunuli všechny stoly krom jednoho stranou, tak aby vznikl dostatečný prostor pro publikum. Stůl na kterém budou bojovat pokryli ubrusem, který až příliš připomínal ten, který použil ve svém Soubojnickém klubu Lockhart.

Malfoy už na něj čekal. Klidně stál u schůdků vedoucích na jeho stranu stolu. Choval se stejně arogantně jako obvykle a Harry musel polknout. Malfoy mu to dá sežrat. Věděl, že prohrát s ním pro něj nebude nic jednoduchého, ale musí to tak být.