Profesore, pozor Potter

80 Tvor

"Je tady docela tma,"všiml si Harry.
"Zkus otevřít oči,"poradil mu klidně Severus.
"Když mě to ruší,"stěžoval si Harry,"rád dýchám vůni lesa, a když otevřu oči, není to ani poloviční."
"Ale zase ti nehrozí, že zakopneš o kořen a zraníš se. Nebo hůř, zraníš mě."
"Tak dobře,"rezignoval Harry a otevřel oči,"ale dělám to jen kvůli tobě."
Otevřel oči a rozhlédl se potemnělým lesem. Zatím se nedělo nic zajímavého. Les byl tichý a klidný, navzdory zásadám dobrého románu nevyl ani jeden vlkodlak (taky nebyl úplněk) a nic na ně neútočilo. Zkrátka nuda.
Harry se podíval na Severuse, který s otráveným výrazem trhal Stromeček Houbovitý, což byla navzdory názvu nízká bylina, jejímž v podstatě jediným poznávacím znamením bylo, že se nepodobá ani stromu, ani houbě.
A pak tu byl její charakteristický zápach. Harry se ani ne před pěti minutami rozhodl, že Severusovi se sbíráním pomůže, ale po sebrání první květiny toho musel nechat. Po utrhnutí květu od stonku se z rostliny vyvalil šílený smrad, ze kterého se Harrymu obracel žaludek.
"Stejně nechápu, jak to můžeš trhat,"prohlásil konverzačně a zpovzdálí.
"Léta praxe,"prohodil klidně Severus,"trhám je nejméně dvacet let, za tu dobu si zvykneš."
"No jo, já zapomněl, že jsi tak starý,"došlo to Harrymu. Severus přimhouřil oči a vstal.
"Starý? Co tím chceš říct?"otázal se konverzačně,"ujišťuju tě, že se cítím výborně a nehodlám zaklepat bačkorami. Vlastně bych tohle označil jako nejlepší léta mého života."
"Už budu mlčet,"zazubil se Harry,"netušil jsem, že jsi tak háklivý na svůj věk."
"To taky nejsem,"dělal mu v tom jen jasno Severus,"jen nemám rád, když mě lidi považují za důchodce."
Harry vyprskl smíchy. Severus jako důchodce. Něco takového by se chtěl dožít.
"Čemu se směješ?"zamračil se tmavovlasý profesor lektvarů ještě víc.
Harry se místo odpovědi ještě víc rozesmál a pohlédl Severusovi do očí. Nemohl jinak, prostě mu musel předat svoji představu lektvaristy v penzijním věku.
"Velmi vtipné,"nenadchlo to Severuse,"drzoune."
"Myslíš že jsem drzý?"začal Harry splétat nitky.
"Velmi,"přikývl Severus.
"Tak to bys mě měl potrestat, ne?"zaculil se mladík,"no co kdybych začal být drzejší a drzejší?"
"Taky pravda,"přikývl zamyšleně Severus,"takže tady máš košík a můžeš dosbírat Stromeček. Já se zatím podívám po Hleníku Vřesovitém."
"Hej!"zaprotestoval Harry k Severusovým vzdalujícím se zádům,"dobře víš, že tak jsem to nemyslel! A taky jsi viděl, že se mi z té potvory navaluje! Severusi! Co když mě tady něco sežere? Severusi?"
S povzdechem to vzdal a začal sbírat rostlinky. Velmi rychle mu došlo, že jen tak to nepůjde a tak si přičaroval kyslíkovou bublinu, stejnou, jako použili Cedrik a Fleur v Turnaji tří kouzelných škol.
Vypadal nejspíš jako idiot, ale co na tom záleželo? Severus byl stejně pryč a nikdo jiný do lesa jistě nezabloudil. Stejně ho muž pěkně převezl. A to si myslel, že jeho manipulující technika byla dobrá.
Utrhl poslední květ a hodil ho do košíku. Tak. Naštěstí už to bylo všechno. Teď by se měl rozhodnout, jestli se pokusí najít Severuse nebo zůstane na místě. Ale proč by to měl dělat? Věděl přece, jak muže najít.
Zavřel oči a zapátral po mužově mentálním otisku. Zvláštní, před očima se mu objevil les stejně, jako když měl oči otevřené. Jediným rozdílem byla tenká, ale zářivá modrá linka, klikatící se mezi stromy.
