Profesore, pozor Potter

25. Šachy

Hned ráno se Harry vypravil do knihovny. Nebyl tam sám, v neděli se většina studentů snažila dohnat svoje resty. Bylo by mu to vadilo, kdyby ovšem neměl v plánu být v oddělení lektvarů. To bylo totiž vždycky prázdé.

Nevěděl jak začít. Všechny knihy tam měl přečtené (tedy Seevrus je četl), takže by stačilo, aby si vzpomněl na něco, co by mu mohlo pomoci s koncentrací lektvarů.

O tom už přece něco věděl, něco četl. Zamyšleně přejížděl prsty po hřbetech knih, až ho trklo, kde o tom četl. V Lektvárech nejmocnějších! A dokonce to četl on sám, tehdy, když tu knihu měli půjčenou, přečetl ji. Moc tomu tehdy nerozuměl, ale v dívčí umývárně se strašně nudil.

Přešel ke knihovnici a poprosil jí, aby mu oddělení otevřela. Jako student sedmého ročníku do něj měl přístup i bez potvrzení a ještě že tak, nevěděl, koho by měl žádat. Bylo by podezřelé, kdyby kohokoli kromě Severuse žádal o povolení půjčit si knihu o lektvarech a Severusovi by to mohlo dojít, inteligentní je na to víc než dost.

Došel ke správné polici a vytáhl knihu. Byla stejně těžká jako tehdy, div se mu nepodlomila kolena. Došel s ní k nejbližšímu stolku a začal jí tistovat. Tady to je!

Koncentrace

Mnoho čarodějů se snažilo lektváry nejmocnější koncentrovat tak, aby je mohli víc nenápadně lít do cizích číší i sami pít, nesetkalo se to však s větším úspěchem. Tedy až do příchodu Konstantina Hromového, vládce kotlíku. Konstantin objevil zákon Konstantinovy rychlé sublimace, derivace a koncentrace.

Dále se v knize nacházel dost přesný vzorec, který vysvětloval, v jakém poměru je třeba dávat jaké přísady a jaým způsobem je mísit, aby se dílo stalo koncentrovanějším. Harry se zašklebil. A má to!

Samozřejmě, bude muset vymyslet jak na to, lišilo se to co lektvar, ale obecný postup už má. Odsunul knihu a začal tvořit nové postupy. Tušil, že jeho postup funguje, no potřeboval si to ověřit. Jenomže do školní laboratoře nemůže, ne?

A nejspíš není ani zrovna moc dobrý nápad dělat to v umývárně Ufňukané Uršuly, Severus se jistě dřív nebo později vypraví do komnaty pro další knihy a bublající kotlík by jaho sluchu ani čichu rozhodně neunikl.

Už to má! Může to přeci dělat v kuchyních. Mají tam veškeré vybavení a skřítci mu navíc jistě lektvary pohlídají. Vesele vyskočil, zasunul knihu do police a sebral popsané pergameny.

"Ahoj Dobby,"pozdravil přívětivě skřítka po příchodu do kuchyně,"kde máš Winky?"

"Pán Harry Potter! Dobrý den, pane. Dobby se stydí, Winky odešla. Winky říkala, že musí za svým pánem."

"Ale její pán je mrtvý, ví to?"

"Ví, Dobby říká, že šla za svým pánem,"vysvětloval kostrbatě Dobby, není tedy divu, že Harrymu chvíli nedocházelo o čem mluví.

"Chceš tím říct, že se zabila?"vyhrkl vyděšeně.

"Odešla za svým pánem,"opakoval tvrdošíjně Dobby,"co potřebujete páne?"

"Mohl bych si tady udělat nějaké lektvary?"zeptal se a nemohl si nepředstavovat tělíčko drobné skřítky visící od stropu.

"Jistě páne, jistě,"pištěl Dobby,"Dobby vám pomůže, pohlídá."

"To bys byl moc hodný,"usmál se Harry a dopsal si jej na svůj list dárků. Naštěstí vymyslet dárek Dobbymu nebylo nijak težké, stačí cokoliv z textilu.

Položil si na stůl návody co stvořil v knihovně a počkal, až mu několik skřítků úslužně donese kotlíky. Musí začít Mnoholičným lektvarem, ten se dělal nejdéle. Doufal, že budou skřítci ochotní sehnat mu všechny ingredience.

---

"Nechceš si zahrát šachy?"zeptal se ho Ron po jeho návratu do společenské místnosti.

"Stejně mě porazíš,"zabručel Harry,"nevím, co ti to ještě dává, mě neustále drtit. Potřeboval bys mnohem lepšího soupeře."

