Profesore, pozor Potter

12. Vronského finta

Tak dobře. Nádech, zavřít oči a odrazit se od parapetu. Nic se nestane. Ten sráz má sice možná třináct tisíc stop a na jeho dně možná čeká obří mantirocha (alespoň jak se tradovalo mezi studenty), ale to nevadí. Čelit rozzuřenému Snapeovi a poslouchat jeho urážky na téma jeho neschopnosti by bylo mnohem horší.

Takže na tři. Raz...dva...tři! Harry se nadechl a prudce se nohama odrazil od parapetu ve své ložnici. Musel jenom doufat, že žádný z jeho spolužáků není vzhůru. Jen těžko by se mu vysvětlovalo, jak dokáže překonat vzdušnou bariéru.

Opatrně se rozhlédl kolem sebe, ujistil se, že se nikdo nevydal na ranní rozcvičku (od dob Olivera Wooda to byla oblíbená taktika všech kolejních týmů) a nasměroval své koště směrem ze srázu.

Čím déle a prudčeji klesal, tím lepší náladu měl a to i přes brzkou ranní hodinu. Nechápal, proč měl z letu takové obavy, vždyť na koštěti je jako doma. Že by se na něm začínal projevovat nějaký rys Snapeovy povahy?

Chvíli nad tím přemýšlel, ale nakonec se rozhodl nad tím neuvažovat. Koneckonců, nikdy není dobrý nápad příliš zkoumat sama sebe. Rozletěl se prudčeji, částečně v touze zahnat ty podivné myšlenky a částečně z prostého potěšení z letu.

Ve chvíli kdy konečně spatřil zemi (manitrocha naštěstí nikde v dohledu) obrátil své koště do téměř svislé polohy a rozhodl se procvičit si Vronského fintu. Soustředěně se zadíval pod sebe a snažil se určit místo, ve kterém by se měl obrátit.

Adrenalin mu tepal žílami, cítil jak mu buší srdce. Ještě deset stop a rozmázne se o zemi. Čekal, nechal své koště sletět o dalších šest stop níže a teprve pak s ním prudce trhnul. K neuvěření! Tohle byla snad jeho nejtěsnější finta! K úrazu mu nechybělo ani půl palce.

"Hodláte se zabít, abyste nemusel trénovat?"ozvalo se uštěpačně za jeho zády. Harry se polekaně otočil a zjistil, že Snape přiletěl jako vždy s předstihem. Muž se se svým typickým úsměškem opíral o jakýsi strom a vůbec nedbal na své koště položené na zemi.

"To koště by jste si měl zvednout,"upozornil ho hned Harry,"dřevo se pobytem v rose ničí. Mohlo by se vám stát, že tak kometa ztratí část své aerodynamičnosti."

"Věříte, že je mi to naprosto jedno?"odfrkl si Snape,"ze svého platu si takových košťat mohu dovolit dvacet."

Harry nechápavě zavrtěl hlavou a šel koště zvednout. Proč se hádat, když to jde vyřešit takhle jednoduše? Snape prostě neměl cit pro famfrpál v duši. I když-...

"Pane? Můžu se zeptat, jak se vám letělo? Ptám se kvůli té doměnce s výměnou schop-..."

"Funguje to,"přerušil ho pan nedám na dlouhé rozhovory,"zdá se, že jsem získal talent, pro který nenajdu žádné uplatnění."

"No-..."řekl nevinně Harry,"když vás Brumbál vyhodí ze školy za to, že jste mu zatajil informace o svém stavu, budete moci hrát za Anglii."

"Přestaňte hloupě tlachat a pusťte se do běhu. Řekl bych, že pro začátek bude stačit deset koleček."

"Deset?"zděsil se Harry,"ale pane! Vždyť jedno kolečko má alespoň kilometr!"

"Tím spíše byste měl začít. Vyučování začíná již za dvě hodiny,"řekl nevzrušeně Snape a dál postával u stromu. Harry si odfrkl a s nechutí se pustil do běhu.

---

"Zdá se, že nejste v příliš dobré kondici, pane Pottere,"posmíval se Snape, když se Harry konečně sípavě proklopýtal posledním kolečkem.