Profesore, pozor Potter

14. Cyswllt pwer

Harry se zhluboka nadechl.

Potom zadržel dech.

A pak to udělal. Pevněji sevřel prsty kolem husího brku standardní šířky tři, namočil ho do černého inkoustu a nasměroval ho ke Snapeovým zádům.

Snape se ani nehnul. Jako by ani necítil ostrý hrot, který se mu zarýval pod kůži. Jako by ho ani trochu nezajímalo to, že od této chvíle bude už navždy poznamenán stejným tetováním, jaké má Harry Potter. Jako by ho vůbec nezajímalo, že od teď bude označený.

Harry se kousl do jazyka. Nebylo to tak jednoduché, jak si myslel. Vlastně to bylo docela děsivé. Představa že se mu to nepovede, že Snapeovi zprzní záda - pravděpodobně by se nedožil rána.

Pečlivě zkontroloval, zda jsou všechny úhly trojúhelníku stejné a pustil se do kroužení kruhu. Děkoval bohu, že během hodiny dějin čar kreslil obrázek tolikrát. Jen díky tomu se mu teď podařila pěkně souměrná kružnice.

Protnout obrázek čárou už nebyl problém. Úlevně si oddechl, otřel brk a řekl:"Hotovo. Teď vy."

Snape vstal, zúžil oči a přešel k zrcadlu. Harry si nemohl nevšimnout, že jeho postava opravdu jeví známky kondice. Ne že by se díval - to ne! Jenom si toho všiml. Vždyť na co se tam měl taky dívat, že?

Sledoval jak se Snape prohnul, aby si viděl na záda. Jako kočka, vážně.

Muž se na obrázek chvíli díval, růžně ho krabatil prsty a vůbec mu nedocházelo, že by ho to mělo bolet. Pak se otočil, oblékl si košili a řekl:" Tak dobrá, myslím, že to zvládnu zdárně napodobit. Ještě že jste si nevymrčel třeba Vitrova muže. Košili dolů."

Harrymu se ulevilo, že muž nekritizuje jeho práci a tak téměř bez ostychu shodil tílko. Natočil se k profesorovi zády a připravil se na ostrou bolest.

Snape ho tedy vážně nešetřil. Brk do něj zabodl tak silně, že Harrymu málem vyhrkly slzy. Ale vážně, mohl by se ještě někdy vrátit do tohoto hradu kdyby se rozbrečel před Snapeem? Zatnul zuby a snažil se myslet na Anglii.

"Uvolněte se trochu,"poradil mu Snape,"když budete pořád takhle ztuhlý, bude vás to bolet víc, protože vám budu muset dál řezat tuhou svalovinu."

"To není úplně tak jednoduché,"procedil Harry mezi sevřenými zuby.

"Zkuste myslet na něco jiného,"radil dále profesor,"třeba na to, jak jste poprvé použil nějaké kouzlo."

Harry ztuhnul ještě o něco víc. Udělal to profesor schválně? Schválně mu připomněl jeho první pořádný výprask od Dursleyových, tehdy, když se přemístil na střechu školní kuchyně?

"No, vidím, že toto nezabralo,"zkonstatoval lakonicky Snape.

"Ne, to nezabralo,"řekl stále ještě ostražitě Harry.

"Tak mi radši řekněte, jak probíhají vaše hodiny černé magie?"

"Letos? Výborně,"chytil se Harry,"vaše sestra je skvělá. Většina studentů z ní měla ze začátku tak trochu - obavy, ale teď ji milují, do jednoho. Justin Finch-Fletchey oznámil, že jestli si ho nevezme, odejde do kláštěra."

"Jaká úleva pro celou kouzelnickou veřejnost,"konstatoval Snape.

"Není zase tak špatný,"bránil ho Harry,"je jenom -"

"Tupý?"doplnil Snape.

"Chtěl jsem říct přízemní a se sklonem obdivovat autority."

"Co tím máte na mysli?"

Harry se zazubil:"V podstatě celý druhák miloval Lockharta, pak Lupina, později si oblíbil profesorku Hoochovou a letos je jeho favoritkou Alex."

