Profesore, pozor Potter

64 Sweet seventeen

"Tak jsem tady!" zahulákal Harry rozjíveně a ignoroval ječení, které se neslo od obrazu Siriusovy mámy," a měl jsem fakt krušnou cestu, takže by mi prospělo pěkné obětí a frťan na zahřání."

Samozřejmě vtipkoval. Tak nějak tušil, že Sirius mu panáka nenalije.

"Pojď na mou hruď ty puberťáku!"zaburácel Sirius ze schodů a roztáhl ruce. Harry se zakřenil a s gustem mu do nich skočil.

"Humpf," vyhekl Sirius,"rád vidím, že se ti konečně obalily kosti. Už nejsi ani zdaleka takové vyžle, jako jsi byl loni. O letech předtím ani nemluvím. A taky jsi vyrostl. Ukaž? No jo, jsi o dobrých osm palců vyšší než já. Kdo by to byl tušil, že z tebe bude takové bidlo? James ani Lily nijak vysocí nebyli."

"Nejspíš to mám po prarodičích,"mávl provinile rukou Harry.

Sirius ho odváděl do kuchyně a vyptával se:"A co tady děláš tak brzo? Narozeniny máš přece až zítra. Chtěli jsme pro tebe zajet, nemůžeš takhle riskovat. Co kdyby na tebe čekal Ty-víš-kdo?"

"Měl jsem štěstí,"pokrčil Harry rameny,"musel jsem jít z domu, strýček chytl nerva."

"Má jediné štěstí, že si na tebe nedovolil,"rozzlobil se Sirius a došel k zavřeným dveřím od kuchyně,"rozsekal bych ho na kusy." S těmito slovy rozrazil dveře do svatostánku jídla.

"Miláčku!"zašvitořil s notnou dávkou sebeironie,"podívej kdo je doma!"

Alex, která se do té doby věnovala přípravě nějakého pokrmu vzhlédla od hrnce a usmála se:"Harry! Nečekali jsme tě tak brzo!"

"No jo já vím,"mávl Harry rukou,"doufám, že se tu pro mě i tak místo najde."

"Samozřejmě!"vyhrkla současná paní domu," tvůj a Ronův pokoj je připravený, Ron s Hermionou by se měli také vratit dnes."

"Paráda!"potěšilo to Harryho,"tak já se jdu převléct a vybalit si."

Vyběhl po schodech a zapadl do svého pokoje. Nelhal, když tvrdil, že jeho cesta byla náročná. Se Severusem se rozhodli, že jej doprovodí, ale protože dva nejhledanější protivníci lorda Voldemorta se nemohli jen tak potulovat po mudlovském venkově, vyrazili jako Josephine a Jack Danielsovi.

Nedošla jim ovšem ona závažná skutečnost, že Pán Zla přehodnotil svůj žebříček Těch-kteří-zemřou a na třetí příčku umístil právě manžele Danielsovi. Napadli je, když letěli nad Norfolkem.

Nebyla to nejhořší bitva, jakou spolu absolvovali, ale i tak jim trvalo skoro hodinu, než zneškodnili všech dvanáct smrtijedů. A to se s nimi ještě museli zastavit na ministerstvu.

Harry se pohodlně uvelebil na posteli. Bude se mu po Severusovi stýskat.

---

"Všechno nejlepší!"zavolalo půl tuctu lidí, shromážděných v nohách jeho postele jen vetřinu po tom, co rozlepil oči.

Harry si zděšeně přitáhl peřinu (takhle v létě spával ve velmi skrovném úboru) a zavolal:"Někdo začne zpívat a použiju hromadné Silencio!"

"No jo, já už můžu oficiálně kouzlit!" došlo mu a mávnutím hůlky (naštěstí se nezapomněl) si přivolal oblečení.

"Ehm..."zarazil se a pohlédl na Siriuse, Alex, Hermionu, Remuse, pana a paní Weasleyovi a na Rona trčícího z postele, stejně rozcuchaného a rozespalého, jako byl on sám,"myslíte, že bych se mohl obléci?"

Všichni něco zamumlali a vyploužili se z pokoje. Krom Rona. Ron zůstal a také se převlékal. Harry zjistil, že košile, kterou si přivolal je špinavá a tak se vydal pro čistou do skříně.

"Harry!"zalapal Ron po dechu,"od kdy máš tetování?"

