Profesore, pozor Potter

59 Let

"Kdy už zmizíš kluku?" zeptal se ho jednoho dne během večeře strýc Vernon. Harry podobnou otázku očekával, a tak jenom způsobně dojedl svůj chleba s máslem a dopil vodu.

"Ještě nevím, ale očekávám, že na mé narozeniny,"pokrčil pak rameny,"ten den má ochrana zde vstoupí v neplatnost, takže by bylo nebezpečné zdržovat se tu déle."

"Od kdy mluvíš tak chytře?"zajímalo jeho bratránka.

"Od té doby co žiju s inteligentními lidmi,"ušklíbl se Harry a jeho jediným štěstím bylo, že to ani jeden z Dursleyů nepochopil. Teta Petunie na něj ale zírala s trochou podezření a tak se raději zvedl od stolu.

"Mimochodem dobře vím, co děláš,"informoval ho Dudley od své porce restovaných krůtích řízků. Dnes byl očividně ve formě.

"Co tím myslíš?"nechápal Harry.

"Kolikrát jsem tě viděl,"přežvykoval jeho otylý bratránek,"vždycky když si myslíš, že spíme vyplížíš se ven z domu a chodíš běhat."

"Páni, Dudley, tak já si udžuju kondičku. To je něco, z čeho musí mít tví kamarádi druhé vánoce,"ušklíbl se ledově Harry.

"Jenomže ty si kupuješ cigarety,"trumfoval jeho bratránek s vítězným úsměvem. Piers tě viděl, jak sis je kupoval u jejich domu.

"Páni, tak to je taky jobovka,"ušklíbl se Harry a dál žvýkal svůj chleba. V místnosti bylo podivné ticho. Zvedl hlavu a zjistil, že podle strýcova rudého obličeje a tepající žíly to jeho příbuzní za jobovu zprávu považují.

"Co je?"zeptal se schválně co nejomalenějším tónem. Měl už dost toho být slušnák a navíc zjišťoval, že štvát Dursleyovy může být docela legrace.

"Ty odporný kluku,"spustila teta Petunie a tvářila se u toho, jako by právě olízala zvratky,"co jsi to o sobě myslíš? Mezi těmi magory si dělej co chceš, ale dokud bydlíš u nás, kouřit nebudeš. Nedovolím, aby Dudlánek přišel s tím ďáblovým výtvorem do styku."

"Do styku?"optal se nevěřícně Harry,"teto Petunie, nerad ti beru iluze, ale tvůj syn kouřil už v době, kdy jsme chodili na stejnou základku. Jestli je tu někdo špatným příkladem, tak je to on. A rozhodně si od vás nehodlám dát něco diktovat. Za týden jsem plnoletý a odejdu odsud. Doufal jsem, že do té doby bychom se mohli vyhnout nějakým konfrontacím."

"NÁŠ DUDLÍK NENÍ ŽÁDNÝ ŠPATNÝ PŘÍKLAD, TY ŠPINAVČE!"zaječel hystericky strýc Vernon, který si z jeho monologu očividně nic neodnesl, a začal se po něm sápat.

Harry vykulil oči. Takhle rozzlobit své příbuzné se mu nepodařilo už od základní školy, tak kauza s jeho přemístěním na střechu školní jídelny strýce s tetou také pěkně nahněvala.

"POJĎ SEM TY SPRATKU,"ječel strýc podporován tetou a Dudleym. Rozzlobeně se vysápal ze židle a odhodil ji na druhou stranu jídelny. Harry polk. Tohle vypadalo zle.

"JÁ TI DÁM TAKOVÝ NÁŘEZ, ŽE SE Z TOHO NEVZPAMATUJEŠ JEŠTĚ ZA ROK!"řval strýc a kráčel k Harrymu, který se snažil dostat z kuchyně. Došel přímo k němu a vrazil mu facku, až se mu hlava otočila.

Harrymu se na vteřinu zablesklo před očima a ke svému zděšení zjistil, že se jeho magie chystá sama bránit. Jenomže ještě jedno kouzlo před sedmnáctými narozeninami a příjde o hůlku.

Tak moc se soustředil na umlčování, že skoro nevnímal, jako ho strýc mlátí. Na druhou stranu se také neměl jako bránit, bál se, že kdyby strýci ránu vrátil, neudržel by svoji magii na vodítku. A tak jenom zatl zuby a čekal, až se strýc vybije.