"No ale musím vzít zavděk tebou,"zašklebil se na něj Ron. Harry si povzdechl a přivolal své figurky. Nenáviděl, jak jej kibicují.

"Už si slyšel, jak to bude o Vánocích?"ztlumil Ron hlas. Harry překvapeně zdvihl hlavu od šachovnice:"Co tím myslíš?"

"Letos bude slavit celý řád, teda ta část, co nemá závazky jinde, společně, tady v Bradavicích,"vysvětlil mu Ron,"přijede celá naše rodina, Sirius, bude tu Alex, Remus se Setem... prostě všichni. Tešíš se?"

Harry neváhal:"To si piš. Bude to super! Konečně budeme jednou pohromadě."

"No jo, ale těch dárků, co budu muset sehnat,"zašklebil se Ron a Harry se jen usmál. Tak pro tohle měl vážně pochopení, vždyť on sám právě strávil dvě hodiny mícháním vánočního dárku pro jednu jedinou osobu.

"Už víš, co dáš Hermioně?"zeptal se zvědavě.

"Asi knížku, ne? Těch nemá nikdy dost,"zabručel Ron.

"Rone! Zbláznil ses? Takhle si ji nikdy nezískáš, musíš jí dát něco víc - osobního,"radil mu Harry.

"Co třeba, svoje spodní prádlo? A vůbec, ty mi máš co radit, sám se o holky nestaráš,"vyprskl Ron. Harry zůstal zticha. Ron měl pravdu. Vážně se zatím o nikoho nezajímal. Neměl čas starat se o to, jestli ho ta či ona, ten či onen nechce.

Musel studovat, ráno běhal, chodil na lekce se Severusem a teď mu ještě vyráběl dárek. Ne, vážně na žádný vztah neměl čas. A popravdě - neměl pocit, že by si byl na hradě všiml někoho, kdo by ho zaujal.

"Líbí se ti vůbec někdo?"přerušil proud jeho myšlenek Ron.

"Ne,"přiznal se k nově objevenému,"zatím jsem nenašel nikoho, kdo by se mi vážně líbil. Tedy - jasně, Parvati je hezká, Hannah taky ujde, ale nedokážu si představit, že bych s nimi někdy - myslíš, že mám moc vysoké nároky?"

"Jestli si někdo může dovolit mít vysoké nároky, jsi to ty,"vyhnul se odpovědi Ron,"jsi Chlapec-který-přežil a navíc vypadá naprosto úžasně s tou páskou na oku. Aby ses nemýlil, tohle není můj názor, slyšel jsem, jak se o tobě baví skupina uhihňaných čtvrťaček."

"Jim ta páska připadá sexy?"divil se Harry, podle kterého byla spíš škaredá.

"Asi jo,"odfrkl si Ron,"a to mě přivádí k tomu - kdy už mi konečně ukážeš, jak je na tom to tvoje oko? Chci říct, je vážně nutné pořád to takhle skrývat?"

"Věř mi, že je,"řekl mu Harry vážným tónem a poslal vřeštícího pěšce na jistou smrt,"nechceš to vidět."

"Když to říkáš,"zapochyboval Ron a dal mu šach. Harry zakroutil hlavou. Proč musí vždycky takhle pitomě prohrávat? Copak je to tak těžké? Počkal, až mu Ron dá i mat a sbalil své stále vřeštící figurky. Nejraději by na ně zakouzlil Silencio, bohužel, byly proti tomu zabezpečené.

Povzdechl si a poslal je zpět nahoru.

"Cos vlastně celý den dělal?"řekl Ron a spokojený sám se sebou se natáhl do křesla,"nikde jsem tě tu neviděl."

"Byl jsem v knihovně,"zamumlal Harry.

"Já taky,"řekl udiveně Ron,"byl jsem se tam po tobě podívat a nikde jsem tě nenašel."

"A byl jsi i v Oddělení s omezeným přístupem?"zeptal se Harry.

"Tak tam jsi byl!"došlo to Ronovi,"nenapadlo mě, dívat se zrovna tam. Cos tam dělal?"

"Měl jsem rande s Pomfreyovou a tam by nás nikdo nesháněl,"zasmál se Harry. Vzpoměl si totiž na podezření, kterým ho zrzek počastoval několik dní zpátky.

"Počkej, to jako fakt?"vykulil Ron oči.

"Rone!"vykřikl vyděšeně Harry a Ron se začal smát. Chvíli jej sledoval a pak se přidal. Jeho kamarád byl někdy strašný blbeček, ale strašný.