Severus se otřásl:"Lockhart? Merline jak může být někdo tak bez vkusu?"

"Nebyl jediný,"informoval ho Harry,"v druháku Lockharta zbožňovala nejméně půlka hradu. Dokonce i Hermiona byla touto mánií postižena."

"Pokud si pamatuju, vy jste se také velmi často zdržoval ve společnosti již zmíněného profesora,"ušklíbl se Snape.

"Ano, k mé smůle. Můžu vás ujistit, že profesor Lockhart byl ten rok pro mě snad děsivější než vy." Harry byl drzý, ale nemohl si pomoci. Řezavá bolest v jeho rameni jako by ho sváděla k impertinencím.

"Skutečně?"řekl klidně Severus a jedním tahem přeškrtl právě vzniklý kruh,"to mě mrzí."

"Nestrhnete mi body za urážku?"optal se Harry.

"Ne, protože bych šel proti sobě. My máme spolupracovat, ne soupeřit. Už by vám to také mohlo dojít Pottere. Můžete se podívat."

Harry následoval příkladu a stejně jako Snape přešel k zrcadlu. Otočil se a zasykl, když mu luplo v lopatce. Tetování bylo zarudlé a pulsovalo bolestí, ale jinak to byla vážně ucházející práce. Spokojeně se vrátil k pohovce a usadil se proti Snapeovi.

"Teď se musíme dotýkat dlaněmi,"instruoval Harry nervózně, ostýchavý ze své nové role,"a teď bysme měli společně říct Cyswllt pwer. To je velšsky, a mělo by to znamenat něco jako-"

"Spojit sílu,"řekl Snape,"jazyk nejstarších mágů mi je znám."

"A jakmile řeknete to kouzlo, měl byste se snažit posílat svojí dlaní sílu mě., dobře?"

Snape na něj jenom pohlédl.

"Cyswllt pwer!"

Harry měl pocit, že se nic neděje. Snapeova dlaň byla trošku mokrá, stejně jako jeho a sálalo z ní teplo. Neměl ale pocit, že by k němu proudila nějaká síla. Po chvíli, v okamžiku, kdy Snapeovi začaly po obličeji téct kapky potu, mu došlo, že zapomněl posílat svoji sílu a konečně zapojil mozková spojení.

Zhluboka se nadechl, zavřel oči a začal si představovat, jak veškerá jeho životní síla plyne k Snapeovi. Otevřel oči, stále ještě v extázi z odchodu síly, a zjistil, že jejich spojené dlaně, stejně jako nová tetování žhnou červenofialovou barvou.

Zadíval se Snapeovi do očí, a začal mu sílu vysílat i pohledem. Jakmile Snape zachytil jeho pohled a začal mu ho vracet, barva se změnila. Najednou přešla do zářivě oranžové, která pomalu slábla a slábla, až se z ní stala béžová, která se jim během několika vteřin schovala do barvy jejich kůže. Harrymu o chviličku dříve, Snapeovi později, zřejmě kvůli jeho světlejší pokožce.

Harry si slabě oddechnul a utřel si zpocené čelo, pravou ruku ještě stále přitisknutou k té Snapeové. Ani jeden z nich se nějak neměl k tomu, jejich dotek rozpojit. Prožité okamžiky byly natolik intenzvní, že náhlá všední přítomnost byla jako podivný dadaistický sen.

Seděli tam takhle jako dva blázni asi minutu, než Snapeovi konečně došlo, že se oba chovají nepatřičně. S lehkým zakašláním, které mělo zřejmně maskovat jeho stud, odlepil svoji ruku od té Harryho.

Harry nevěděl, co si počít se svojí náhle tak svobodnou rukou, a tak se poškrábal na jizvě. A právě toto škrábání zřejmně inspirovalo Severuse k dalšímu hovoru.

"Tak a oba máme jedno poznávací znamení navíc,"konstatoval profesor.

"Musím říct, že získat toto bylo rozhodně příjemnější než to první,"přiznal se Harry.

"Ano, s tímto přiznáním nemohu než souhlasit. Ani tetování s vámi není tak hrozné jako s Pánem Zla."