Profesore, pozor Potter

27. Tatíček

"Dal sis na čas,"procedil Severus mezi zuby, jen jej spatřil přicházet. Harry se usmál a pokrčil rameny. Severus v odpověď přimhouřil oči a pokroutil hlavou.

"Tak kam nejdřív?"zajímalo Harryho.

"Trafika,"řekl stručně Severus a vykročil směrem z náměstí.

"Je to daleko?"zajímal se Harry.

"Dost,"potvrdil Severus,"tady v centru by se jich také několik našlo, ale všude je strašně předraženo."

"Nečekal bych, že zrovna tobě půjde o peníze,"podivil se Harry,"při kurzu, který teď galeon má - mohl bys vykoupit zverimex a pořád by ti zbylo!"

"O peníze nejde, jen nechci přispívat bezohledný vydřiduchům na jejich pohodlné životy,"zavrčel Severus a Harry se teatrálně zastavil.

"Co je?"obrátil se na něj muž.

"Severusi!"vyhrkl rádoby překvapeně Harry,"ty jsi normální aktivista! Nepracuješ třeba pro Greenpeace, nebo tak něco?"

Severus jej propíchl pohledem a beze slova se otočil zpět na cestu. Zjevně mu ani nestál za odpověď. Harry se rychle rozešel a dohonil jej přede dveřmi již zmíněné trafiky. Vešli dovnitř a Severus si velmi rychle vyřídil své objednávky. Dokonce ani nechtěl slyšet nic o tom, že by Harry mohl zaplatit polovinu cigaret, když mu je pořád kouří.

"Stejně je to nefér,"brblal Harry,"nenechal jsi mě, abych ti za ty cigarety zaplatil i když víš, že sám si je koupit nemůžu a musím chodit za tebou."

"Neměl by jsi kouřit vůbec,"připomenul mu Severus,"vůbec se nedivím, že ti ten prodavač nic neprodal."

"Trošku pozdě na poučování, ne?"odfrkl si Harry,"už jsi mě do toho tak jako tak navezl."

"Já?"podivil se opravdově Severus,"strčil jsem ti snad někdy něco do pusy?"

"Bohužel ne,"ušklíbl se Harry a užíval si způsob, jakým se Severus na chvíli zarazil. Očividně nečekal, že mu ty jeho dvojsmysly začne vracet.

"Co?"řekl trochu zmateně, jako by nevěřil vlastním uším.

"Říkal jsem, že bohužel ne,"zopakoval mu nevinně Harry a tvářil se, jako by ten dvojsmysl vůbec nechápal.

"Co potřebuješ ty?"změnil zmatený Severus raději téma.

"Elektropotřeby,"usmál se Harry a strčil si ruce do kapes.

"Na co?nechápal Severus,"v Bradavicích elektřina nefunguje."

"Dárek pro pana Weasleyho,"vysvětlil mu Harry,"každý rok mu dávám něco mudlovského."

"Není elektřina pro tento případ příliš nebezpečná?" váhal Severus,"přece jenom, Weasley by se mohl zranit - ne že by mi na tom záleželo - ale mohl by."

"Koupím mu jen mobil,"uklidnil ho Harry,"už několikrát se mě na ně ptal, myslím, že to ocení."

"Co je to mobil?"zajímalo Severuse.

"Přenosný telefon bez drátů,"vysvětloval mu Harry.

"A jak to přenáší zvuk, když to nemá dráty?"divil se Severus.

"Nemám ponětí,"usmál se Harry,"když jsem žil mezi mudly, mobily se ještě nepoužívaly."

"Nemáš hlad?"zeptal se Severus, aby změnili téma.

"Trochu ano,"přikývl Harry,"možná bychom se mohli někde najíst, až nakoupíš co potřebuješ..."

"Ujednáno,"přikývl Severus,"znám tady jednu docela dobrou restauraci, většinou tam po nákupech chodívám."

Vešli do obchodu s mobilními telefony a Harry zamířil k pultu, obsluhovanému mladým nadšencem.

"Dobrý den, přejete si?"uvítal je chlapec s profesionálním usměvem a položil ruce na pult.

