Profesore, pozor Potter

6. Nehoda

"Ronalde, co to máš na sobě!"vyjekla Hermiona, jen co Harry s Ronem vyšli ze dveří.

Ron měl-...no vypadalo to trošku jako hábit, ale bylo to naopak a ještě naruby. Kravatu si ovázal kolem čela a boty neměl vůbec.

"Co?"zamumlal rozespale Ron a promnul si oči.

Hermiona k němu přišla a hůlkou ho s vrtěním hlavy upravila.

"Vážně. Nechápu jak se můžeš takhle obléknout. Podívej se na Harryho, má dokonce i vyleštěné boty,"peskovala ho.

"No jóóóó, Harry má vyleštěný botičky", ušklíbl se na ni Ron,"to abys ho pohladinkala po hlavičce, chudáčka malýho."

Hermiona se nadechla a začala Ronovi opět něco vyčítat. Harry jenom pobaveně zakroutil hlavou a vydal se za nimi na snídani.

Po cestě se sám se sebou vsadil, že do Vánoc už spolu budou chodit.

Ječeli na sebe i při jídle, přerušil je až příchod Mcgonnagalové s rozvrhy.

"Tak, pan Potter-...přeměňování, formule, obrana, bylinkářství a lektvary. Velice jste mě potěšil, vidím že jste konečně zabral i v lektvarech."

"Ano, jistě", zamumlal a prohlížel si svůj rozvrh. Nevěřícně do něj zíral. 8 hodin lektvarů týdně? To je vtip ne? Proboha, kdo to vymyslel? To má se Snapeem trávit tolik času?

Aspoň že i Obrana byla osm hodin v týdnu.

"Taky teď máte lektvary?"zeptala se Hermiona, jen co dostala svůj rozvrh.

"Hm-..."kývl hlavou Harry.

"Já teda ne. Možná ti to nedošlo, Hermiono, ale já narozdíl od tebe a tadyhle geniálního Harryho nedostal z lektvarů vynikající, takže můžu těžko jít na lektvary!"odsekl Ron.

"Proč jsi na ni tak hnusný?"zeptal se Harry Rona, poté co Hermiona rozzuřeně odběhla, aniž by dojedla snídani.

"Chci aby si mě všimla,"řekl Ron, jako by to bylo normální.

"Takhle?"divil se Harry."Takhle by se ji pokoušel dostat tak nějaký šestiletý kluk, nenapadlo by tě, že kdybys ji sem tam pochválil, měla by tě hned raději?"

"Myslíš?"ptal se překvapeně Ron.

"Jsem si skoro jistý."

---

"Tak co? Už si se uklidnila?"zeptal se Harry Hermiony, která na něj čekala před učebnou lektvarů.

"Ale jo. Prozraď mi, proč se tak chová? Proč prostě nemůže být normální?"

Harry se usmál. Tohle je ideální příležitost."Vlastně si myslím, že jenom chce, aby sis ho všimnula."

"Myslíš?"zeptala se trochu veseleji Hermiona a automaticky zamířila do poslední lavice.

Harry si chtěl sednout vedle ní, než ale dosedl, vyrušil ho Snape.

"Tak to ne, pane Pottere! Nebudete sedět se slečnou Grangerovou. Nepochybuji, že jen díky ní jste se dostal do pokročilých kurzů, a rozhodně vás tu nehodlám trpět další dva roky, takže se posadíte k Longbottomovi."

Harry se zašklebil na Hermionu a přesunul se do první lavice, ve které se už krčil Nevile.

"Jak to, že chodíš na lektvary? Myslel jsem , že je nesnášíš?"zeptal se překvapeně ustrašeného chlapce, protože mu došlo, že Nevile těžko udělal zkoušky.

"M-měl jsem přijatelně a protože se chci stát léčitelem, profesorka Prýtová se za mě přimluvila. Snape nakonec řekl, že když dneska nic nepokazím, nechá mě tady."