Profesore, pozor Potter

50 Usmíření

Harry byl zatraceně nervózní. Nemohl uvěřit, že jsou to opravdu teprve dva dny od jeho roztržky se Severusem. A teď tu stáli (v jeho případě leželi) uprostřed noci a čekali kdo promluví jako první. Nakonec to nevydržel.

"Promiň,"řekl tiše,"neměl jsem ti brát přísady bez dovolení, neměl jsem bez tvého svolení nic prozrazovat Ronovi s Hermionou a neměl jsem tebou manipulovat pomocí Alex."

"To já se omlouvám,"řekl do ticha Severus,"neměl jsem tě špehovat."

"Tos tedy neměl,"přikývl opět zamračený Harry,"co to mělo být? To ti tak strašně chybí tvoje špiónská minulost?"

"Vůbec ne,"zakroutil Severus hlavou,"po pravdě jsem si vůbec neuvědomil, že bys to mohl brát jako špehování. Jediné o co jsem se snažil bylo ochránit tě. Ta spona mi ani tak nedovolovala vidět tě pořád, spojení k tobě jsem dostal pouze ve chvíli, kdy ti začalo bušit srdce o dost více než obvykle. Pro normální osobu by to samozřejmě v okamžiku, ve kterém by se jim dělo, bohužel pro tebe to znamená při lhaní nebo podvádění. Nechtěl jsem tě špehovat, to mi věř."

"Jak tě vůbec napadlo, že bych mohl potřebovat ochranu? Sám moc dobře víš jak silný jsem. Měl jsem za to, že mě bereš jako sobě rovného, ne jako studenta, kterého je třeba chránit."

"A tak tomu taky je,"přikývl Severus,"stejně jsem ale chtěl mít stoprocentní jistotu, že budeš v pořádku. Byla to taková kotva, jistina. Víš k čemu bych ji přirovnal? K tomu náramku, který jsi dal k Vánocům ty mě. To je vlastně něco podobného."

"Jenomže já jsem to koncipoval tak, aby celá ta věc vycházela z tvé vlastní síly, ne z mé pomoci,"namítl Harry.

"Já vím, to byla chyba,"připustil Severus,"a nemám z ní žádnou radost, to mi věř. Obzvláště teď, když jsem zjistil, že nejméně kvůli jední z tvých machinací jsem na tebe křičel zbytečně."

"O čem to mluvíš?"nechápal pro změnu Harry.

"O tom, že jsi tohle malé tajemství vyzradil Grangerové a Weasleymu,"osvětlil mu s kamennou tváří Severus.

"To není špatně?"

"Nakonec se zdá, že nejsou až tak špatní spojenci,"připustil neochotně Severus,"mají o tebe zájem, starají se a vypadá to, že nic nevyzradí. Myslím, že to nakonec není to nejhorší co se mohlo stát."

"Tak to jsem si nikdy nemyslel, že tohle uslyším,"zazubil se poprvé toho večera Harry,"ještě mi řekni, že ti vlastně nevadí, že jsem ti bral přísady a já začnu vážně uvažovat o tom, že se odstěhuju do kouzelné školy na Marsu, která se jmenuje Prasoprdy a její ředitel je mluvící lev."

"To přirovnání nestálo za nic,"uzemnil ho starší kouzelník,"ale v jednom máš pravdu. Kvůli těm přísadám se opravdu nezlobím a nikdy jsem se nezlobil. Na pár přísadách mi nesejde a byl jsem naopak rád, že se i ve svém volném čase dovzděláváš. Co mi vadilo bylo jejich plýtvání. Proč jsi ty lektvary pro Merlina vyléval? Jsem si jistý, že pro spoustu z nich bych dokázal najít uplatnění."

"Nechtěl jsem, abys zjistil, že ti beru přísady,"zamrkal Harry, jako by to bylo samozřejmé,"a taky to bylo strašně adrenalinové, lézt někam, aniž bys to věděl."

"Myslím, že tvůj problém nebude získání mých vlastností,"napalo najednou Severuse,"pravda, vždycky jsem byl dost tajnůstkář a dalo by se i říct, že jsem si to užíval, ale nikdy to nedosáhlo takové úrovně. Tudíž u tebe to musí být způsobeno především nedostatkem adrenalinu. To proto se vždycky vrháš do všech nebezpečí bez ohledu na důsledky, to proto se tajně plížíš po večerce hradem. Já ti pouze ukázal, že lhaní je další velmi efektivní způsob, jak si zvednout hladinu adrenalinu v krvi."