"Chtěl bych nějaký mobilní telefon,"řekl Harry.

"V jaké cenové kategorii?"zeptal se mladík Severuse. Harry zmateně pokrčil obočí. Proč se baví se Severusem místo s ním?

"Stačí nějaký levnější,"řekl a připadal si čím dál nepatřičněji. Mladík očividně očekával, že mluvit bude Severus.

"Preferujete nějakou značku? A barva? Chcete mít ve svém telefonu zabudovaný i foťák a přejete si, aby podporoval spojení přes infračervený port? (uvědomme si, že Harry Potter se odehrává v letech již minulých)"tázal se teď už jeho prodavač:"A přeje si tatínek platit kartou?"

Harry vytřeštil oči a div nevyprsknul. Otec? To jako vážně? Zalétl pohledem k Severusovi, který na sobě nedal znát jedinou známku překvapení nebo pobouření a řekl:"Ne, platit budu já. Tátovi bude čtyřicet, má to být dárek. A barva - no, myslím, že bude souhlasit s černou."

"Taky myslím,"přejel prodavač Severuse pohledem a vyhrabal z podpultu jakýsi mobil neurčité značky (žádná reklama nebude, dokud mi společnosti nezaplatí! :-D).

"Tak co myslíš, tati?"Harryho to začínalo bavit. Kdo by byl tušil, že se jim něco takového přihodí?

"Je vyhovující. Zaplať a půjdeme,"řekl temně Severus. Harry se skutečně bavil. Severuse to štvalo! Užasné. Pravděpodobně se necítil tak starý, aby měl syna v jeho věku. Měl by tomu prodavači poděkovat, alespoň má další věc, kterou může Severuse škádlit.

S úsměvem vyskládal na pult bankovky, převzal krabici a poděkoval. Mladík se k němu naklonil:"Vypadá to, že tvůj táta z toho není nijak nadšený, ale neboj, to se poddá. Mému otci také trvalo několik týdnů, než si na svůj mobil zvykl. Chápej - oni prostě nejsou zvyklí na moderní technologie, nevyrůstali v tom."

Harry s úsměvem přikývl a vyšel před obchod. Severus tam postával a nevrle čekal, až se dodruží.

"Co ti ještě chtěl? Zval tě na rande?"vyštěkl nenaloženě cestou do restaurace.

"Ne, jen mi dával rady, jak naučit tátu s mobilem,"více než rád mu to vysvětlil Harry,"Co je s tebou? Jsi naštvaný, protože si ten kluk myslel, že jsi můj otec? Neboj se, není to tím, že bychom si byli tak podobní, to ty pásky, věkový rozdíl a tak..."

"Mlč prosím tě,"odfrkl si Severus,"o toho kluka vůbec nejde. Jenom se mi nelíbí pomyšlení na to, že by někdo mohl tvrdit že TY jsi můj syn."

"Nezapomeň, že ten kluk neznal ani jednoho z nás. Co si měl podle tebe myslet? Že jsme spolužáci nebo kamarádi těžko."

"Nic ho neopravňovalo k unáhleným závěrům,"stál si za svým Severus.

"Severusi!"protočil Harry oči,"chováš se jako má senilní babička."

"Pokud vím, nemáš žádnou babičku,"usadil ho s nadhledem Severus.

"Jak to víš?"divil se Harry,"jak můžeš vědět, jestli babička Evansová žije nebo ne? Teda - chápu, že víš, že babička Potterová nežije, to se nejspíš k veřenosti dostalo, ale babi Evansová?"

"Ředitel o tobě docela rád mluvil na poradách,"pokrčil Severus rameny,"to bylo pořád: Harrymu už se prořezaly zuby, Harry už chodí, Harry obarvil vlasy svého učitele na zeleno, Harryho babička zemřela, aniž by jej někdy spatřila, Harry měl spalničky."

"Jak to věděl?"divil se Harry.

"Minerva se tam občas zastavila ve své kočičí podobě, kterou vám ve své nadutosti jistě předváděla na hodině."

"Chceš říct, že ta kočka, kterou jsem léta krmil - Limetka - byla Mcgonagallová?"vyprskl Harry.