Profesore, pozor Potter

84 Přátelství

"Jdeš na večeři?"

"Ne, Rone, dneska ji vynechám,"řekl Harry a mávnutím hůlky sbalil poslední úkol.

"Proč?" zajímal se zrzek,"narozdíl ode mě už máš hotovo."

"Remus mě pozval k němu do kabinetu,"pokrčil rameny,"asi chce něco probrat."

"No tak jo,"kývl spokojeně Ron hlavou a vydal se vyzvednout Hermionu.

Harry si nacpal věci do tašky a vyhrabal se ze svého křesla. Měl nejvyšší čas vyrazit. Hodil tašku k sobě do pokoje a vydal se do čtvrtého patra. Nemohl si pomoci, ale díky Severusovi v něm hlodala jistá nejistota.*

Co když měl opravdu pravdu? Co když se do něj Remus opravdu zamiloval a nebo je k němu alespoň přitahován? Samozřejmě, nejspíš to byl jen výplod Severusova chorého mozku (míněno v dobrém), ale co kdyby?

Ta představa byla tak... divná! Skoro ho to až odpuzovalo. Remus byl jeho učitel, mentor a snad i přítel, ale nikdy v jeho přítomnosti nepomyslel na nic sexuálního. Tedy až do teď. Ale v čem byl vlastně jiný než Severus? Staří byli stejně, oba jej učili a teď už je i oba považoval za své přátele.

Jenomže Severus byl pro něj vždycky ten tajemný, že? Vždycky kolem sebe mával tou svojí sexy aurou, která nedávala spát generacím bradavických studentů i studentek. Hrad ho byl vždycky plný. Od jeho nástupu do školy snad neuplynul den, kdy by na jmého Severus Snape nenarazil.

A Remus? Remus byl spíš taková tichá voda. Byl velmi oblíbený mezi studenty, také se o něm hodně mluvilo, věděl dokonce o několika dívkách, které by mu rády podlehly, ale nikdy nebyl excentrický.

Postavil se nervózně před dveře Remusových pokojů a zaklepal. Okamžitě po tom, co takto učinil se dveře otevřely a vpustily ho dovnitř. Zvědavě strčil hlavu do dveří a prohlédl si byt. Byl zařízen ošuntělým, ale půvabným nábytkem, který byl jistě vybírán s láskou a vkusem a podbarven zajímavými doplňky.

Harry zvědavě přešel ke knihovně a zvedl podivnou sošku zkrouceného muže vyvedenou v tyrkysově zlatém provedení, aby se na ni podíval zblízka.

"To je znázornění mezistadia Lycantropie z Mezopotámie,"ozvalo se z vedlejšího pokoje. Harry se polekaně otočil a spatřil neupraveně vypadajícího muže opírajícího se o rám dveří.

"Musíš mě omluvit,"pokračoval nenuceně Remus a vracel se ke své židli v kuchyni,"blíží se mé dny."

"Myslíš úplněk?"vyprskl překvapeně Harry.

"Jistě,"pousmál se trochu i Remus,"omlouvám se, to byl starý vtip, nevěděl jsem, že jsi ho ještě neslyšel. Vždy to byl Siriův oblíbený, i když, a nebo možná právě proto, že jej vymyslel tvůj táta."

"Zní to jako on,"usmál se mladík, dávno smířený s poněkud netradičním smyslem pro humor svého otce,"proč jsi mě chtěl vidět?"

"Vyrušil jsem tě nějak?"polekal se hned vlkodlak.

"Ne, to ne,"klidnil jej hned nebelvír,"jen jsem byl zvědavý."

"Přiznám se, že nemám nijak závažný důvod,"pokrčil Remus rameny,"jen mám v této části měsíce rád společnost a tady v Bradavicích nemám moc velký výběr. Dáš si něco na pití?"

"Děkuji,"kývl souhlasně Harry a sledoval jak Remus levituje skleničky s čirou tekutinou,"co je to? Voda?"

"Vodka,"pokrčil prozaicky rameny vlkodlak,"koneckonců jsme oba dospělí, že? Pokud ale chceš něco jiného..."

"Ne, myslím, že vodka mi bude vyhovovat,"usmál se mladík,"můžu si zapálit? Aspoň tu bude taková chlapská atmosféra."

