Profesore, pozor Potter

67 Lavička

Spona sklidila velký úspěch a to i přesto, že se s ní Harry vytasil až dva týdny po svých narozeninách a tvrdil, že ji vyrobil sám. Nechtěl, aby někoho napadlo z toho podezřívat Severuse.

I tak mu ovšem neunikly Alexiny podezřívavé pohledy. Vzpomněl si, jak blízko jejich odhalení byla o vánocích a předsevzal si, že si před ní bude dávat mnohem, mnohem větší pozor.

Ronovi a Hermioně samozřejmě řekl pravdu a přidal i to odkud pocházela ta první spona. Ovšem pro jistotu vynechal tu část se sledovacím zaklínadlem. Ron a Hermiona už takhle o Severusovi neměli Merlinvíjaké mínění.

Zbytek léta (a že už ho moc nezbývalo) strávili opětovným úklidem sídla. Letos už to nebylo tak strašné, protože léto předtím se jim podařilo odstranit všechny ty hrůzy, které tam zbyly po Siriusových předcích a vyzabíjet či prostě odstranit všechny potvory.

Letošní nepořádek byl poněkud jiného rázu. Slangově mu říkali Siriusův bordel. Ukázalo se, že nechat Siriuse bydlet celý rok samotného mělo na dům strašný vliv. Nikdy předtím nežil sám (nejdřív s rodiči, pak u Jamese, po škole s Remusem a nakonec v Azkabanu) a tak neměl potřebu po sobě uklízet. Div že umyl nádobí.

V prvních několika týdnech to všichni snášeli, ale pak jim došla trpělivost a vrhli se na to. Vycídili společně celý dům, sklep a střechu nevyjímaje. Jediné místo, které nechali ladem byl Siriusův pokoj, protože se shodli, že on si to nezaslouží. Čekali, že si tam poklidí sám, podpořen jejich týmovým duchem, ale Siriusovi očividně nepořádek vyhovoval.

Co ovšem Harry shledal velmi těžkým bylo proklouznout ven zaběhat si a především si zapálit. Balení cigaret v domě nepřipadalo v úvaku, zbytky tabáku by jej nepochybně prozradili a někdo ho mohl přistihnout.

Jediné co mu zbývalo bylo balit si je venku, ale to nebylo úplně ono. Na koleně je nikdy neměl tak rovné a udusané jako když je balil na stole.

Nejdéle mu trvalo, než vymyslel, jak se dostat z domu, aniž by si toho někdo všiml. Měl totiž samozřejmě přísně zakázáno vzdalovat se od domu. Nakonec se domluvil s Ronem a s Hermionou, kteří jej měl krýt, kdyby se po něm někdo ptal a přemisťoval se ven přímo ze svého pokoje.

Všechno fungovalo skvěle, sháňka po něm byla jen jednou a to Ron tvrdil, že má žaludeční potíže. Cenou za tuto kamufláž bylo živočišné uhlí, které do něj naládovala paní Weasleyová a posměšky dvojčat, které se na Grimmauldově náměstí zdržovali častěji než ve svém bytě, ale i tak to stálo za to.

Toho dne se probudil brzy ráno a neslyšně se přemístil před Grimmauldovo náměstí. Dnešní běh si chtěl vychutnat, byl totiž poslední před odjezdem do Bradavic. Ano, bylo 1. září a ani ne za čtyři hodiny bude Harry sedět v bradavickém expresu mířícím přímou čarou do Bradavic.

Utíkal tak rychle, jak jen dokázal a sledoval projíždějící auta. Vždycky zůstával ostražitý, nechtěl, aby ho zase někdo říznul po hlavě a unesl. Proběhl kolem místní knihovny a obloukem si to zamířil zpět do řádu.

Zastavil se v parku naproti domu, ve kterém si vždycky dával svoji ranní cigaretku. Přešel k lavičce, na které kouření balil a pobaveně zaregistroval zbytky tabáku od včerejška, které díky neexistujícímu větru neodletěly.

Sklonil se nad lavičkou a dal se do práce. Šlo mu to jedna báseň, teda až do chvíle kdy jej někdo chytl za rameno. V tu chvíli sebou tak škubl, až se mu celý tabák vysypal na zem. Prudce se otočil a zíral do mírné tváře Remuse Lupina.

"Remusi!"vyhekl překvapeně.

"Harry, překvapuje mě, že tě tu vidím,"řekl Remus konverzačním tónem,"a ještě s cigaretou."

"Jsem plnoletý, kouřit můžu,"bránil se hned Harry, i když sám slyšel, jak hloupě to zní.

"Neříkám že ne,"přikývl klidně Remus a posadil se na již zmíněnou lavičku. Harry se posadil k němu a čekal na kázání.

