Profesore, pozor Potter

74 V pasti

"Severusi?"zopakovala nevěřícně Alex.
"Chtěl jsem říct Jacku,"opravil se hned Harry, ale spíš si tím přitížil.
"CHTĚL jsi říct?"pozdvihl Sirius obočí,"snad chtěla, ne?"
"No jasně,"zablekotal vyděšený Harry,"chtěla, jasně. Vžila jsem se do Jacka."
"Tak tohle vám nikdo nesežere,"ujistil ho Sirius,"ať už jsi kdokoli, jdeš s námi. A tenhle taky." Kopl trochu do ležícího Severuse a začal ho levitovat ke krbu. Alex šťouchla do Harryho hůlkou a hnala ho ke krbu. Harry se obrátil k plamenům a před zahučením Letaxu ještě viděl, jak Mungundus křísí Remuse.
Vypadl na Grimmauldově náměstí a okamžitě byl spoután několika zaklínadly. V duchu zaúpěl. Tohle bude zlé. Moc, moc zlé.
"Je tady někde Veritasérum?"sháněl se Kingsley ihned.
"Ne, poslední jsme použili na Yaxleyho, pamatuješ?" připomínal mu Bill.
"Veritasérum nebude potřeba,"ozvalo se stroze z podlahy. Harry se prudce otočil, stejně jako zbytek místnosti a zjistil, že Severus je již při vědomí.
"Dojděte někdo pro Brumbála,"poručil hned Sirius,"a někdo pro Merlina ošetřete Náměsíčníka. A ty mluv."
"Stačí, když ještě pět minut počkáte a vše bude jasné,"řekl klidně Severus a Harry na něj vytřeštil oči. Copak on to všechno vážně přizná? Teď? Není to tak dlouho, co mu tvrdil že si myslí, že ho Brumbál vyhodí z Bradavic.
My o vlku a Brumbál ve dveřích:"Co se tady děje? Mundungus nebyl příliš podrobný, obávám se."
"Podařilo se nám dostat Danielsovy!"vyhrkl nadšeně Charlie.
"Hm,"podmračil se trochu Brumbál,"vidím. Zajímavé."
Harry na něj překvapeně zíral. Brumbál při takovém oznámení ani nepohnul brvou, nijak to nekomentoval a to mu nebylo podobné. Působilo to - působilo to, jako by o tom již věděl.
Harry se na něj nevěřícně podíval a starý čaroděj na něj nepatrně mrkl. A v tom okamžiku měl jasno. Brumbál všechno ví! Jak jen si mohli myslet, že se jim daří ho klamat? Vždyť ředitel sám mu kdysi řekl, že vždycky ví, co se děje na jeho škole.
Hned byl klidnější. Jestli o nich Brumbál celou dobu věděl, musel jejich jednání schvalovat a v takovém případě přece Severuse nevyhodí. To by šel sám proti sobě. Teď už se stačilo vypořádat s ostatními.
Artur Weasley vyklidil nějaký prostor uprostřed místnosti a přesunul stále spoutaného Severuse do středu místnosti.
"Mnoholičný lektvar by už měl každou chvíli vypršet,"řekl klidně Brumbál a ze všech stran se začaly ozývat výkřiky,"ve vašem případě to byla přirozená volba."
"Jak jste to poznal?"zachrčel stále ještě trochu omámený Severus.
"Drahý chlapče, myslím, že kámen úrazu byli Danielsovi. Copak sis opravdu myslel, že jsem si nezjistil, co se s nimi opravdu stalo?"
"Vy je znáte, Brumbále?"zajímalo zmeteného Siriuse. Severus si odfrkl.
"Ano Siriusi, znám. A jsem si jistý, že ty také shledáš jejich tváře povědomými."
"Podívejte, ta žena se začíná měnit,"vyhrkl Charlie a všichni se nahrnuli co nejblíž k nim, tak, aby jim nic neuteklo. Harry pocítil ono nepříjemné mrazení a sledoval, jak pramen vlasů, který mu visel do očí mění barvu do tmava.