"Myslíš vodku v hrnku a kouř ve vzduchu?"usmál se Remus,"samozřejmě, že si můžeš zapálit. Vlastně se k tobě nejspíš přidám."

Harry si zapálil a natáhl se pro své pití. Bylo fajn moci se konečně legálně napít. Ne že by po tom tedy nějak výrazně prahnul. Ale zkusit se má všechno, no ne?

Pití ho překvapilo. Bylo to - no nejspíš toho neměl polykat tolik hned napoprvé. Div že se nezakuckal. Na druhou stranu, nebylo to tak špatné. Docela bez chuti, ale i tak... podivně hřejivé.**

"Co na to říkáš?"zajímalo Remuse,"myslím, že jsi ještě moc nepil, viď?"

"Není to špatné,"pokývl Harry hlavou,"radši mi ale pověz, proč sis jako společnost vybral právě mě?"

"Vždycky se mi s tebou dobře hovořilo,"pokrčil Remus neurčitě rameny,"a taky bych samozřejmě rád věděl, jak to doopravdy je s těmi Danielsovými, protože lidé vykládají různé... věci..."

"Jako že jsem to já a Severus?"zeptal se Harry,"protože to je pravda."

"Takže Sirius si nevymýšlel,"konstatoval vlkodlak.

"Zníš překvapeně," všiml si Harry.

"Také jsem překvapený,"pokrčil Remus rameny,"myslel jsem, že je to jeden ze Siriových žertíků. V poslední době se k nim začíná vracet. No ale dává to smysl."

"Co tím myslíš?" řekl náš hlavní hrdina a dolil si pití.

"Harry, ta podoba mezi tebou a Severusem je přímo do očí bijící. Přiznám se ale, že toto mě opravdu nenapadlo. Asi dva týdny jsem si byl jistý, že jsi Severusův syn, nebo synovec nebo tak něco a že na tebe prostě přestala působit zastírací kouzla."

"To jde?" vykulil Harry oči.

"Myslíš zastřít podobu dítěte, aby se otec nedozvěděl, že není otec? Ne, jistě že to nejde. Malé dítě se nesmí vystavovat vlivům magie. Něco takového by udělala hyena, ne matka."***

"Tak jak tě to napadlo?"

"Myslel jsem si, že jsi prostě vyrostl do podoby otce,"pokrčil muž rameny,"ale bylo mi to divné. A pak mi Sirius prozradil, co se dělo u Dursleyových potom co jsem odpadl. Ty bys tomu věřil?"

"Kdyby to říkal Sirius?" optal se Harry,"nikdy!"

"Tak vidíš," usmál se muž a sledoval jak nechává zmizet dokouřenou cigaretu:" I k tomu kouření tě dostal Severus?"

"Ano," přikývl Harry," ale Siriovi to neříkej. Snaží se teď spolu vycházet."

"To byla vlastně jedna z věcí, které mě nejvíc zarážely. Protože Severus byl nejspíš jediný kouzelník, který ti ten zlozvyk mohl předat, tedy kromě mě a to je absurdní,a který otec by něco takového učil své dítě?"

"No když o tom tak mluvíš, myslím, že zrovna tohle je něco, čeho by byl Severus schopný. Tedy kdyby měl potomka. Což nemá. Dokonce ani Parkinsonovou."

"Co?"

"Promiň, žvaním. Radši mi řekni, co si o tom myslíš?" zajímalo Harryho.

" O tobě a Severusovi?" optal se Ramus," podle mě je to skvělé! Oba jste se prudce zlepšili v magii, což zvyšuje naše šance na vítězství a taky by to mohlo Severusovi pomoci vylézt z té své ulity. Takže já jsem všemi deseti pro."

"To jsem rád,"přiznal se Harry," stejně mě ale překvapuje, jak dobře to všichni berou. Nikdo neměl hloupé poznámky, dokonce ani Sirius nebo Alex. A nikomu netrvalo dlouho to zpracovat. Divné, nemyslíš?"

"To není divné, Harry," pronesl s úsměvem vlkodlak a dopil svoji skleničku," to je prostě přátelství. Mě udivuje každým dnem."

* Já vím, rozkošné, že?
** Ano, vodka je moje nejoblíbenější pití hned po ginu :-)
***No jo, utahuju si z klasického Snarry. Zlá, zlá Whampi.