Nechal oči zavřené a vydal se podél linie. Tak nějak tušil, že jej dovede přímo k Severusovi. Pomalu se procházel lesem, uši nestražené a doufal, že nic nebo nikoho nevyruší. Nerad by byl zavlečen k pavoukům.
Doplížil se k okraji mýtinky, na které se nacházel Severus a fascinovaně strnul. Severus se předkláněl pro nějakou bylinu a tak netušil že přímo za jeho zády se nachází mladý testrál. Divný testrál.
- Severusi opatrně se otoč, - vyslal k němu naléhavou myšlenku Harry a sledoval, jak sebou muž cuknul.
- Jestli je to nějaký vtip, tak si mě nepřej! - zabručel Severus nenaloženě a pomalu se otočil. Jako prvního uviděl Harryho, jehož hlava se stále ještě nacházela v zapomenuté bublině a otevřel ústa, aby mu pořádně vynadal, že jej ruší od sbírání.
A pak uviděl to zvíře. Jeho otevřená ústa se ještě trochu pootevřela a pak zmateně zavřela. Trochu se zamračil a přeletěl pohledem z testrála na Harryho a zpět.
- Je to to, co si myslím, že to je? - zajímalo Harryho.
- Vypadá to tak, - připustil Severus, - ale nechce se mi věřit, že by to bylo možné. Vždyť tato zvířata ani nežijí ve stejných podmínkách, jak by se mohla spářit? -
- To nevím! Zní to neuvěřitelně. Ty ses nikdy s ničím takovým nesetkal? -
- S křížencem jednorožce a testrála? Ne, nikdy. Kdysi jsem v Řecku viděl pravou Mantirochu, což je kříženec hada, kozy a lva, ale tohle nikdy. -
- Vypadá nádherně, že? - zíral fascinovaně Harry. A měl pravdu. Srst tohoto tvora byla černá, ale jakoby poprášená stříbrem, mělo obrovské, tmavě modré oči, které z nějakého důvodu připomínaly pohled na hvězdy a silný černý roh, trčící přímo z čela.
- Dokážeš si představit, co by jeho tělo dokázalo s lektvary? - problesklo hlavou Severusovi.
- Severusi, opovaž se!- skoro vykřikl Harry, - tohle zvíře je potomek posledního bradavického jednorožce a já se postarám, aby se ho nikdo ani nedotknul. -
- Neřekl jsem, že mu chci něco udělat, - ohradil se hned Severus, - je to vážně... majestátní zvíře. Kdyby mi tak věnoval jednu jedinou žíni. -
- Opovaž se mu ji sebrat!" - varoval ho hned Harry, - jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo trhal vlasy? -
- Moje vlasy nemají ani zdaleka takovou hodnotu! - zíral mu Severus nepřesvědčeně do očí.
- Podívej, odchází! - přerušil jejich mentální debatu Harry a sledoval mizící zvíře.
"Páni!" vydechl hned, jak se za tvorem uzavřely stíny," něco tak nádherného jsem už dlouho neviděl."
"Půvabné stvoření,"připustil Severus,"myslím, že se po něm ještě někdy podívám."
"Ne beze mě!" ozval se hned Harry.
"Nebudu mu trhat žíně, nemusíš se bát,"protočil Severus oči.
"Nebojím se, jen mám rád jistotu,"pokrčil Harry rameny a naposledy se ohlédl za zmizelým tvorem.
"Tak dobrá,"přikývl Severus,"slibuju, že pokud jsem ještě půjdu, vezmu tě s sebou. A zruš už prosím tu bublinu, vypadáš jako idiot."
Harry poslušně mávl rukou a nadechl se mnohem voňavějšího lesního vzduchu :"Já jsem ti to říkal. V Zapovězeném lese se vždycky něco stane."
"Jenom pokud jsem ve tvé společnosti,"odfrkl si Severus," samotný jsem zde v absolutním bezpečí."
Whampi´s note:
Osmdesátá kapitola, mé slzy v očích tečou rychleji a rychleji. A nebo ne. Kdo ví? Důležité je, že jsem šikovná Whampinka (když se nepochválím já, kdo to udělá, že?) a zasloužím si piškotek. A vy taky, protože pěkně kometujete a děláte mi tak radost.