Otočil se na Severuse a sledoval, jak mu rostou vlasy a bublají rysy ve tváři. Vždycky ten mezistupeň nesnášel, ale teď by dal cokoli za to, aby v něm mohl zůstat. V místnosti bylo hrobové ticho.
A pak přeměna skončila a on to poznal. Poznal to podle zmateného šumu, který se začínal šířit mezi Fénixy.
"Harry?"nechápal Sirius.
"Severusi?"nenechala se zahanbit stejně tak překvapená Alex.
Harry se Severusem na sebe bezradě podhlédli. Ani jeden z nich nevěděl, jak začít s vysvětlováním.
-Řekni jim to ty, já už mluvil s Ronem a s Hermionou,- navrhl nevinně Harry.
-Právě proto je to na tobě. Máš ve vysvětlování praxi,-odfrkl si Severus.
-Nechme toho, začínají civět.-
"Prozradí mi někdo, co se tady sakra děje?"začínal rudnout Sirius.
"Hlavně se nesmíš zlobit, Sirie,"poprosil ho Harry.
"Samozřejmě, že se na tebe nebudu zlobit,"zněžněl trochu černovlasý muž,"na tebe bych se nikdy zlobit nemohl."
"Ne na mě,"nadechl se Harry,"na Severuse."
"Severuse?!"vyvřískl hned Tichošlápek,"odkdy mu říkáš Severus?"
Harry se podíval profesorovým směrem a nenuceně prohodil:"Pamatuješ, kdy jsme si začali tykat?"
"Věřím, že na Svátek všech svatých to bude rok,"řekl Severus hlubokým a zcela klidným hlasem.
"Pravda, začali jsme s tím když jsi mě probudil ze smrti,"vzpomněl si zdánlivě Harry.
"O čem to mluvíte?"snažil se je sledovat Bill i zbytek místnosti.
Harry si povzdechl:"Pamatujete si na tu nehodu, kterou jsme měli začátkem loňského roku? Včera to byl tuším přesně rok. Tehdy, jak Nevillovi vybouchl ten kotlík?"
"Jistě že si to pamatujeme,"ujistila ho Alex,"půl roku jste se producírovali po hradě s páskou přes oko."
"To je ta nehoda,"přisvědčil Harry,"no a tehdy jsme vám tak trochu zalhali. Ve skutečnosti jsme si oči nezničili, my jsme si je vyměnili."
"Cože?"vyjekla zároveň dvojčata.
"Pokud mi někdo uvolní ruce, předvedu,"ujistil je mladík,"a Severusovi taky."
Všichni kouzelníci, kteří je dosud drželi v zajetí zároveň zrušili svá pouta a čekali co přijde. Harry zcela bez zábran mávl rukou (stejně je už viděli bojovat bez hůlek, tak co) a nechal čočku vyplout ze svého oka. Severus učinil stejně.
"Pro Merlina, Harry!"ozval se hned starostlivě Sirius,"nebolí to?"
"Vůbec ne,"ujistil ho klidně student.
"Mě to bolí, jen se na to dívám,"přiznal se Bill.
"Nemohl jsem si nevšimnout té úžasné ukázky bezhůlkové neverbální magie,"připoměl se opět Brumbál,"působivé. Něco takového jsem neuměl ještě v Severusově věku, natož v tvém."
"Jak jsi k takové síle přišel?"chytil se toho hned Sirius a zcela ignoroval Severusovu přítomnost.
"Oči nejsou jediná věc, kterou jsme si vyměnili,"přiznal Harry.

Whampi´s note:
Tahle kapitola byla peklo! Pořád jsem nemohla přijít na to, jak to prozradit ostatním a hlavně to vysvětlování. Psaní scény, ve které je místnost plná lidí a každý z nich by se rád dostal ke slovu je nejhorší, jakou znám. A pak jsou tu reakce. Za Merlina nemůžu přijít na to, jak by měli ostatní zareagovat. Většina povídkářů by to přešla mlčením davu a Siriusovým vztekem, ale mě už to prostě nebaví. Ale pokud to vezmou všichni skvěle, o čem budu psát?