"Je ti sedmnáct, máš plné právo být ráno sám venku a kouřit,"obrátil se k němu,"a já bych nebyl řekl ani půl slova, kdyby si to ovšem nebyl práě ty, Harry. Vím, že to nemusí být lehké, trávit každé léto zavřený, ale je to pro tvé dobro. Dokud nebude Pán zla zničen, nikde nejsi v bezpečí."

"Vždyť já vím,"pokrčil rameny Harry,"byl jsem jen běhat. A když nebudu mít kondičku, těžko ho porazím, ne?"

"To přece není tvoje práce, Harry,"usmál se Remus,"Voldemort musí být zničen, ale nikde není psáno, že to musíš udělat ty. Tomu proroctví nevěř, svůj osud si volíš ty sám."

"A co ta cigareta, za tu mi nevynadáš?"usmál se trochu Harry.

"Oh, jistě, to bych nejspíš měl,"vzpoměl si Remus,"takže Harry. Cigarety jsou špatné, zničí ti zdraví, vzhled a taky strašně lezou do peněz. Ze mě by byl boháč, kdybych tomu také nepropadl. Takže nepohrdneš doufám jednou strojově vyráběnou?"

S těmito slovy vytáhl vlastní balíček a sledoval mladíkův pobavený škleb. Harry se natáhl
a vytáhl si jednu cigaretu. Zapálil ji a pohodlně se opřel. Tabák v ní nestál za nic, ale neměl to srdce to Remusovi říct.

"Tak kde ses to vlastně naučil?"zajímalo Remuse,"jen velmi málo kouzelníků kouří. Vlastně jsi teprve třetí, kterého znám, včetně mě."

To Harrymu nahrálo:"Můj bratránek kouří. Jednou si zapoměl venku krabičku a já se rozhodl, že si nezaslouží dostat ji zpět. Nechtěl jsem ji ale jen tak vyhodit a byl jsem zvědavý. No a tak to začalo.

"Zajímavá historka,"usmíval se Remus,"ale Merlinžel jen a pouze historka. Doufám, že jednou mi povíš pravdivý příběh."

Harry trošku zrudl a zamlouval to:"Raději mi pověž, jak si začal ty? A jakože o tom nevím?"

"No, není zrovna výchovné kouřit před mladými lidmi, mohlo by je to svést,"usmíval se opět Remus,"a to jak jsem začal? To je zcela prozaické. Kdysi jsem byl zamilovaný do jednoho kluka a ten kouřil. Chtěl jsem s ním mít něco společného a tak jsem s tím začal taky. No a už nikdy jsem toho nenechal."

"A dostal jsi ho?"zajímalo Harryho, i když pokud se hodně nepletl, dávno znal odpověď.

"Merlinžel, nebo možná Merlinu díky ne,"usmíval se stále Remus,"ale občas si říkám, jaké by to asi bylo, kdyby se mi to povedlo. Nejspíš bych tu teď s tebou neseděl."

"To už je život,"pokrčil Harry rameny,"myslím, že každé naše rozhodnutí změní cestu, po které kráčíme."

"Ty už jsi opravdu dospěl, Molly měla pravdu,"podivil se Remus.

"Prosím tě, já dospěl už před léty,"mávl rukou Harry, kterému se moc nelíbilo, jak se to rozmazává.

"Odkud vlastně jdeš?"zajímalo ho pak.

"Byl jsem hlídat Kennetha Hornbyho,"vysvětlil mu Remus a když viděl jak se tváří, dodal:"Toho specialistu na runy, po kterém pase Voldemort? Ty asi na schůzích nedáváš moc pozor, co?"

Harry se omluvně usmál a řekl:"Když ona je to taková nuda. Čekal jsem, že na schůzích se toho bude dít mnohem víc. Vlastně jediná zajímavá věc jsou ti Danielsovi a ti jsou s námi."

"Možná máš pravdu, toto období není pro řád zrovna moc záživné,"přikývl Remus zamyšleně,"od té doby, co byl Severus odhalen nemáme skoro žádné novinky. Máme samozřejmě pár nastrčených smrtijedů, ale ti jsou všichni pouze ve vnějším okruhu."

"Já vím, slyšel jsem, že jediná novinky, které máme jsou od smrtijedů, které pochytáme."

"Většinou je pochytají Danielsovi,"opravoval ho Remus,"a předají je Ministerstvu, které z nich tyto informace vypáčí a většinou strašně zničí všechny akce."

"No, měl bych jít,"vstal Harry a odhodil nedopalek,"za pár hodin odjíždíme."

"To bys měl,"souhlasil Remus,"mimochodem máš krásnou sponu. Říkal jsem ti vůbec, jak moc ti sluší ty dlouhé vlasy? Vypadáš prostě skvěle."

"Děkuju,"potěšilo to Harryho. Naposledy se na Remuse usmál a přemístil se zpět do svého pokoje.