"Co?"obrátil se k němu čelem Harry.

"Obrať se!"přikázal mu Ron a Harry tak nechápavě učinil.

"Páni! Ty máš fakt tetování!"

"A jo,"došlo to Harrymu,"skoro jsem zapomněl, že ho mám. Nevidím si na záda, chápeš..."

"Ale od kdy ho máš? A proč pro Merlina? Ne, že by se mi nelíbilo, ale..."

"Pamatuješ, jak jsem vám vyprávěl o tom problému, co jsme se Severusem měli s magií? Těsně potom, co se stala ta nehoda? Tak takhle jsme to vyřešili. Je to starodávný rituál, pomohlo nám to vyvážit síly. A taky mě pomocí toho tetování Severus našel, když mě chytili Smrtijedi,"vysvětloval mu Harry.

Ron se tvářil pochybovačně:" Ty Harry a jsi si jistý, že to není černá magie?"

"Tak zaprvé - "začal hned Harry své tetování obhajovat,"vymyslel jsem to já, ne Severus. A zadruhé - černá magie není špatná, to přece víš. Je to jen jeden ze čtyř druhů kouzelnické síly. Jeden ze stavebních elementů."

"Já mluvím o té druhé černé magii,"sykl hned Ron a snažil se ho ztlumit,"o magii černokněžníků, pokud to chceš jinak."

"Aha. Ne tak ta to opravdu není. Vlastně je to velšské zaklínadlo. A sám víš, jaká třída velšané byli..."

"Tak dobře,"přikývl Ron, pojď dolů, nasnídáme se a pak ti dám dárek."

---

"Wow, Rone, nevím co na to říct,"řekl nepřesvědčivě Harry,"trefil ses přímo do černého. Deset způsobů, jak okouzlit čarodějku. To se mi bude vážně hodit." Sám sobě zněl falešně.

"A co říkáš na můj dárek?"postrčil ho Sirius k malému balíčku. Harry jej otevřel a vytáhl z něj překrásné zlatomodré hodinky s oběhem planet, volitelnými ručičkami i běžným ukazatelem času. Harry se na Siriuse podíval a ten hned začal vysvětlovat.

"V kouzelnické světě je tradicí přivítat dospělého do života hodinkami. Tyhle nejsou nové, promiň. Nejdřív jsem ti chtěl darovat hodinky koupené, ale pak jsem našel tyhle. Jsou to moje staré hodinky, dostal jsem je od tvé babičky a dědečka. Moji rodiče mě vydědili a tvůj táta ze mě udělal něco jako svého bratra, takže... promiň, žvaním. Prostě bych chtěl, abys je měl."

Harry k němu došel a prudce ho obejmul:"Díky, Sirie, moc to pro mě znamená. Ale co ty? Máš jiné hodinky?"

"O mě se neboj, tohle je taky část tradice. Rodiné hodinky jsou předávány z otce na syna, z matky na dceru, v našem případě z kmotra na kmotřence. Jednou je ty předáš svému synovi."

A bylo to tady zase. Už zase všichni očekávali, že z něj bude otec rodiny. Nejspíš je brzy všechny zatraceně zklame.

"Tak co máme tady?"zamluvil to raději rychle a otočil se k poslednímu balíčku:"Kniha. Takže Hermiona?"

Hermiona se jenom zašklebila v odpověď. Harry balíček otevřel a vytáhl onu bichli.

"Dějiny bradavické školy čar a kouzel,"přečetl,"vážně, Hermiono? Tuhle? Pro tvoji informaci, už jsem ji četl."

"Zrádče!"pronesl pateticky Ron,"už nejsi můj pokrevní bratr!"

"Ronald se u nás zamiloval do westernů,"vysvětlila mu Hermiona,"a ty tu knihu otevři."

Harry učinil jak mu poradila a rozevřel knihu. Byla dutá a přímo uprostřed byla díra, která jako by se propadala donekonečna.

"To je tvé nové zavazadlo a skrýš,"oznámila mu Hermiona,"můžeš tam hodit cokoli, vleze se tam všechno."

"A jak to pak dostanu ven?"zajímalo Harryho.

"Accio?"navrhla mu s povzdechem Hermiona.

"A teď všichni z kuchyně, začíná porada. Harry, ty můžeš zůstat,"zavelela
Molly.